Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle se zmíníme o amerických řeznících Hatebreed, projektu In Slaughter Natives, mexickýdh mlaďoších z kapely Reik, nejprodávanějším živém albu všech dob a eponymní nahrávce Semifinalists.

---

Luboš Kreč: Hatebreed - Perseverance (2002)

Minulý týden mně přišla od Shindy Productions tiskovka, že koncem června vystoupí v pražském Rock Café američtí HC řezníci Hatebreed. Měl jsem z toho fakt radost a rovnou jsem zatratil megakoncert, který proběhne v české metropoli jen den předem: Ozzy Osbourne a Korn v Sazka Areně. Hned jsem zalovil v kupě cédéček a vytáhl to od Hatebreed nejoblíbenější - pět let staré "Perseverance". Je to brutální, je to živočišné, je to přímé, je to syrové, je to hutné. Od začátku do konce vás Jamie Jasta a jeho kumpáni drtí jako skořápku ořechu. Nenechají vás vydechnout. Buď nasadí brutální, punk-coreové tempo ("Proven"), nebo na vás pošlou jízdu riffových buldozerů ("Hollow Ground"). Deska je navíc prošpikovaná "hity" z tvrdě-rockových soundtracků: "I Will Be Heard" zaznělo v "XXX", "Below The Bottom" najdete na "Texaský masakr motorovou pilou".
Nejlepší skladba: "I Will Be Heard"

---

Ondřej Michal: In Slaughter Natives - Enter Now The World (1992)

V souvislosti s nedávným koncertem Psyclon Nine jsem zapátral ve svém hudebním archivu a po čase opět zabrousil do oblasti temného industriálu. Za projektem In Slaughter Natives se skrývá Jouni Havukainen, jinak dlouholetý inventář švédského kultovního vydavatelství Cold Meat Industry. "Enter Now The World" je sice deska vydaná před patnácti lety, ale až teprve nedávno se mi podařilo získat originální cédéčko. Záhrobní nálada, samply kostelních zvonů a pěveckých sborů, podivné zvuky a temný rytmus, to je v pořadí třetí nahrávka z dílny tohoto podivína ze Švédska. Za pozornost rozhodně stojí skladba "Skin Sore Eyes (Final Structure)", se svojí pompézní, téměř až hymnickou atmosférou.
Nejlepší skladba: "Skin Sore Eyes (Final Structure)"

---

Pavel Novák: Reik - Secuencia (2006)

Tři mladí Mexičané kolem dvaceti let. To jsou Reik. Na první pohled by se mohlo zdát, že půjde o nějaký boyband, ale pravda je jiná. Dva kytaristi a zpěvák. Úžasný zpěvák s ještě úžasnějším hlasem. Silné melodie, romantické texty, procítěné balady s pár rychlejšími skladbami. Debutovali v roce 2005, hned v následujícím roce vydali koncertní album a zároveň druhou řadovkou nazvanou "Secuencia". Po dlouhé době musím říct, že jsem slyšel desku, která nemá jediný slabý moment. I když na ní mám několik favoritů, je to jedno z mála alb, u kterého při poslechu nepřeskakuju na své oblíbené skladby a vychutnávám si všechny. Reik jsou důkazem toho, že latinskoamerická hudba nejsou jenom salsa či reggaeton, ale občas i velice příjemný poprock.
Nejlepší skladby: "Ahora Sin Ti", "Llego Tu Amor"

---

Tomáš Parkan: Garth Brooks - Double Live (1998)

Garth Brooks - country puristé ho nenávidí, ale Amerika ho miluje. A nejen ta. Nejprodávanější živá nahrávka všech dob "Double Live" (16 milionů desek) je jasným dokladem proč. Brooks spojil tradiční country s rockovou show, do které dával neskutečnou energii, vyprodával stadiony a jeho vrcholem byl koncert v Central Parku, kam se přišlo podívat téměř milion lidí. Na jeho koncertech plály ohně, rozbíjely se kytary a od smyčců lítaly žíně. Dvojalbum "Double Live" obsahuje celkem dvacet šest skladeb - tedy jakýsi průřez Brooksovou kariérou - od romantických balad až po ty největší nářezy (a že toto slovo má v tomto případě opodstatnění). Veškerá energie a atmosféra vystoupení, kdy lidi s Brooksem zpívají jako o život, se podařilo dostat i na desku, kterou považuji za jedno z nejlepších koncertních alb vůbec.
Nejlepší skladba: coververze "The Fever" od Aerosmith

---

David Věžník: Semifinalists - Semifinalists (2006)

Vždycky, když se ve svém kapacitou omezeném mp3 přehrávači loučím s nějakým albem, abych tak vytvořil místo pro jiné, naposled si ho poslechnu. Teda ne úplně vždycky. Chápete... Ale se Semifinalists a jejich eponymní nahrávkou to tak bylo. Zrovna pršelo. Ten déšť je docela klíčový. O téhle trojici úspěšně mlčí i Wikipedie - ideální kandidát na dno hudebního smetiště. Jenomže! To by Semifinalisti nesměli být tak dobří. Dobří rovná se vkusně a vtipně se usazující někam mezi posmutnělé kapely typu Arcade Fire a veselé partičky typu Architecture In Helsinki. Přičemž mírně převažuje ta posmutnělá melancholie (ten déšť!). Být tohle moje první recenze nebo být na střední škole a psát slohovku napíšu: Tuto desku bych doporučil každému, komu se líbilo album "Neon Bible". Je ještě lepší. Pestřejší, nápaditější, vychytanější, zábavnější.
Nejlepší skladba: "DC"

---