Na předchozí pětici nahrávek se Cut Copy vždy prezentovali jako strůjci důmyslně pojatého synth-popu, jenž měl přesah do retro a akustických rovin. Předposlední, tři roky staré album "Haiku From Zero" bylo v tomto ohledu až typickým počinem této čtyřčlenné party z Melbourne s charakteristickými rysy její tvorby. Ještě před ním se Dan Whitford a Tim Hoey vnořili do éterických rovin ambientu a new age a vydali střídmě pojatý komplet "January Tape". Kolekci pěti instrumentálních kompozic sice oficiálně nezapočítávají mezi své řadovky, letošní novinka "Freeze, Melt" však v mnohém navazuje právě na tuto hudební vsuvku.

Další inspirace vzešla z Danova pobytu v Kodani. Během této doby do jeho mysli zasáhly dlouhá polární noc i den. Část alba se tak natáčela na dálku mezi New Yorkem, San Franciscem a dánskou metropolí, až v samotném závěru příprav se celá skupina sešla v lesích schovaném studiu Park Orchards nedaleko Melbourne. Závěrečný mix si pak ve Švédsku vzal na starost Christoffer Berg. Do výsledku se tím svým způsobem promísily teskné pocity z izolace, ačkoliv současné technologie všechny vzdálenosti hravě smazávají.

A taky se změnil přístup. Dříve se Cut Copy snažili napsat song, který posluchače takřka okamžitě vtáhne na taneční parket. Nyní se snažili popsat tento pohyb spíše myšlenkami a emocemi. Ubylo akustiky, a v základu tak "Freeze, Melt" stojí primárně na syntezátorech, sekvencerech, naprogramovaných smyčkách a na Danově lehce zasněném vokálu.

Deska je tak reflexí pocitů z neznámého okolí, ve kterém se právě nacházíte, z odloučení (ačkoliv nemálo materiálu vzniklo již loni, je toto téma nyní stále aktuální), čili něco, co zažil snad každý z nás. Dan Whitford nahlíží i na úzké vazby mezi lidmi. "Jak milujeme v době, kdy se svět rozpadá?" ptá se.

Možná se emoce nakonec jen rozpouštějí a proměňují v jiná skupenství a přesně těmto pomalým změnám odpovídá i tempo jednotlivých skladeb. Stále se dá hovořit o tom jejich synth-popu, často ovšem sklouzávají do hlubin táhlých ploch ambientu. Úvodní dvojice "Cold Water" a hypnotická "Like Breaking Glass" cílevědomě popisují, co tím vším kapela vlastně chtěla říci - prosté, ale zároveň klenuté melodie, minimalisticky uchopené struktury, zvuky a ruchy, lehké beaty - je to stále pop, místy více, jindy méně mrazivě zasněný. Výjimku tvoří "Love Is All We Share", jež se jako jediná asi nejvíce blíží k typičtějšímu zvuku Cut Copy.

"Stop, Horizon" je členitá, téměř instrumentální skladba (vokál je zde jen dalším nástrojem), jež tento hudební mód dále rozvíjí. "Running In The Grass" představuje zlomový moment fiktivního příběhu o úniku do imaginárního světa, v němž se kumuluje pozitivní energie perkusivních rytmů - přesně tento typ songů parta okolo Whitforda tak skvěle umí (ačkoliv se rojí otázky, nakolik je možno tuto nahrávku brát spíše jako frontmanovu sólovou práci). Následná "A Perfect Day" v tomto duchu pokračuje, jen je zadumanější. Předposlední "Rain" je sprškou kapek emocí v jakési hudební meditaci. Finále obstará čistě instrumentální "In Transit", jejíž probublávání nakonec vygraduje v několik výstředních synťákových linek.

Těchto čtyřicet minut je osobní sbírkou pocitů, jež promlouvá univerzálním jazykem a zároveň je svá. Nejde o zcela typickou desku této australské formace, skalní fanouškové mohou dokonce namítat, že zde vlastně chybí jakýkoliv moment taneční euforie a že minimalistické pojetí se tu dere do popředí snad až příliš. Přestože je "Freeze, Melt" dosud nejelektroničtější album Cut Copy, zaslouží si svou pozornost pro svou kompaktnost, sdělení a nálady plné severské melancholie.