Ústřední dvojice Juraj "Jureš" Líška a Nora Ibsenová obklopená proměnlivou sestavou muzikantů, včetně smyčcové sekce, při tvorbě "Anthropos" nikam vyloženě nechvátala. Fallgrapp nechali nahrávku důsledně dozrát, aby základní koncept témat pořádně rozpracovali do významného zamyšlení, s nadhledem a vyjádřili určité nepohodlí z reality okolo nás. Deska taktéž zachycuje, kam se tento projekt za poslední roky posunul a jak pestrou zvukovou škálu využívá ve svém projevu.

Od vydání minulé řadovky "Ostrov" uteklo rovných pět let. Do samotných příprav zasáhl covid a vstoupil jeden blízký válečný konflikt. S těmito nastalými situacemi asi dorazilo prvotní zamyšlení nad nosnou kostrou počinu. Hlavní hrdina - člověk (kdokoliv z nás) - je zde podroben zkoumání jeho lidskosti, jeho vztahů a současných problémů, včetně agresivity vlivu umělé inteligence a fake news na něj. O texty se převážně postarala sama Nora a vložila do nich mnoho civilně křehkých pocitů, vjemů, které v patřičné momenty rezonují a zanechají spolu s hudební složkou nemalý otisk.

Album se pomyslně dělí do dvou částí, k nimž Juraj přistupoval se zcela odlišnou perspektivou. V té první naplno nechává rozvíjet svou obrazotvornost, soundtrackové konstrukce melodických elementů a klade důraz na příběh.

Titulní "Anthropos" je čistě instrumentálním intermezzem, které tvoří předvoj dojemné skladbě "Nebo". V té se prvně představuje coby vokalista a společně se zpěvačkou FAYE se vrhá střemhlav do vnitřních bojů dokreslujících skutečné pocity z války na Ukrajině. "Sama v sebe" už bloumá v pocitech osamocení během covidových omezení. Toto téma se propsalo také do dvojdílné kompozice "Domov", ke které náleží i recitativ a protnutí křehkosti emocí v klavírních liniích.

Druhá polovina zní více futuristicky a experimentálně - přesto si drží zvukovou soudržnost a optiku Fallgrapp. "Nezastavíš" přináší zopakování spolupráce s The Curly Simon a funguje jako logické pokračování singlu "Keď padal sneh". Toto spojení má neskutečně hybný drive a pracuje s elementární kombinatorikou mnoha vrstev, jak odvyprávět celou mozaiku lyriky tohoto songu. Následující "Ave" v nastoleném tempu nikterak neubere, žene jej i rap hostujícího Fobia Kida.

Kontrastní skladba "Zblízka" zprvu staví jen na partech smyčcového tria, její vývoj se pak stává prolukou k dramatické "Bež bež bež". Závěrečná "Krása" odbourá svým až ambientním nádechem, jde o ukolébavku do neklidné doby.

"Anthropos" jako celek čerpá z kontrastů nálad. Pohrává si s určitou organikou popu, do které vstupuje spousta elektronických přístupů, přetavení současných trendů do mantinelů, v nichž se Juraj cítí jistý na to, aby mu nic ve výsledku nezbortilo jeho cit pro detail a samotné vyprávění. Nechybí ani smyčcové ornamenty, práce s lidským hlasem coby dalším použitým instrumentem, jenž zapadá do stylových mantinelů patřících k nim od jejich prvopočátků. Dílo tak promlouvá obavami ze současných reálií, ale drží si určitou empatii, uchované ideály a krásy lidskosti.

Nejedná se o desku na první poslech, jednotlivé součásti a návaznosti vyplují na povrch hezky postupně. Fallgrapp ani tentokráte neztratili nic z jakéhosi až písničkářského rukopisu, patrných neoklasických vlivů (ornamentů) a pečlivé práce s elektronikou. Vznikla tak vyzrálá popová nahrávka s přesahem, která by neměla uniknout vaší pozornosti. Její kouzlo sice přichází, jak již bylo zmíněno, postupně, možná ale díky tomu neminete jedno z opravdu povedených alb letošního roku.