Vítejte u letošní třinácté Podzemě - jak jsem zjistil při čtení po sobě, dnes hodně retrospektivní. V úvodu se tentokrát nebudu moc rozepisovat, protože venku svítí sluníčko, nic mě nenapadá a cucat si to jen tak z prstu se mi nechce. A informace, že jsem si místo nové kytary koupil novou travní sekačku, vás asi moc zajímat nebude. Takže spíš napište vy - vaše mailové reakce na minulou zprávičku o Festivalu pod hvězdami ("Jak jsi mohl napsat, že skupina Timudej byla dobrá? Taková banda namyšlenců, co dělají spíš legraci než hudbu…") nebo obzvlášť ty na stížnost na ochranku při Narozeninách Radia 1 ("Ve skutečnosti to bylo ještě horší… Nejdřív mě nějakej svalovec u vchodu ochmatával a pak mi sebral flašku Dobrý vody. Byla jsem taky chvilku na tý vaší rádiový scéně a musim říct, že ve srovnání s Bélou Némeszedim je hitparáda ESO úplně zlatá…") jsou velmi potěšující už tím, že jsou. Třeba bych mohl zavést okénko "Hlas čtenářů, hlas boží…". Jen pište dál.

Tonda Kocábek

Svátek hudby spláchl déšť…

Nikdo dnes už asi nepochybuje o tom, že reklama pronikla všude a úspěšnost (rozuměj - zájem médií a návštěvnost) se nemalým procentem projevuje i při pořádání nejrůznějších (nejen) hudebních akcí. Jako typický příklad lze uvést dva festivaly probíhající v areálu Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Festival, který se v posledních letech jmenuje "Babí léto", jenž s myšlenkou festivalu v léčebně přišel a který proběhne letos v září podvanácté, navštěvuje díky skromné reklamě pár set lidí. Jarní festival "Mezi ploty" sice existuje kratší dobu, ale je díky reklamě mnohem známější a navštěvovanější.
Ve čtvrtek 21. června proběhl v Praze - údajně i v Brně a Ostravě, ale o tom nic nevím - takzvaný Svátek hudby. Dozvěděl jsem se to asi dva dny předem a to z mailu od jednoho známého. Pokud se náhodou někde něco objevilo, tak pouze nicneříkající název akce, detailní programy byly k dispozici pouze na malých letáčcích na jednotlivých místech a nemalé procento populace určitě o tom, že se něco podobného koná, vůbec nevědělo. Prostě typická byrokracie. Pořadatelské magistráty si udělaly čárku, pár zvukařů získalo dobrý kšeft, někteří umělci určitě tučný honorář, jiní hráli zadarmo... Tak už to holt chodí. K akci se svými programy připojila docela slušná řádka klubů, ale především byla různě po městě rozeseta pódia po parcích, kde se hrálo všechno možné - klasika, keltská hudba, rock, folk - na Náměstí Míru třeba své pódium měly revivaly. Já jsem si nakonec vybral scénu na Smíchově, vedle vily Portheimka. To, že program začal, ačkoliv se jednalo o běžný pracovní den v 15:00, raději nebudu komentovat. Dorazil jsem na místo v půl čtvrté a stihl jsem akorát závěr vystoupení prvních Garden Is Open. Zaujali mě především tím, že takhle špatně jsem už na kytaru někoho hodně dlouho hrát neviděl. Jinak se jednalo o typickou kytarovku, kluci byli hodně mladí, rytmika šlapala slušně, melodické nápady taky nebyly k zahození. Zcela bez zájmu je z parkových laviček sledovalo skutečně jen pár lidí, před pódiem bylo zcela prázdno. Třeba se časem vyhrají. Jako druzí nastoupili Kdyby psi. Trio, které hrálo cosi jako velmi pomalý hard-core, jsem už v minulosti viděl, a tehdy se mi dost líbili. Tentokrát jim to evidentně nesedlo. Působili rytmicky velmi nejistě a vzhledem k tomu, že baskytara místy nebyla slyšet, i dost jednotvárně. Přece jenom je už ale sledovala skupinka diváků. Třetí Point si museli nejprve dojet pro kytarové kombo, protože jak se ukázalo, byli organizátory ujištěni, že nástrojová aparatura na místě bude, ale byla to pravda jen částečně. Potom předvedli vynikající vystoupení. S jejich asi druhou skladbou začalo hustě pršet, takže jsem se spolu s dalšími diváky ukryl pod stromy. Jako kdyby chtěli mraky svou hudbou rozehnat a dát jim najevo, že si od nich koncert zkazit nenechají. Naprosto přesvědčivá, instrumentálně propracovaná a energií nabitá muzika. Následovali Šántí - neviděl jsem je asi dva roky a tentokrát mě zklamali. Ne že by zahráli nějak špatně, jsou to dobří a ostřílení muzikanti. Ale z repertoáru vyčnívaly starší skladby, zatímco ty novější těžce rytmicky sedí na pr … pardon …na pozadí. Ani texty mi nepřipadly nějak nápadité a občas se potýkaly s obsahovou i řemeslnou křečovitostí. Ale zase na druhou stranu existuje nemalá řádka mnohem horších spolků. Šántí zkrátka tentokrát předvedli cosi bez barvy a zápachu, něco co neurazí, ale ani nenadchne. Protože se počasí nelepšilo a díky tomu zůstalo přítomno opravdu jen pár lidí, pořadatelé akci ukončili. Nevystoupili tak Hookers, které znám jen podle názvu a na které jsem byl díky velmi dobrým referencím dost zvědavý, a Majerovy brzdové tabulky, jejichž křehkou a optimistickou hudbu mám prostě rád. Jak už ale bylo řečeno, zdaleka to nebyl jediný stín celé akce. Škoda - poslední dobou se setkávám s takovýmito promarněnými šancemi nějak často.

