Představte si spolužáky z gymnázia - dva budou bohatě stačit. Vždycky byli takoví... no, ani ne arogantní bez zájmu o ostatní, ale spíše introvertní. S nikým se moc nebavili, přestože šlo o hezouny, chcete-li playboye, od prvního pohledu, takové ty typy pro holky. Zajímali se o muziku - chtěli být muzikanty a mít kapelu - snili o budoucnosti popstars. Jejich kamarádi poslouchali třeba Nirvanu, Sex Pistols a podobné věci. To pro ně nebylo, jim se líbily hezké, zapamatovatelné refrény, příjemné melodie. Milovali The Beatles nebo taky Abbu. Když si při společném potulovaní městem a prolézání oblíbených obchodů či míst říkali, jak by asi jejich kapela měla znít, tak to hlavně mělo být pozitivní. Hudba pro mladé, pozitivní písničky, co vezmou za srdce a dojmou. Žádný uřvaný primitivní rock'n'roll. Dali se do zkoušení a po pár letech nahráli desku u velké firmy. Pojmenovali ji "Shine And Sing". Sebe Toneless. Jasně, zní to jako americký příběh.

K desce "Shine And Sing" se dá přistupovat ze dvou úhlů pohledu, ale jedna věc při soudném vnímaní věci je společná. Album je ve své podstatě dost nezajímavé a hlavně tuctové, jednotvárné, lehce předvídatelné. Na druhou stranu se jedná o příjemné, neurážlivé a docela fajn popové písničky. Když se někomu líbí kapely jako Keane či Coldplay, tak je zde velká pravděpodobnost, že si něco najde i v debutu Toneless. Zase trochu abstrakce: pokoj šestnáctileté/sedmnáctileté/osmnáctileté studentky. Na stěnách Keane, Chris Martin a James Blunt. Dotyčná si připravuje taháky na zítřejší písemku z chemie. Z věže vyhrávají singly pražských talentů Toneless, slečna si potichu prozpěvuje s nima. Do dveří vtrhne bratr, takovej ten docela rádobydrsnej výrostek s tím "Co to teda zase posloucháš za srágory, puso?" Ségra za ním zabouchne dveře s tím, že to je hezký, působící upřímně a lehce se to poslouchá. Na to není argument.

Toneless je prostě neurážlivá, povrchní, komerční kapela (ale zase ne tak komerční, aby v Čechách prorazila) bez výrazu. Není tu nic, co by tu nebylo nebo svým podáním tu nepůvodnost zakrylo. V rámci české scény výrazně níž než ostatní britpopové party jako Roe-Deer, Southpaw či Living Room. Jsou to mladí kluci, jako muzikanti na svůj věk poměrně zruční, umějí napsat rádiovou písničku. Umějí se zalíbit skoro každýmu, kdo v hudbě nehledá něco víc než texty o problémech dospívajících (jedno větší klišé než druhé), hezké a různě nakradené melodie a příjemný, lehce uspávající zpěv. A to nemusí být do začátků málo. Pro ty, co čtou jen závěry recenzí: slušný kytarový pop s absencí něčeho zajímavého do té míry, aby se dalo mluvit o výrazném nadprůměru.