Blank, C, Ladies Swim, Please The Trees, Priessnitz, Sunshine, Veena, Waawe. Ne, nevyjmenoval jsem zástupce DIY scény - i když to pozorní poznali, když ve výčtu zaregistrovali položku Sunz. Ex-Sunz? Amák. Svítá? Night. Hell. "High End Low Liberation".

Night je projekt členů a ex-členů kapel v úvodním odstavci zmíněných, a přihlédneme-li k tomu, že se nejedná o žádná béčková jména, budí tahle nálepka možná až přehnaná očekávání. Debut "H.E.L.L." měl díky schopnému X-Production, respektive D_Smack_U týmu předpoklady k úspěchu a zároveň bylo všem už od začátku jasný, že měřítko bude u arbitrů dobrého hudebního vkusu tentokráte pokřivené v neprospěch Amáka & spol.

Night se s tím vypořádali po svém. Vytvořili album, které okouzlí camdenským soudobým soundem, hravostí, nadčasovostí a změnami depresivních nálad na ještě depresivnější. Ale dost abstraktních termínů. Amákovi se jednoduše podařilo vydat nahrávku, která je doslova určena pro nekidz, tedy ty fanoušky Sunshine, které Kay nasral s "MGKK Telepathy". 1:0 pro Night. Zacílit se povedlo.

Oproti poslední desce Sunz působí tvorba Night dospěle. Jenže nakolik sexy je dospělost v ranku indie e-punkrocku? Ne, nebudem se teď bavit o Karlově věku - nechme Sunz chvíli hibernovat. Spíš bych se pobavil o tom, jestli to Night na debutu tak trochu nepřekombinovali. Sotva začne motiv, přetluče jej jiný. Píseň co píseň je to stejný. Možná se chtěli vyhnout plochosti, jednoduchosti a přímočarosti (tedy charakteristickým vlastnostem dnešních Sunshine) nebo si dost dobře neuvědomili, jaký to mají materiál v ruce. Matroš takový, že kdyby se správně nahrál, mohl by z toho být pořádný evropský, neřku-li celosvětový trip.

Karel drogy nebere, ten si šetří hlas. To Night berou drog málo, nebo možná až přespříliš. S motivy vážně nešetří, zároveň je ale ani dále nerozvíjejí. Na sexu mě nejvíc baví stav post coitum, až teprv pak orgasmus. Ten je v případě nočních písní několikanásobný - vždy se objeví, zaručeně do půlminuty zmizí a už se nikdy zpátky nezjeví. Snad i proto desce "H.E.L.L." - vyjma závěrečné katarze "Superstition Kills", která zdánlivě evokuje vítěznou cigaretu po sexu - schází výraznější, signifikantní píseň. O hitu nemůže být řeč vůbec. Komparace s poslední nahrávkou Sunz, kde by mohl být snad každý song samostatným singlem, vyznívá jasně. 1:1.

Hutnost a nesnesitelná zmatenost a nepřehlednost v rámci jednotlivých písní způsobily ruku v ruce s absencí jediného hitu snadné oposlouchání nahrávky. Po prvním jarním náslechu by si "H.E.L.L." bývalo vysloužilo osmičku. Dnes stěží za šest. K občasnému poslechu při sebevražedných zlo-parties je "H.E.L.L." pořád účinný depresivum. Jenže nic, co album obsahuje, vás nedonutí se vracet. To antidepresivní "MGKK Telepathy" se oposlouchat snad ani nedá a k albu se vracíte stejně rádi jako na köttbullary do IKEY. 1:2.