zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

Dobře známé sto lidí, sto chutí si tentokrát aspoň v domácí sekci dalo pauzu, ale k tomu se ještě dostanu. Do celého souhrnu se mi nakonec nevešel debut "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light", který si Tom Smith tak trochu schovával až na úplný konec roku.

V nejčerstvějším redakčním klání mě překvapilo, že se hlasovalo i pro živá alba. Podle mě do rekapitulací patří jen řadovky a nahrávky s novým materiálem (tedy i výběrovky mají smůlu). Takhle nám tam letos proklouzl David Gilmour, jehož komplet "Live At The Circus Maximus" představuje téměř dokonalou pastvu pro uši. Na opačném chvostu se pohybují Depeche Mode, jejichž dokument "M" a živák z Mexico City podle mě do výstavní skříně nepatří. Z dřívějších záznamů si raději znovu pustím klasickou "101" s road tripem party fanoušků, případně emocionálně plnější snímek Antona Corbijna "Spirits In The Forest". V audio sekci to tentokrát nezachrání ani dříve nevydané kompozice. Ale pojďme na samotný souhrn.

---

Nejlepší zahraniční desky

1. Cut Copy - Moments
2. Saint Etienne - International
3. Jamie Woon - 3, 10, Why, When
4. The Hidden Cameras - Bronto
5. Perfume Genius - Glory
6. Asaf Avidan - Unfurl
7. FKA twigs - EUSEXUA
8. Bon Iver - SABLE, fABLE
9. Patrick Wolf - Crying The Neck
10. Pulp - More

---

Cut Copy - Moments

Povedená rozlučka Saint Etienne "International" u mě našla přemožitele v podobě Cut Copy. Jejich "Moments" zní promyšleně, a přesto nesází na přímočaré hity. Dana Whitforda zastihla v nové roli otce, který přemýšlí o izolaci během pandemie, koncích vztahů i pocitech nejistoty v turbulentních časech, kdy se vám svět kolem spíš trhá na kusy. Logicky navazuje na minulé "Freeze, Melt", jen jde v bourání zvukových možností ještě dál. Zůstala elektronika i baleárská pohoda, navíc skladby po svém transformují odkaz květinové éry. Náznaky psychedelického indie rocku ale prošly popovým střihem. Dan a jeho parťáci nikam nespěchají, "Moments" prostě zraje s časem.

---

Jamie Woon - 3, 10, Why, When

Na jeho třetí studiovku "3, 10, Why, When" jsme si museli počkat celou dekádu. Jamie Woon v nadsázce tvrdí, že mu producent Martin Terefe sehrál trochu habaďůru a z natáčení několika tracků se nakonec narodila celá deska. Zpětně ale zjistíte, že to takhle dávalo smysl a přišel správný moment. V mnohém staví na texturách, které od něj roky známe, jen je šetrně posouvá a hledá nová výraziva. Svou precizností mi místy připomíná nahrávky Sade. Jamie však působí osobitěji a protnula se tu jeho hudební zručnost i přívětivost. Pokud jste ho zastihli na dřívějších koncertech u nás, víte, o čem mluvím. "3, 10, Why, When" funguje jako krásný, dojemný soundtrack tiché noci.

---

The Hidden Cameras - Bronto

Na "Bronto" se čekalo dlouhých devět let, navíc Joel Gibb roztočil pořádnou žánrovou spirálu. Dnes spíše jednočlenný projekt The Hidden Cameras vstřebal v maximální míře jeho přesun z Kanady do Berlína. Ruch tamní kulturní scény a noční kluby přepsaly všechno, co se o nich dosud říkalo. "Bronto" v plné škále ctí diskotékové rytmy, částečně inspirované tvorbou Hercules And Love Affair, jen v synthpopovějších konturách. S remixy následně vypomohli Pet Shop Boys nebo Vince Clarke z Erasure. Místy jde o nemálo pošpiněnou disko jízdu napříč odlesky mejdanů i osobních eskapád. Společně s Nicolasem Sierigem (z dua Joasihno) stvořili hybné album, které dokáže uhranout. Hezké propojení s minulostí přinesly smyčcové aranže od Owena Palletta, s nímž se Gibb v začátcích několikrát pracovně protnul.

---

Perfume Genius, Asaf Avidan, Patrick Wolf

Perfume Genius s "Glory" ukazuje asi hudebně nejkošatější tvář, přestože se spíš vrací ke kytarovým začátkům. Album věnované nezodpovězeným otázkám úzkosti, smutku a odpojení od světa (covidové trauma) nepatří k těm veselým, zároveň ale ukazuje jeho sílu a odhodlání.