Další zběsilá porce z archívu

Vydavatelství Black Point Music se v poslední době u nás stává jedničkou ve vydávání archívní hudby. Před nedávnem u nich vyšlo jednak poprvé na CD album Jaroslava J. Neduhy & Extempore z počátku 90. let "Šel jsem včera domů, přišel jsem až dneska", a jednak vůbec poprvé oficiálně i nahrávka z půli sedmdesátých let skupiny Elektrobus "Nedefinitivní". Elektrobus byla skupina, ve které začínali dnes tak legendární hudebníci jako Vlasta Marek nebo Pavel Richter a hrál v ní i tehdy ještě nepříliš známý Mikoláš Chadima. V současnosti vyšel "Black Point Totality Sampler I.", na kterém jsou prezentovány nahrávky skupin ze sedmdesátých a osmdesátých let, po kterých nezůstalo žádné oficiální album, ale přesto se do historie domácí alternativní hudby zapsaly víc než podstatně. Je jich zde dvacet, sampler se vám může dostat do ruky i jako příloha časopisu Nový prostor a do budoucna by měl mít ještě dvě pokračování. Je to hodně drsně nastavená tvář - troufám si tvrdit, že pro člověka s malým hudebním rozhledem, který například nepřišel dosud s podobnými druhy hudby do styku, se jedná o zcela neposlouchatelnou záležitost. Pro ty poučené je to nádherná porce originálních názorů, hudební nekompromisnosti v objevování a také ukázka naprosté neochoty tvořit jinou než původní tvorbu, neovlivněnou ani masovým vkusem, ani diktátem trhu, ani snahou kopírovat někoho jiného. Podobné vlivy jsou dnes již bohužel běžné ve většině dostupné hudby.

Není všechno zlato, co se třpytí

Každá skupina je asi většinou ráda, když si může zahrát spolu s nějakými slavnějšími kolegy. Ovšem mnozí se mohou i přesvědčit o tom, že to nemusí být až taková výhra, jak to na první pohled vypadá. Pardubická Vypsaná fixa, jejíž hvězda stále stoupá, a ne náhodou ji najdete na programu téměř všech letních festivalů, které za něco stojí, se o tom přesvědčila 19. června při svém předkapelování americkým Offspring. Budu citovat: "Nejdřív jsme se dozvěděli, že nám nepučej mixák. Pak světla. Pak odposlechy. Pak, že budeme mít sníženej výkon. Pak že nebudeme mít volňásky. No a nakonec, že tam budeme hrát zadarmo. Udělejte si o tom představu sami." Nakonec jim hlavní hvězdy půjčit vše musely, protože přijely pozdě a přestavba by se už nestihla. Nicméně patnáct minut na zvukovou zkoušku také není příliš mnoho. Více najdete na stránkách kapely.

Salash debutuje

Pražské grungeové kvarteto Salash splnilo svůj slib, který kdysi dalo v rozhovoru pro MusicServer, a v průběhu června natočilo své debutové album. Pro nahrávání se uchýlilo do pověstného hostivařského studia Zdeňka Šikýře. Album má jedenáct položek a jmenuje se "Stupid", pokřtěno bylo při koncertě 28. června v klubu Rock Café. Kapela si desku míní distribuovat sama přes své webové stránky, kde ho již nyní nabízí za hodně lidových 149,- Kč.

Vzpomínka na Morovou ránu

Dnes již téměř zapomenutá skupina Morová rána patřila ke kultovním souborům první poloviny devadesátých let. Pamatuji si, jak jsem byl kdysi zcela ohromen jejich produkcí na festivalu v Bohnicích. Jejich písně bych atmosférou vzdáleně přirovnal k tvorbě třeba takového Jiřího Schmitzera. Později skupina zanikla, její členové se rozprchli jinam - například hráč na foukací harmoniku Martin Charvát dnes působí ve skupině Boothill, kde hraje i basista Lukáš Fisher, který je i členem Pražského pouťového promenádního orchestru. Počátkem června však vyšlo vlastním nákladem vzpomínkové album. Pokřtěno bylo v pražské - rovněž legendární - Hospodě Na Slamníku 9. června, přičemž kmotrem se stal jazzový kytarista Zoltán Horňák.

Karel Vepřek představí své sólové album

Osobitý písničkář, člen (momentálně?) nehrající skupiny Chudák paní Popelková a doprovodné skupiny Sváti Karáska Pozdravpámbu Karel Vepřek, vydal u brněnského labelu Indies před pár týdny své sólové album "Nebe dokořán". Pokřtěno bylo ve čtvrtek 28. června ve Studiu Paměť. Poblahopřát měli přijít i Sváťa Karásek a formace Traband.

Agon slavil v Arše.

Pravděpodobně nejpopulárnější domácí těleso, věnující se soudobé vážné hudbě, Agon Orchestra, oslavil deset let existence Společnosti pro novou hudbu. Stalo se tak v pátek 22. června v Divadle Archa prostřednictvím speciálního představení "Hudba hudbička aneb Tvrdej život". Zazněly skladby Martina Smolky, Petra Kofroně, Miroslava Šimáčka, Jana Trojana a Michala Trnky. Celý koncert vyvrcholil provedením agonské erbovní skladby "In C" Terryho Rileye v orchestrální úpravě, ve které si zahráli i někteří bývalí členové Agonu.

… a závěrečná třešnička na dortu…

Původně jsem tenhle odstaveček zavedl vlastně náhodou, ale nyní se daří každých čtrnáct dní oznámit nějaký ne zrovna běžný zahraniční koncert. Tentokrát mi jako bomba připadne skutečnost, že 5.8. do Prahy zavítá německá excentrička Nina Hagen.