Slash v Brně: Bez Guns N' Roses, zato s vlastní tvorbou

Zatímco ještě zhruba před patnácti lety si musel legendární Slash v koncertním playlistu stále vypomáhat hity domovských (a ještě legendárnějších) Guns N' Roses, dnes už po čtyřech sólových albech a ustálené muzikantské sestavě stojí pevně na svých nohou jako zcela samostatná značka. Podle toho vypadal i včerejší večer.

Tentokrát se kytarista se svými spoluhráči poprvé představil v moravské metropoli a přivezl s sebou i vynikající předkapelu. Už v roce 2019 měl po boku tvrdě rock'n'rollovou formaci Phil Campbell And The Bastard Sons a letos se trefil úplně stejně s mladou partou Mammoth WVH.

Na této volbě měl ale asi spíš podíl zpěvák Myles Kennedy, protože právě jeho domovské formaci Alter Bridge předloni tito muzikanti poprvé úspěšně otevírali turné, a to i na listopadovém koncertu v Praze. A tak si je vytáhl i ke Slashovi.

Skupina hraje moderní hard rock plný silných melodií, chytlavých refrénů i tvrdých riffů a vše koření technicky brilantními kytarovými sóly zpěváka. Aby taky ne, když jeho příjmení zní Van Halen a jde o syna onoho kytarového génia. Parta má za sebou dvě desky a rozhodně ji doporučuji sledovat jako jednu z nežhavějších nadějí rockového žánru.

Obě zmíněné předkapely Slashových koncertů jsou zároveň jediné, které jsem ze všech různých supportních vystoupení začal poslouchat jako regulérní a dlouhodobou součást svého playlistu.

Slash & spol. nám opět předvedli, zač je toho poctivý, šťavnatý, energický a přitom maximálně civilní hard rock. Skromná scéna s jednou velkou plachtou a minimalistickými světelnými efekty dávala plný důraz na hudební stránku samotnou.

Jak jsem zmínil už v úvodu, v setlistu se objevil pouze jeden kousek od Guns N' Roses (a to ještě žádný známý singl, ale řadová věc z alba "Use Your Illusion I"). Kdo proto před koncertem neměl naposloucháno a šel si vyslechnout jen známé hity v podání nové sestavy kolem Slashe, musel být těžce zklamán. A dobře mu tak.

Covery sice nechyběly (například od Lennyho Kravitze a Eltona Johna), ale jinak šlo o ryze vlastní tvorbu z předchozích čtyř desek. Sám Slash hrál jako vždy příkladně a nesobecky ve prospěch celku a předvedl se jenom v jednom dlouhém sólovém vstupu.

Myles Kennedy se ve výškách trochu šetřil, přesto mu přímočařejší bigbít Slashe sluší víc než metalovější zvuk Alter Bridge. U této formace stále postrádám hluboký i expresivní vokál Scotta Stappa z původních Creed.

Největší hvězdou byl ale opět baskytarista Todd Kerns. Ten se předvedl jako znamenitý vokalista, když dokázal věrně a dostatečně specificky odzpívat tak rozdílné party, které původně nazpívali Axl Rose, Lemmy Kilmister a již zmíněný Lenny Kravitz.

Dvě hodiny programu postaveném převážně na kratších písničkách do čtyř minut a v nadstandardním počtu občas měly hluchá místa, dostalo se tudíž i na slabší a zaměnitelnější kousky. Celkově ale Slash doručil jako vždy našlapanou show plnou ryzí hardrockové energie.

Škoda jen poměrně mrtvého publika v jinak téměř plné hale. Asi se diváci těšili víc na Guns N' Roses. Příště si už fakt budou muset udělat domácí úkol.