Petr Janda (Olympic) - Hraní mám jako vášeň a na každý koncert se těším

Petr Janda (Olympic) - Hraní mám jako vášeň a na každý koncert se těším

Vydáno: 12.11.2024 12:00 v sekci Rozhovory - Milan Menčík | foto: Ivo Dudek / musicserver.cz

Se jménem Petra Jandy se pojí mnoho přívlastků. S mužem, který píše historii domácího bigbítu, jsme se sešli v šatně před třebíčským vystoupením. Tím jeho kapela Olympic pokračovala ve svém turné "Trilogie", mapujícím především období alb "Prázdniny na Zemi", "Ulice" a "Laboratoř". Bylo o čem mluvit.

Je o vás známo, že máte vynikající paměť.

Doufám. Ale musím říct, že už taky zapomínám. Mozek má sice šílenou kapacitu, ale když jsem si vzal do ruky knížku "Dávno" a otevřel ji v nějaký kapitole, zjistil jsem, že už si to ani moc nepamatuju. Psal jsem to už před více než deseti lety a některý věci už jsem zapomněl.

Přesto se zeptám: k místům jako Třebíč či Moravské Budějovice se vám vážou nějaké zajímavé vzpomínky?

V Moravských Budějovicích jsme skládali "Ptáka Rosomáka". Dřív jsme jezdívali na koncerty brzy, a když nás vykopli z hotelu, po obědě nebylo moc co dělat. Vešli jsme teda už do sálu a tam jsme si brnkali a skládali.

Před dvěma lety jste slavili poměrně opulentně kapelní a pak i vaše osobní kulatiny. Vyšel vinylový i CD box s hity, dále několik knížek a odehráli jste spoustu vystoupení. Začíná se blížit pětašedesátka skupiny, a tak se vkrádá otázka, jestli už pomalu plánujete nějakou další oslavu?

Petr Janda rozhovor 1
© Snovač
No, už s tím nějakej darebák začal. Ale já už jsem se do toho taky trochu ponořil. Mělo by to být za tři roky, všechno drží, jak má, kapela hraje skvěle, lidi chodí, takže proč něco nevymyslet? Na druhou stranu člověk nikdy neví, stačí jeden okamžik a všechno se může změnit.

V pořadu "Tiki Taka" jste prohlásil, že byste si mohli zahrát znovu jako předkapela The Rolling Stones.

To byla taková vlna, nechce se mi to moc rozpitvávat. Stouni tady v příštím roce měli bejt, ale nakonec nepřijedou. Asi jim nevyšel kalendář. Přece jenom mají ten rybník velikej a my malinkej.

Byli oni vašimi vzory?

Nedá se to tak říct. Maximálně do určitý míry. Oni byli hlavně vrstevníci a měli tu výhodu, že zpívali anglicky a žili ve svobodném světě. Dodnes nechápu, jak se k nám ta muzika vlastně dostávala. Tady byla železná opona. Doteď mi vrtá hlavou, kolik toho ten komunista chtěl pustit a kolik ne.

Petr Janda

Frontman nejslavnější české rockové party Olympic se narodil 2. května 1942. Dle svých slov žije Petr Janda spokojeným životem stárnoucího rockera. Má ovšem stále co říct jak s domovskou skupinou, tak se sólovými projekty a nápady mimo kultovní formaci. Natočil tři sólová alba "Co je dobrý a co zlý" (1998), "Jednou jó, jednou né" (2008) a "Asi se mi nebude chtít" (2022). S manželkou Alicí vychovává dvě dcery - Anežku a Rozárku. Z prvního manželství má ještě dceru Martu, syn Petr tragicky zahynul v roce 2001. Ze druhého manželství s redaktorkou pořadu TOPSTAR Martinou vzešla dcera Eliška.

Nesouvisel průnik rokenrolu do Československa s Pražským jarem?

To přišlo už dřív. Někdy koncem padesátých let. On nebyl rokenrol po chuti ani americký a britský vládě, šlo o jistou revoluci a té se všichni báli. Já měl tu kliku, že kamarád ty desky dostával. Tetička z Londýna mu jich poslala dvacet a on jich dostal deset, protože deset si nechali celníci.

Co potom dělal s establishmentem punk?

To jsme se takhle jednou v kanceláři ředitele Pragokoncertu potkali se soudruhem Müllerem ze Supraphonu a ten mě pozdravil větou: "Á, soudruh Janda... jen abys soudruhu nesklouz'!" To byl slovník, kterej jsem neznal. Tak mu říkám: "Jak nesklouz'?" A odpověď: "No, abys nezačal ten punk-rock!" On tomu teda říkal panrok.

Petr Janda rozhovor 2
© Snovač
V kapele jste poslouchali spoustu různých žánrů typu jazz-rock, swing, později metal - snad s výjimkou folklóru a dechovky. Lidovky jste se lehce dotkl na svých prvních dvou sólovkách u instrumentálek "Dobrú noc" a "Ej, od Buchlova". A na poslední sólovku "Asi se mi nebude chtít" jste nahrál dokonce vlastní svatební pochod.

K tomu mě donutil kamarád Honza Malíř, kterej natáčel dokument o mně a pořád chodil do studia a ptal se: "Tak co, natočil jsi něco?" A já na to: "Mám tady takovou instrumentálku a nevím, co s tím. Asi se to bude jmenovat 'Svatební pochod'."

Pro mě bylo úžasné sledovat právě v dokumentu "Django" vaše setkání s Jiřím Suchým. Písně vás obou se nacházejí ve žlutém zpěvníku "Já, písnička" takřka vedle sebe a zdálo se mi, že oba k sobě přistupujete s velikou pokorou a úctou.

Nevím, jak on, ale já k němu úctu určitě mám, vždyť jsme u něj začínali. Vlastně jsem mu nikdy osobně nepoděkoval. Známe se, potkáváme se, vykáme si, on je ikona. Do Semaforu jsem poprvé zavítal ještě s gymplem a od listopadu '63 do dubna '64 jsme tam hráli s Olympikem. Chodil jsem na "Jonáš a tingltangl", to se mi strašně líbilo. Teď jsem tam léta nebyl, protože to mám přece jenom do Dejvic zhruba sto kilometrů. A navíc mě limituje slabší sluch, takže musím sedět v divadle v první řadě, jinak nic neslyším.

K zajímavostem dokumentu patří i záběry vaší nejstarší dcery Marty, skandující v publiku pražské Lucerny při vašem de facto rozlučkovém koncertu.

Muziku dělám celej život a už tam bylo vidět, že to zapustilo kořeny. Ona přitom původně hudbu dělat nechtěla. Viděla ty útrapy, který přináší do rodinnýho života, byl jsem furt pryč. Při té svojí rozlítanosti mě to doma ani nebavilo, pořád jsem hledal, kam bych zase šel.

Dnes některé skupiny odehrají jedno dvacetizastávkové turné a mají na celý rok vystaráno. Vy jste za rok absolvovali třeba dvě stě padesát koncertů. Jak jste to zvládali?

Petr Janda rozhovor 3
© Snovač
Museli jsme tolik hrát, abychom se uživili. A je pravda, že to bylo kolikrát o hubu. Ty vzdálenosti autem z Prahy až na Slovensko... měli jsme sice pár nehod, ale naštěstí se nikdy nic vážnějšího nestalo.

Poslední turné "Trilogy" z roku 2006 jste jeli po velkých halách, nyní hrajete podobný program po kulturácích. Chtěli jste se dostat blíž k fanouškům?

Spíš si to chceme užít. V těch halách se to vyčerpá... My prostě chceme hrát. Mně by nestačilo udělat dva koncerty za rok. Takové kapely pak taky trochu chátrají. Mám to zkrátka jako vášeň a na každej koncert se těším. Děláme jich zhruba osmdesát za rok, letos možná i víc. Máme novou manažerku a ta se snaží. A hrajeme skvěle, protože jsme vyhraní.

Nevyplnilo se tady rčení, že všechno zlé je pro něco dobré, když po tragické smrti bubeníka Ferdy Peroutky a odchodu klávesisty Jiřího Valenty přišla adekvátní náhrada v podobě Martina Vajgla a Pavla Březiny?

Takhle se to říct nedá. Ale je pravda že je to hodně baví a hodně v tom jedou.

Sledujete i jejich sólové výtvory? Existuje nějaká možnost, že se na nové desce budou autorsky podílet?

