Dobu před Vánoci považuji soukromě za hlavní koncertní sezonu. Asi jde o podvědomý únik z všeobjímajícího šílenství (v Praze několikrát násobeného): úprk od masy lidí, vyptávající se vánoční dárky, kapra či stromeček, od reklamní a marketingové masáže, od článků v novinách, kolik lidi za Ježíška utratí. Rád se pak uchyluji do koncertních sálů a víc než kdykoli jindy si vychutnávám jedinečnou atmosféru. A letošní vystoupení Lenky Filipové bylo opravdu vynikající volbou.

Smetanova síň Obecního domu byla postavena přeci jen pro jiný typ koncertů, ale obavy, jak se ji pořadatelům podaří naladit, se ukázaly jako liché. Vánoční stromeček na jedné straně a jakýsi paraván na druhé opticky zmenšily velké pódium, dřevěné obložení bylo zakryto černou plachtu a obrovské varhany nad scénou společně s vysokými stěnami posloužily jako projekční plátno. Lenka Filipová se svými dvěma společníky proto na scéně nepůsobila tak opuštěně a ve chvíli, kdy světla v sále pohasla a intimním zabarvením zůstaly nasvícené pouze tyto prvky, získala Smetanova síň téměř snovou atmosféru připomínající barokní kostel.

Samozřejmě, že náležitou atmosféru nemohlo tvořit pouze vhodné nasvícení, ale především hudba. Každý, kdo v posledních třech letech Lenku Filipovou někdy viděl, si jistě dokáže představit, že pro ni a její dva kolegy to nebyl vůbec žádný problém. Drtivá většina písniček má nyní akustickou podobu, a tak se stačilo pouze ponořit do výborného dialogu dvou akustických kytar, někdy doprovázeného irskou harfou, někdy klavírem a občas akordeonem, a vychutnávat si jak notoricky známé hity jako "Částečné zatmění srdce" nebo zčásti francouzsky zpívané "Zamilovaná" a "Věnování", tak třeba anglickou skladbu ze šestnáctého století, dvě irské balady nebo klasické intermezzo v podobě "Adagio" Tomase Albinoniho. To i následující "V čaji šálku na Srí Lanku" obohatil ještě cellista Štěpán Švestka, což celkovou atmosféru ještě umocnilo.

V průběhu koncertu jsem nabýval na pocitu, že většina lidí přišla za podobným účelem jako já - tedy zvolnit a zastavit se. Během písniček nikdo ani nedutal a i po nich se zdálo, jako by se všem nepovedlo se probudit z mírného snění. Publikum to ale Lence Filipové, Marku Linhartovi a Seanu Barrymu vynahradilo na konci, kdy je bouřlivým potleskem nechtělo pustit z pódia. Určitě tak stejně jako já odpustilo panu zvukaři i mírně nevyvážené nástroje na začátku a chvílemi rezonující dveře u vstupu do sálu (což mohl jen stěží ovlivnit). Jediným rušivým faktorem byl křest prvního koncertního DVD Lenky Filipové za účasti Varhana Orchastroviče Bauera, který mohl být možná o něco rychlejší, ale tím, že se odbyl po prvních třech písničkách, neštěpil náladu až tak výrazně.

Koncert Lenky Filipové nebyl vánočním v tom pravém slova smyslu. Koleda či vánoční písnička nezazněla ani jedna. Vánoční byl především svou atmosférou. A vůbec nevadilo, že se nesl v duchu jazzu, blues, keltské hudby, popu, klasiky či různých kombinací zmíněných stylů, které Lenka Filipová v pátek spojila do fantastické kompaktní mozaiky. Kdo se s touto vynikající muzikantkou, zpěvačkou a skladatelkou na ty dvě hodinky zastavil, určitě nelitoval. Zkuste to taky někdy.

Rozsáhlou fotogalerii z koncertu naleznete ZDE.

Lenka Filipová, Smetanova síň Obecního domu, Praha, 19.12.2008