Německý film "Köln 75: Koncert století" otevírá zákulisí jednoho z nejproslulejších momentů jazzové historie. Příběh mladičké organizátorky koncertů Very Brandes ukazuje, jak nadšení a neústupnost mohou změnit dějiny hudby a stát u zrodu nejprodávanější sólové jazzové nahrávky všech dob.
Životopisných hudebních filmů vzniklo už nespočet. Dokonce tolik, že už se dnes točí i o stále žijících interpretech. Upadající zájem ze strany diváků však značí, že se tento formát začíná zajídat. Naši němečtí sousedé (v koprodukci s Polskem a USA) proto zvolili odlišnou strategii. Nesoustředili se na hvězdu samotnou, ale pro své vyprávění si vybrali postavu mladistvé pořadatelky hudebních akcí Very Brandes. Režie díla o zásadním období v jazzové historii se ujal Ido Fluk.
Hudební drama "Köln 75: Koncert století" představuje teprve náctiletou dívku z Kolína nad Rýnem, které rodiče vytyčili jasnou cestu. Protagonistka snímku má ale se svou budoucností jiné plány, a tak se navzdory svému otci začne pohybovat v oblasti hudebního promotérství, v tehdejší době čistě mužském oboru. Neodradí ji otcovo zpochybňování ani pramalé jistoty. Motorem se stává vlastní touha a s ní spjatá urputnost.
Brandes svou kariéru odstartuje uspořádáním koncertů po Západním Německu pro jazzovou legendu Ronniheo Scotta. Ve svých osmnácti letech se nechá oslnit výkonem předního jazzového pianisty
Keitha Jarretta, jenž dříve spolupracoval například s
Milesem Davisem, a myšlenku na jeho vystoupení v Kolínské opeře si nenechá nikým vzít - a už vůbec ničím překazit. Žádnou překážku, ať už se jedná o nesprávný klavír, nebo umělcovy zdravotní indispozice, nebere dívka v potaz. To jen tak na okraj, co stálo za nejprodávanější sólovou jazzovou nahrávkou všech dob.
Bezmála dvouhodinová podívaná svou stopáž hravě utáhne, navíc věrohodně zachycuje dobové odívání, atmosféru i ducha sedmdesátých let. Efektivně působí zahrnování diváka do děje prostřednictvím promlouvání postav přímo do čela obrazovky. Z hereckých interpretací je třeba vyzdvihnout nadstandardní výkon tahounky Maly Emde, představitelky mladé Brandes. Neodbytnost zapálené organizátorky dokázala ztvárnit s bezchybnou přesvědčivostí.
Pro fanoušky jazzu by se "Köln 75: Koncert století" mohl stát hodnotným připomenutím významného živého vystoupení, pro běžné filmové konzumenty půjde pravděpodobně o zdařilou jednohubku edukativního charakteru, která se po čase ztratí v záplavě počinů o hudebních osobnostech.
I tak lze snímek považovat za příjemné ohlédnutí o půlstoletí vzad po odvaze jedné naivní a nenápadné, avšak ve výsledku významné osobnosti, bez níž by se kolínský koncert sotva uskutečnil.