Ani vám přesně neřeknu, proč jsem si tuhle placku na recenzi vzal. Film "XXX 2" jsem neviděl hlavně proto, že Ice Cube, který v něm nahradil Vina Diesela, zkrátka nemá dost akčního charismatu, aby mě k ptákovině, jakou tenhle snímek nepochybně je, přitáhl. Navíc soundtrack k prvnímu dílu za moc nestál, takže záhada je na světě. Ale to se nedá nic dělat, nějak je třeba se s tím poprat. Nebude to bitka ve stylu Xandera Cage, ale nějakou tu ránu utržíme, já i hudebníci. Ve finále totiž tahle nahrávka přeci jen dává jedničce na frak, ale aby zase nedošlo k mýlce, zázraky není radno čekat. Je to prostě solidní kolekce dravějšího hip hopu, kterou občas zpestří nějaký ten výlet do metalu či naopak elektroniky. A ten maník Ice Cube nad tím stojí, zamračeně na to čučí, pohrává si s kvérem v tlapě a přemýšlí, který bídák vydechne naposled. Aspoň tak působí booklet.

Jména, která se na "XXX 2: The Next Level" podařilo dostat, nejsou k zahození. A jejich případné kolaborace už vůbec ne. Celkově je pokračování vyrovnanější a tak nějak ucelenější. Není už to dvojalbum a producenti se ho nesnaží uměle dělit na rockovou a hiphopovou část. Naopak, Ice Cubeovi bližší rap na cédéčku dominuje. Album otevírá J-Kwonovo "Get XXX'd", které v ledasčem připomene Usherovo "Yeah!", druhý je sám Ice Cube a "Anybody Seen The PoPo's?!", což je ovšem nepředstavitelně tuctová pecka, která stojí na archaických beatech a příliš se opírá o křiklavou melodii. Naopak poměrně slušně vyzní spolupráce metalových Korn s Xzibitem v coveru "Fight The Power" Public Enemy. Především mocný flow Xzibita dává skladbě agresivní koření, jež výtečně funguje na kytarovém podkladu. Píseň sráží akorát marná snaha Jonathana Davise z Korn o rap. Solidně se předvádí také Big Boi z OutKast, jenž má spolu s Killer Mikem a Bubbou Sparxxxem na svědomí "Oh No" - decentní, na první pohled nevýraznou, ale přesto skvěle poskládanou houpavku. Trochu jako pěst na oko z tracklistu čučí Velvet Revolver, jejichž "Dirty Little Thing" následuje hned po rap-metalových P.O.D., ale ve finále koncepci CD činí barevnější.

Celkově je na "XXX 2" k nalezení šestnáct písní, které v zásadě neurazí. Ale čekat od toho soundtracku kdovíjaká kouzla, to se krutě nevyplatí. Ve srovnání s jedničkou představuje Ice Cubeův výběr posun vpřed, pořád to je ale hiphopová kompilace, která vznikla z čistě marketingových důvodů, a jako takovou je třeba ji brát. Žádná ze skladeb není revoluční, žádná z nich se nezapíše do análů toho kterého umělce jako jeho nejlepší. Prostě celá deska uteče, když máte rádi hip hop, uteče dokonce docela příjemně, ale mnoho po ní nezůstane. Jak se říká: Neurazí, ale na zadek se z ní také neposadíte.