Takoví kluci z gymplu

13.09.2006 05:00 - Benjamin Slavík | foto: facebook interpreta

Toneless dlouho před vydáním debutu provázely takové ty řeči, jakože to jsou jedni z největších českých talentů. Sbírali jedno ocenění za druhým. Také se stihli mezi nahráním desky a jejím vydáním rozpadnout. Jak se jejich debut "Shine And Sing" libil na musicserveru?
6/10

Toneless - Shine And Sing

Skladby: Shine And Sing, Closer To Sun, Too Fast, Clear Of, Either Way You Lie, Goodbye, Not Gonna Fall For You, Don't Get Down, To Match This World, Help Me Out, Birdsong
Celkový čas: 46:36
Vydavatel: Sony BMG
Představte si spolužáky z gymnázia - dva budou bohatě stačit. Vždycky byli takoví... no, ani ne arogantní bez zájmu o ostatní, ale spíše introvertní. S nikým se moc nebavili, přestože šlo o hezouny, chcete-li playboye, od prvního pohledu, takové ty typy pro holky. Zajímali se o muziku - chtěli být muzikanty a mít kapelu - snili o budoucnosti popstars. Jejich kamarádi poslouchali třeba Nirvanu, Sex Pistols a podobné věci. To pro ně nebylo, jim se líbily hezké, zapamatovatelné refrény, příjemné melodie. Milovali The Beatles nebo taky Abbu. Když si při společném potulovaní městem a prolézání oblíbených obchodů či míst říkali, jak by asi jejich kapela měla znít, tak to hlavně mělo být pozitivní. Hudba pro mladé, pozitivní písničky, co vezmou za srdce a dojmou. Žádný uřvaný primitivní rock'n'roll. Dali se do zkoušení a po pár letech nahráli desku u velké firmy. Pojmenovali ji "Shine And Sing". Sebe Toneless. Jasně, zní to jako americký příběh.

K desce "Shine And Sing" se dá přistupovat ze dvou úhlů pohledu, ale jedna věc při soudném vnímaní věci je společná. Album je ve své podstatě dost nezajímavé a hlavně tuctové, jednotvárné, lehce předvídatelné. Na druhou stranu se jedná o příjemné, neurážlivé a docela fajn popové písničky. Když se někomu líbí kapely jako Keane či Coldplay, tak je zde velká pravděpodobnost, že si něco najde i v debutu Toneless. Zase trochu abstrakce: pokoj šestnáctileté/sedmnáctileté/osmnáctileté studentky. Na stěnách Keane, Chris Martin a James Blunt. Dotyčná si připravuje taháky na zítřejší písemku z chemie. Z věže vyhrávají singly pražských talentů Toneless, slečna si potichu prozpěvuje s nima. Do dveří vtrhne bratr, takovej ten docela rádobydrsnej výrostek s tím "Co to teda zase posloucháš za srágory, puso?" Ségra za ním zabouchne dveře s tím, že to je hezký, působící upřímně a lehce se to poslouchá. Na to není argument.

Toneless je prostě neurážlivá, povrchní, komerční kapela (ale zase ne tak komerční, aby v Čechách prorazila) bez výrazu. Není tu nic, co by tu nebylo nebo svým podáním tu nepůvodnost zakrylo. V rámci české scény výrazně níž než ostatní britpopové party jako Roe-Deer, Southpaw či Living Room. Jsou to mladí kluci, jako muzikanti na svůj věk poměrně zruční, umějí napsat rádiovou písničku. Umějí se zalíbit skoro každýmu, kdo v hudbě nehledá něco víc než texty o problémech dospívajících (jedno větší klišé než druhé), hezké a různě nakradené melodie a příjemný, lehce uspávající zpěv. A to nemusí být do začátků málo. Pro ty, co čtou jen závěry recenzí: slušný kytarový pop s absencí něčeho zajímavého do té míry, aby se dalo mluvit o výrazném nadprůměru.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY