zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

Moje album roku 2024 je z roku 2023. No a?

Můžete se snažit, jak chcete, poslouchat, co se dá, ať vám před termínem hlasování o nejlepších nahrávkách uplynulých dvanácti měsíců nic neuteče. A pak, nějaké čtyři měsíce po Novém roce, narazíte na staré album, které vás prostě dostane. Přesně tohle se mi stalo, když jsem někdy v dubnu narazil na track "Truisms 4 Dummies" od Headache.

Za tajemnou kapelou stojí Joseph Winger Thornalley alias Vegyn, který produkoval studiovky "Blonde" a "Endless" Franka Oceana. A ten hlas, který tím nezaměnitelným londýnským přízvukem deklamuje hlášky typu "Even my demons have demons" nebo "And I'm sorry for being late again, I just didn't know that I have to be on time every single time" je ve skutečnosti produktem umělé (inteligence). To všechno nasazené na hypnotické downtempové beaty, které se tak skvěle hodí k procházkám městem.

• Takže deska "The Head Hurts but the Heart Knows the Truth" z roku 2023 se u mě v roce 2024 stala jednou z nejposlouchanějších. Je. To. Tak.
  

---

Nadvláda žen pokračuje

Z nějakého důvodu mě v muzice už několik let baví poslouchat ženské hlasy víc než ty mužské (sorry, Bono, Micku Jaggere, Roberte Smithe, Davide Bowie, Eddie Veddere, Nicku Cave a Kubo Königu). Takže i v roce 2024 mým playlistům vládly hlavně ženy. Které a proč?

• Charli XCX. Jak příhodně poznamenala Simona Knotková v přehledu nejlepších alb loňska, o fenoménu brat summer se bude jednou vyučovat. Drzý vizuál, kterého využili snad všichni (včetně Zelených, samozřejmě), by byl ničím, kdyby "Brat" nebyla po všech stránkách vynikající záležitost. Na okamžik, kdy mi při poslechu pocty SOPHIE "So I" vhrkly slzy do očí, nikdy nezapomenu.

• Chappell Roan. "You were in the first 3 % of 'Good Luck, Babe!' listeners," pohladilo Spotify moje ego, když mi poslalo svoje/moje Wrapped. Jediné, co mě mrzí, je tak to, že jsem o téhle šikovné muzikantce nestihl zavčas napsat. Loni vydala jen ten zmíněný singl, ale do hudební publicistiky přinesla spoustu témat od genderové rozmanitosti po specifické psychické potíže, kterými si procházejí lidi v showbusinessu.
  

• Kesha. Protože je pro mě po všech těch letech konečně uvěřitelná. Obal k "DELUSIONAL" sice vytvořila umělá (...), což je mimo, song ale zní, jako by ho napsala Sigrid. A to je pochvala!

• Adrianne Lenker. Její "Bright Future" je sbírkou folkových smutének, které mě dojímají pokaždé. V jejím případě jsem schopný překousnout i tu její nemístnou podporu Palestiny.

• Maya Hawke. K děckám slavných z filmového nebo hudebního průmyslu jsem tak nějak automaticky skeptický. Dcera Ethana Hawka a Umy Thurman mi ale dokazuje, že i mezi prominentními ratolestmi rostou talentované osobnosti.

• Sugababes. Opět vystoupily na Glastonbury a opět na přidělené stagi způsobily zácpu. Možná by se mohly vejít, já nevím, třeba na Colours. Hm?

• Remi Wolf. Její "Toro" mi znělo v hlavě celé (neexistující) babí léto. Jsem rád, že její "Velké nápady" se dostaly i do našeho žebříčku.

• Claire Rousay. Jímavá kombinace písničkářství, terénních nahrávek a auto-tuneu, to je sentimentální "Sentiment".

• Shaznay Lewis. Členka All Saints vydala IMNSHO nedoceněné album "Pages".
  

• Madi Diaz. "Do you think this could ruin your life? Cause I can see it ruining mine..." Nejen "Same Risk", ale celá kolekce "Weird Faith" je pro nás melancholiky přímo lázeň.