Asaf Avidan na "Unfurl" po svém zhudebnil zhmotnění noční můry muže, který ztratil sám sebe. Spojil soundtrackové kontury s jazzem, folkem a hip hopem. Nahrávka navíc má silnou stopu k nám, neb ji natočil za pomoci Českého národního symfonického orchestru.

"Crying The Neck" představuje velký návrat Patricka Wolfa. Vychází z jeho tvůrčí rozmanitosti, nepřeslechnete spojení až euforických momentů s těmi, které se noří do hlubin. Desku věnoval matce, která v roce 2018 zemřela na rakovinu. Na Patrickovi přitom jde poznat, že dozrál. Ukázal to i vydařený loňský koncert v pražském Lucerna Music Baru, kde byla oproti dřívějšku patrná nabraná pokora a rozvaha.

---

---

Nejlepší domácí desky

1. Fallgrapp - Anthropos
2. Terezie Kovalová - ZINKA
3. James Harries - Love & Desire
4. Republic Of Two - Twin Flames
5. Jakub König - Astronauti
6. Longital - Krajina beží dolu vlastným brehom
7. post-hudba - Nad prázdnou nocí kroužili sokoli
8. Michal Prokop - Ostraka
9. Amelie Siba - this may be the only way 2 heaven
10. Barbora Poláková & Štěpán Urban - sršeň

---

Fallgrapp - Anthropos

Jak jsem naznačil v úvodu, v domácí soupisce kandidátů na vítěze jsem s redakčními kolegy víceméně souzněl a většinu desek ve výsledné dvacítce tam najdete. Můj tajný vítěz se ale paradoxně nevešel. Fallgrapp s vydáním "Anthropos" nikam nechvátali a koncept celé nahrávky nechali pořádně dozrát. Juraj "Jureš" Líška a Nora Ibsenová se svými blízkými spolupracovníky připravili vyzrálý počin, který si cílevědomě pohrává s organikou popu. Zároveň v něm zaslechnete hned několik žánrových přesahů, cit pro detail i propletené harmonické linie. S každým dalším střípkem vlastní diskografie tento pečlivý tvůrčí přístup dál brousí a do vyřčených témat vnášejí optiku nadhledu a rozvahy. "Anthropos" po svém zkoumá pomíjivost lidskosti, současnou situaci kolem nás i razantní nástup umělé inteligence.

V těsném závěsu se umístila "ZINKA" Terezie Kovalové, jejíž sevřenost má k "Anthropos" blízko.

---

Longital - Krajina beží dolu vlastným brehom

Paradoxně ani Longital se do finále neprobojovali, přestože natočili snad svůj nejintimnější opus. Na "Krajina beží dolu vlastným brehom" Shina a Dano Salontay vsadili na minimalistické aranže - prim tu berou křehké zvukové hry, kdy akustika má místy navrch nad elektronikou, která má spíš podpůrnou roli. Místy až zasněné kompozice se noří do symbiózy nasbíraných osobních zkušeností s lyrikou přírody a času, který si plyne vlastním tempem a nenechá se obalamutit ani přibrzdit. Do poetiky textů se propsalo dost témat k vlastnímu zamyšlení. "Krajina beží dolu vlastným brehom" vás donutí přibrzdit a s každým nádechem rozvolnit tok myšlenek.

---

Bull In China - Together

A na závěr jeden bonus - nemilosrdná pozice číslo jedenáct. Mikoláš Růžička loni stihl s Jirkou Burianem k životu probudit projekt Republic Of Two. "Twin Flames" svým pojetím nezklame snad nikoho, nečekaný návrat ale zastínil jinou jeho aktivitu.

Bull In China Pavla Kučery po několika letech (sám mluví o dekádě) příprav vypustili debut "Together", jehož je Mikoláš pevnou součástí. Pilíře kolekce sice vycházejí i z inspirace taneční muzikou, ve výsledku ale jde spíš o popovou nahrávku v elektronickém hávu, která od prvních chvil šlape. Nezaměnitelné Mikolášovy vokály navíc všemu dodaly výraznou náladu. "Together" svým sevřením láká na letní večírky. Taky už je v téhle nemilosrdné zimě vyhlížíte?

Tak zase za rok u rekapitulace.