S odstupem času se zdá, že Greyova rapová dráha by se možná ani nekonala, kdyby neměl za staršího bráchu Doriana. Vždyť i díky němu se odmala pohyboval na scéně. Jakmile se ale odhodlal pustit se do rocku, najednou jako by ožil - a roste po všech stránkách. I když se loňská kytarová prvotina "Tentokrát" opravdu povedla, novinka "V mý hlavě" ukazuje, že nešlo o náhodu: v lecčems ji totiž překonává.

Na první poslech zůstalo vše při starém. Kytary burácejí, jeden silný refrén střídá druhý, stejně jako minule se nedočkáme žádného featuringu a v rapu tolik oblíbené vulgarity zastupuje jen jeden jako prdel na hrnec sedící "kokot". Další přehrání ale dokazují, jakým štěstím se pro Martina Albrechta stalo angažování Filipa Vlčka coby producenta. Získal totiž nejen energického a nápady překypujícího sparring partnera, ale díky jeho kolegům ze skupiny John Wolfhooker také naprosto vyhranou a profesionální kapelu za zády.

Zatímco v případě "Tentokrát" šlo přece jen spíše o producentskou kolekci, novinku už nahrávala celá čtveřice společně. Na některých písních se kromě Vlčka a Greyova manažera Michala Šamánka autorsky podíleli právě i Adrian Janeček (bicí) a Rony Janeček (kytara). Celá nahrávka tak žije kapelní energií, kterou nenahradí ani ten sebelepší studiový mág.

Spolupracovníci sice zajistili to vše okolo, základ ale tvoří samotný Grey256. Dvaadvacetiletý mladík na album prý připravil několik desítek nových songů, takže měl z čeho vybírat. A to ještě během loňska vydal čtyři samostatné singly, z nichž jen jeden - "Klíč" - se, navíc v nové, celokapelové verzi, objevuje na desce. Místy se může zdát, že jako autor už necílí na prvoplánovou hitovost, i tak se ale většina refrénů zaryje okamžitě do hlavy.

Nechybí přímočaré rockové vypalovačky, které udělaly minulou studiovku, nečekaně však tvoří spíše menší část. Kromě zmíněného "Klíče" tam patří na počátku hyperpopem ovlivněná a následně až typická punk-rocková "257" či podle mě naprosto největší pecka "Propadák" (s oním "kokotem" v refrénu).

V dalších písničkách se ale mnohdy dějí opravdu nečekané věci! "Už se těším, až si to poslechnu na sluchátkách," pronesl můj syn, když u mě nahrávku zaslechl ještě před vydáním. Co všechno můžete slyšet třeba v otvíráku "Čekáme na start" nebo v naprosto netypické skladbě "Poslední", která i tak vyšla jako první singl, musí potěšit každého, kdo kromě základu kytara-basa-bicí čeká i netradiční nápady a aranžérské vychytávky.

Song zahajuje basová linka, v pozadí ale můžete zaslechnout country feel steel kytary, jazzový nádech bicích, dále přijde ale i funky rytmus a téměř bluesově znějící sólo. A to vše jen tak mimochodem v písničce o té snad poslední lásce navždy.

Grey a spol. se ale nahrávku nebojí ani pořádně zatěžkat jako třeba v dalším majstrštyku "Dusim" s tíživou atmosférou a drsnými kytarami. Pokud se chcete nechat rozložit a ponořit se do jeho hlavy, nevynechejte závěrečnou baladu "Prach". Zatímco jeho rapoví kámoši jedou hlavně macho texty o tom, jak jsou ti úplně nejlepší a "bitches, bro", Martin se v tomto kousku naopak vyrovnává se syndromem podvodníka a strachem, že jeho úspěch je omyl a brzy skončí.

Vlček hluboce introspektivní text citlivě doplnil jen vybrnkávanou kytarou a troškou smyčců a, ačkoli jde možná jen o můj dojem, nechal ve zpěvu mírné nedokonalosti a špínu, které emočně zasáhnou ještě hlouběji.

"Snad jim nedojde, že vlastně neumím zpívat
Snad jim nedojde, že vlastně neumím hrát
Až jim to dojde, všechno skončí, já tu zůstanu sám stát
Budu dívat se na to, jak všechno, co buduju roky, se promění v prach
Můj jedinej pocit je strach, můj jedinej pocit je strach"

Grey se na novince také ještě více popral s mumláním a jde mu skvěle rozumět. Výrazně se zlepšil i jako textař - i když už minule to po téhle stránce bylo úplně v pohodě. Taky lépe zpívá, frázuje a na rozdíl od svých kolegů téměř neprasí češtinu. A to se přitom třeba občasnému použití anglických slov taky nebrání, jen po nich sáhne v pravou chvíli a bez zbytečného tlaku.

Nějaké mouchy se na "V mý hlavě" ale přece jen najdou. Třeba "Wow" po chvíli začne štvát právě v názvu zmíněným pokřikem, vyvažuje to ale naprosto nádhernou kytarou a pocitem, že naživo tahle pecka prostě bude fungovat.

Jsem zvědavý, jak druhou rockovou desku vezmou jeho původně rapoví fanoušci a fanynky. Zatímco u "Tentokrát" hrály svou roli přece jen dojem překvapení a teenagerské hitovky jako "Love Me" či "Daily", na "V mý hlavě" se jim podobá snad pouze song "Safe Place". Zbytek přináší čistokrevnou kytarovou jízdu zjemněnou v závěru kolekce pár pomalejšími kousky. Ale fandím mu - nejenže se rozhodl vyrazit tou těžší cestou, ale také se už nyní prokázal jako neobyčejně plodný a vyzrálý autor. Takže po téhle stránce snad může být jen líp.

A víte, jak mu to s Filipem, Adrianem a a Ronym hraje naživo? Parádně. Přesvědčit se o tom budete moci nejen na velkých Majálesech, ale také na putovním festivalu České hrady. Skvěle totiž živě nezní jen tyhle kytarové pecky, ale také tvorba z jeho rapové éry i taneční banger "cool". Pokud Grey256 v blízké budoucnosti něco neposere, čeká ho skvělá kariéra.