• Laura Marling. Chcete zaujmout i ty, kteří texty moc nevnímají? Použijte verše typu "Zpívalo se tam 'la la la la la la la la, něco, něco, Caroline' ". Nemůžu to dostat z hlavy.

• Katie Gavin. Frontmanka mých oblíbených MUNA debutovala s "What a Relief" a z redakce to bavilo asi jen mě.

• Yasmin Williams. Protože na albu "Acadia" dokazuje, že zabavit posluchačstvo instrumentální hrou na akustickou kytaru jde!

• Waxahatchee. Protože "Tigers Blood".
  

• Jess Glynne. Protože "JESS".

• Jessica Pratt. Protože "Here in the Pitch".

• Dua Lipa. Protože "Radical Optimism".

• Sabrina Carpenter. Protože "Espresso" je hit jako kráva.

• Raye. Protože "Genesis" taky.

---

I muži měli své dny

• Asbjørn. Protože "He's Dancing So Well (I'm Better)" patří mezi lahůdky pro fajnšmekry. Takovéhle aranže neuslyšíte hned tak někde. Jeden ze songů roku.
  

• Mustafa. Protože ani přes to třaskavé téma islámu se nemůžu ubránit tomu, že se mě tvorba tohoto kanadského synka súdánských rodičů tak nějak dotýká.

• Jacob Collier. Protože na co tenhle kluk sáhne, to dokáže rozezvučet. A ještě to dělá dokonale.

• Four Tet. Protože "Three".

• Justice. Protože "Hyperdrama".

• Jamie xx. Protože "In Waves".

• Porter Robinson. Protože "Smile! :D".
  

• Fred again... Protože "Ten Days".

---

Když jsme u těch skladeb roku aneb Hymny, co jsou pro všechny

"Slovenská kultura má byť iba slovenská a žiadna iná" a "Tato hymna nie je pre vás". Na rozdíl od našich východních sousedů si tady v Česku minimálně do letošního října můžeme poslouchat, co chceme. A tak jsem poslouchal.

• První dobrý song, který si uložím do osobního playlistu pro konkrétní rok, dá celému seznamu název. Loňský playlist se jmenuje (pro mě z osobního hlediska velmi symbolicky) "Anything Lost (Can Be Found Again)" podle tracku od londýnské zvukové bordelářky, která si říká DJ Sabrina The Teenage DJ.

• Jestli ale nějaká píseň totálně ovládla moje uši a srdce, pak to byla "Nineteen" od brooklynské partičky Charly Bliss. No řekněte sami: kdy jste v popu naposledy slyšeli sólo na dudy?
  

• A pak mě bavila třeba skladba "Tu mirá" od mediopicky. Konečně pořádnej reggaeton!

• A taky Lido Pimienta a její "Te Quería". Ono se mi v těch playlistech obecně usazuje čím dál víc španělsky zpívaných věcí.

• A taky "The Spark" od Kabin Crew. Irská děcka a drum 'n' bass, to mohlo dopadnout hodně špatně. Ale nedopadlo!
  

• A ještě Lesní zvěř a její "Passion". Jo, občas do uší dám i nějakej ten jazz.

---

Další desky, co stojí za pozornost

Říká se, že formát alba je přežitý. Já si ale pořád rád najdu čas poslechnout si nějaký celistvější hudební počin. Tyhle kousky mě bavily nejvíc:

• WILLOW a její "empathogen". Další z prominentních děcek, které si mě po několika letech nakonec získalo. A bacha - je to zase jazz!
  

• Adult Jazz a "So Sorry So Slow". Jazz v názvu, alternativa dotýkající se soudobé klasiky ve tvorbě.

• Andrew Bird, Alan Hampton, Ten Poor a jejich "Sunday Morning Put-On". Jazz do třetice.

• Magdalena Bay a jejich "Imaginal Disk". Tohle vykročení "směrem k odvážnému spojení nostalgického zvuku z přelomu milénia a moderního synthpopu s lehkým přesahem k rocku", jak trefně popsal Lukáš Boček, má jen málo slabých míst.

• Courting a jejich "New Last Name". Nějaké ty kytarky.

