Donor vsadili na novince na určitou teatrálnost. Tu ostatně značí už její přebal, název i koncept, kdy posluchače nahrávkou provází vypravěč v kulisách starého divadla, aby mu odkryl příběhy spjaté právě s ním.

Po navnazujícím intru přichází na řadu devítka skladeb, která se drží v přísném koridoru melodického metalu. "Jeviště snů" je skutečně ryzím žánrovým produktem v tom dobrém i špatném slova smyslu a ocení ho především pravověrní fanoušci.

Nabízí totiž opravdu poctivý hold subžánru, navíc technicky zvládnutý, ať už vokálně Josefem Fritschkou, o jehož pevný hlas se může skupina bez váhání opřít, nebo fungujícím tandemem kytaristů. Navíc umí formace napsat výrazný, chytlavý refrén, jako třeba v písních "Amnesia", "Krysí král" či "Válka se nezmění", a stejně tak i bavit kytarovými nápady v případě pecky "Zrcadlo poznání".

Pocta melodickému metalu, jaký u nás v minulosti valili především Kreyson, má ovšem v jednadvacátém století své limity. Donor se totiž nepouští do žádných zásadnějších experimentů, což by až tak nevadilo, ale alespoň snaha odbočit z notně prošlapaných cest by jim neuškodila, byť třeba jen ve dvou či třech písních. Nahrávku by to osvěžilo a zdravěji diverzifikovalo.

Nicméně žánrových poct je také třeba a Donor tuto disciplínu zvládli dobře. Navíc za zvukem stojí německý kytarista Roland Grapow, člen Masterplan či kdysi Helloween, nyní usazený ve svém studiu na Slovensku, a ten si s podobnými počiny poradit umí.

Oproti svým předchozím dílům si na "Jevišti snů" kapela vyzkoušela také ženské a dětské sbory a velmi dobře si pohrála s různými dalšími aranžemi. S novinkou si dali pánové evidentně záležet a posluchači předložili sympaticky atmosférické album v technicky špičkovém provedení.