Sám se označuju za ultrapopaře, a jak za několik týdnů vycházení mého blogísku už dávno víte (viz níže v infoboxu), nejlepší kapelou všech dob jsou Pet Shop Boys. To ale neznamená, že bych svým vkusem nějak zvlášť ovlivňoval obsah musicserveru. Podtitul webu vždy zněl hudba od začátku do konce a mysleli jsme tím, že u nás mohou vyjít texty o jakémkoli druhu hudby. Fakt.

V dřevních začátcích se u nás třeba potkávaly bulvární novinky o životě Britney Spears od Fandy Matějíčka (Fanda a jeho česká banda na Impulsu) s magazínem Podzem o alternativní hudbě Tondy Kocábka (mj. Radio 1). A podobný rozptyl nám vydržel dodnes. Ne každý to tak ovšem vnímá.

Někteří čtenáři musicserver vnímají jako bulvární web o komerční hudbě. Jakože cože? Na druhé straně mi před časem jedna slečna z vydavatelství řekla, že podle ní je ms strašně alternativní: "Koukla jsem se na hlavní stránku a neznala jsem ani jedno jméno, o kterém píšete." A pak si vyberte.

Pravda je taková, že co se týká obsahu, vládne u nás cílená anarchie. Každý autor si vždy mohl psát, o čemkoli chtěl, bez ohledu na potenciální (ne)čtenost. Jedinou výjimkou, kterou schvaluji předem, jsou rozhovory, ty ale jen z finančních a časových důvodů. Zaberou prostě nejvíce času - interpretovi, redaktorovi i korektorovi - a stojí nejvíce peněz. A ty se na malém oborovém webu nevydělávají úplně lehce, takže rozhodnutí mezi několika novinkami a jedním interview je často poměrně jednoznačné.

Když se musicserver před několika lety stal součástí Smile Music, kam patří třeba i magazíny Spark a Full Moon, chvíli mě žánrová bezbřehost a z toho vyplývající absence vlastního ksichtu mrzela. Jasně daná tvář obou časopisů (a jejich webů), metalová, respektive alternativní, k sobě váže i jasné komunity. Pak mi ovšem došlo, že to vše máme i my. To, že píšeme o všem, je právě ten ksicht. A okruh příznivců tvoří těch několik tisíc lidí denně, kteří na musicserver přijdou přímo, ne z odkazu na Seznamu, z Googlu či facebooku a podobně. Stejně jako každý den zkouknou, co nového píší na iDnes nebo Seznamzprávách, jdou napřímo i k nám. Díky za ně. Za vás.

Můžete oprávněně namítnout, že spousta žánrů u nás chybí, třeba ta v titulku zmíněná dechovka (ok, Meute patří mezi výjimky). Často taky slyšíme a čteme výtky: "Proč nenapíšete třeba o...?

Členové redakce ms a jeho čtenáři jsou všichni hudební fanoušci, které odlišuje pouze to, že ti první nejen více či méně umějí, ale hlavně o hudbě chtějí psát. A každý si přece jen radši hraje na svém oblíbeném hudebním území. Pokud se například nenajde člověk, kterého baví a rozumí soudobému mladému rapu, články o něm u nás samozřejmě nenajdete.

I když se už pětadvacet let snažíme dělat profesionální hudební web v poloamatérském zázemí, stále prostě hlavně milujeme hudbu a baví nás o ní psát. A za to, jak web vypadá zvnějšku - za jeho obsah -, mohou konkrétní lidé. O jazzu může prostě psát jen jeho posluchač. Ne třeba já.

Takže až vás příště napadne, proč jsme nenapsali například o..., třeba o něm můžete zkusit napsat sami. Jsme jako vy fanoušci muziky, jen možná zrovna trochu jiné.