• How To Dress Well a jeho "I Am Toward You". Až teď jsem si objevil tohohle týpka, kterému jsou všechny žánry malé. Žeru ho.
  

• Indiepopové duo Hovvdy a jeho eponymní nahrávka bude bavit všechny, které baví třeba Oh Wonder.

• Sametový hlas Tems na jejím "Born in the Wild". "Love Me JeJe", OK?

• Žánrový bordýlek od This Is Lorelei na "Box for Buddy, Box for Star".

• Ještě větší bordýlek v podání Mermaid Chunky na "slif slaf slof".

• Člen The Naked And Famous Thomas Powers to zkusil sólově s přívalem melancholické elektroniky "A Tyrant Crying in Private". Hostuje třeba Julien Baker.

• Sega Bodega a jeho hypnotická elektronika na "Dennis".
  

• Cello, piano, dechy, těžkopádná rytmika, folk i klasika. To je Mabe Fratti a její "Sentir Que no Sabes". Zase ta španělština.

• I Nicole Miglis si na albu "Myopia" hraje s klasickými nástroji a žánry.

• Becky Hill a "Believe Me Now?". Vrť sa, dievča!

• The Blessed Madonna a její "Godspeed". Vrť sa, dievča, podruhé! Tentokrát do rytmu housu!

• Google Earth, James Riotto a John Vanderslice a jejich "Street View". Tohle si musíte dát už kvůli tomu názvu! Čeká na vás sofistikovaná elektronika.

• 96 back a "Tender, Exit". Ještě sofistikovanější a ještě elektroničtější.
  

• Half Alive a "Persona". Protože dobrého indie popu není nikdy dost.

• Kiiōtō a "As Dust We Rise". Protože dobrého indie folku taky ne.

• Kendrick Lamar a "GNX". Protože občas si dám i nějaký ten rap, rap.

• Tyler, The Creator a "CHROMAKOPIA". "Čege dap, dap."

• Holky z Two Shell a vysamplované (znovunatočené) Sugababes na eponymní desce.
  

• Bára Zmeková a její "Jediný na světě" coby zástupkyně tuzemské scény.

• WWW Neurobeat a jejich "Zasej obojky sklidíš psy" coby další zástupci tuzemské scény.

• Bratři a jejich "Escape" coby třetí zástupci tuzemské scény.

• A Puding pani Elvisovej a jejich "AHOJ" coby zástupci slovenské scény.

---

Vrátili se na scénu, a nikoho to nezajímalo. :-( Jen mě

• Underworld

• Miike Snow

• Hard-Fi

• Vampire Weekend ("Connect" je prostě producentský masterpiece!)
  

• Beirut

• Fink

• Bloc Party

---

Kdo mě bavil živě nebo v telce

• Bowen Yang jako Charli XCX v Saturday Night Live byl prostě fenomenální!
  

• SNL obecně má IMNSHO vzestupnou tendenci. Vyvolává salvy smíchu (když Ariana Grande imitovala svou hereckou kolegyni Jennifer Coolidge) i slzy dojetí (když se ve studiu s Mayou Rudolph coby Kamalou Harris objevila skutečná kandidátka na prezidentku USA).

• Daniel Herskedal na Folkových prázdninách.

• Sam Smith na Colours of Ostrava.

---

Nasíráčci aneb Čemu by bylo fajn dát v roce 2025 sbohem

• Vysouvací menu na webech. Má to Gmail nebo Stereogum. Vážně to někdo považuje za uživatelsky přívětivé chování internetů?

• Úpadek hodnot a ztráta soudnosti. Jeden komentující na našem facebooku si o mně myslí, že jsem "ostravský bu*erant" a "lidské prase". Víte, co si o něm myslím já? Nic. Ale i tak by bylo fajn, kdybychom se aspoň na tom hudebním serveru k sobě chovali tak nějak slušně. V rámci nějakých hodnot a soudnosti. Zvlášť když se pod to podepisujeme vlastními jmény. Hnusné žumpy je kolem nás dost, no ne?

• Devadesátisekundové songy. Tohle existuje proč?