Rozálie vydala na podzim minulého roku nahrávku "Láska, hlína, rýč", svou druhou, ryze autorskou řadovku s charismatickým rukopisem, která zrcadlí jeden uplynulý vztah. V souvislosti s deskou vyšel stejnojmenný singl i s klipem, na které navazuje novinka "Já už nechci". I když navazuje... dějově se totiž odehrává dříve. Doprovodný vizuál se natáčel ve Španělsku opět pod režijním vedením Davida Vana.

"První klip 'Láska, hlína, rýč' je vlastně takovým zakončením celého milostného příběhu. V poušti zakopávám svatební šaty, jež jsou symbolem lásky, oddanosti a naivity. Videoklip k písni 'Já už nechci' vypráví o tom, co pohřbu v poušti předchází. Píseň je o tom, že každý vztah spadne do stereotypu, o fázi, kdy nás vztah omrzí, ale stejně to dál a dál podstupujeme kvůli tomu druhému. Takže i když mám sto chutí odejít a v podstatě už odcházím, kvůli lásce se vrátím. A nasadím tomu korunu tím, že si nasadím svatební závoj," shrnuje interpretka.

Klip rozhodně nepůsobí rutinně, naopak je svěží a pestrý po všech stránkách. Všude jsou výrazné barvy - na nábytku, šatech, botech, dveřích, síťovce... Snímek má svůj styl a jen tak se neokouká. Rozálie v něm vystupuje v roli hospodyňky, která domů přináší nákup a čeká na ni gruntování. V rytmu akordeonu tak třeba drbe kartáčem podlahu - a i když jsem na kluky, musím podotknout, že u toho vypadá velmi sexy - nebo houbičkou umývá nádobí. Baví mě třeba pověšené růžové ponožky, ale i kulatý pohled z bubnu pračky.

Slovně song Rozálie vyšperkovala perlami jako třeba: "hrdličky, držte hubu" nebo "ale hlavně, ať nepraskne guma". Hraje si s rýmy na slovo "stereotyp", takže do textu vpasovala ne tak hojně používaná slova jako genotyp, prototyp či archetyp.

Bravo! A už se těším na příště.

9/10