Nebráním se tomu. Pavel se snaží skládat, občas něco donese, ale je to prostě jinde. Martin s Pavlem víc inklinují k popu. Nemám problém jim do jejich projektů něco zahrát, zazpívat. Tím, jak už jsem toho složil hodně, se nový nápady hledají hodně těžko. Na novém albu pořád dělám, protože jsem spokojen jen zhruba s polovinou písní.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Blitz Union - Evolution 9/10
Recenze: Když se metal potká s osmdesátkami i budoucností. Tak zní Blitz Union na desce "Evolution" Blitz Union fungují už pár let, v Česku ale pořád zůstávají spíš neprobádaným zbožím. Po pěti letech nyní přicházejí s deskou "Evolution" vydanou u německého labelu a přinášejí vypilované songy, promyšlenou image, syrové... čtěte zde
Vydáno: 02.02.2026 00:00 v sekci Recenze
Megadeth - Megadeth 7/10
Recenze: Megadeth se loučí se ctí a důstojně, bezejmenné poslední desce ale podráží nohy rutina Megadeth po více než čtyřiceti letech na scéně končí, deklarované rozlučkové album tak lze jen těžko nevnímat jako svého druhu událost. Partu kolem Davea Mustaina sice čeká ještě dlouhé celosvětové turné, každopádně už... čtěte zde
Vydáno: 01.02.2026 18:30 v sekci Recenze
teige - květiny nonstop 9/10
Recenze: teige na debutu "květiny nonstop" přinášejí vytříbený pop, který se nebojí intimity ani kytar V listopadu po letech příprav vyšel debut kapely teige "květiny nonstop". Opět se na něm ukázalo, že se někdy vyplatí nikam nespěchat a písničky si pěkně piplat. Výsledek se pak může zhmotnit v sebevědomou nahrávku, která umí... čtěte zde
Vydáno: 01.02.2026 12:30 v sekci Recenze
Pavel Čadek - Cellem vpřed! 7/10
Recenze: Pavel Čadek se k problémům pětatřicátníka staví "Cellem vpřed!" Čtvrtou sólovku Pavla Čadka tvoří patnáct písní. Už v názvu "Cellem vpřed!" si slovně pohrává s nástrojem, na který se doprovází. Podobné hříčky se propisují i do samotných skladeb - s nadhledem řeší každodenní strasti,... čtěte zde
Vydáno: 01.02.2026 08:00 v sekci Recenze
Pavla Boučková a Petr Novotný - Nedolomím 7/10
Recenze: "Nedolomím" funguje jako povedená sonda do hudební duše Pavly Boučkové a Petra Novotného Pouze vyvoleným hudebním albům se dostane pozornosti v mediálním prostoru a najdou si cestu k širšímu spektru posluchačů. Povedených desek, které ale z nejrůznějších důvodů zůstanou pod pomyslným pultem, však vzniká mnohem víc.... čtěte zde
Vydáno: 31.01.2026 17:30 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Naživo: Leoš Mareš to zvládl. Koncert pro Patrika přinesl sympatické rozloučení, jaké by mu mnozí mohli závidět (20.01.2026 20:09)
- Fotogalerie: Co přejí muzikanti napříč žánry do Nového roku? Podívejte se na šestnáct péefek (03.01.2026 12:04)
- The Rolling Stones příští rok na turné nevyrazí, nové album ale bude dostatečnou náplastí (23.12.2025 12:54)
- Naživo: Hity, skvělá show i spousta hostů - Lucie oslavila 40 let i ve vyprodané O2 areně (10.12.2025 10:00)
- Naživo: Výborný Olympic žehlil dojmy z jinak rozpačitého večera v Moravských Budějovicích (09.08.2025 17:00)
- Olympic převezme na Benátské Zlatou desku za album "Bombarďák" (22.07.2025 08:11)
- Rolling Stones jsou pravděpodobně ve studiu. Přípravy nového alba prý finišují (16.06.2025 14:52)
- Video: Olympic pokračuje ve své jízdě krásně smutným klipem k baladě "Dřív než se setmí" (04.05.2025 11:04)
- Nové desky 12/2025 - od Mumford & Sons přes Olympic po Alison Krauss (02.04.2025 13:00)
- Recenze: Olympic zůstává i na třiadvacáté desce pořád "Bombarďák" (28.03.2025 09:30)

ALBUM TÝDNE 05/2026

Blitz Union
Evolution

Blitz Union fungují už pár let, v Česku ale pořád zůstávají spíš neprobádaným zbožím. Po pěti letech nyní přicházejí s deskou "Evolution" vydanou u německého labelu a přinášejí vypilované songy, promyšlenou image, syrové kytary i osmdesátkové klávesy. Nečekejte ale žádné "Ein Kessel Buntes".

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 05.02.
Béla Fleck / Edmara Castañedy / Antonio Sánchez (US/CO/MEX) (Archa+, Praha)
So 07.02.
Alfa Mist (UK) (MeetFactory, Praha)
Po 09.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Sono Centrum, Brno)
Po 09.02.
All Time Low (US) (SaSaZu, Praha)
Út 10.02.
Marcus & Martinus (SWE) (Forum Karlín, Praha)
Čt 12.02.
Lenka Dusilová (CZ) (Archa+, Praha)
Ne 15.02.
BvdLvd (UK) / Changeline (FR) (Café V Lese, Praha)
Po 16.02.
Sombr (US) (Forum Karlín, Praha)
Út 17.02.
The Last Dinner Party (UK) (Forum Karlín, Praha)
St 18.02.
Hatari (ISL) (Fuchs2, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Prince The Prodigy Justin Bieber Ewa Farna Lady Gaga Beyoncé Madonna The Cure Coldplay
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2026 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe