zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

5. post-hudba - my všichni tady a teď

Zatímco deska "Svět na konci roku nula" vyprávěla o životě ve velkoměstě paralyzovaném pandemií, loňský následovník "my všichni tady a teď" přibližuje pocity ze světa, který se za těch pár let dost změnil.

"Pořád jsme slabí / ještě pořád nemocní / ale rok nula jsme zvládli přečkat," zazní hned v otvíráku "opusťte pompeje" a tahle slova dávají tušit, že i navzdory některým pozitivně znějícím skladbám nepůjde o veselý poslech. post-hudba zde kritizuje materialismus, neustálou honbu za úspěchy a očekávání pracovního režimu i na dovolené. Nedělá to však tak, že by vyzněla jako dvojka ubrečených mileniálů, naopak se jí v textech daří vykreslit uvěřitelnou melancholii a bezradnost.

Zvukově album nabízí popovější pojetí, stále však v originálním kabátku, v němž se Dominik Zezula ani tentokrát nebojí pořádně zařvat. post-hudba tak natočila nejen svoji nejpřístupnější desku, ale dost možná i tu nejlepší. (David Böhm)

---

---

4. J.A.R. - Jezus Kristus Neexistus?

Vydání nové desky J.A.R. bývá pokaždé událostí. Výjimkou nebylo ani vydání sbírky s pikantním názvem, který tak trochu koketuje i s tím, že kapela jako taková dosáhla Kristových let. Tento věk bývá spojován s jistým opuštěním mladických excesů, po němž nastává období zrání a zúročení svých zkušeností.

Svým způsobem i to ztělesňuje šestnáctka skladeb, a to jak hudebně i textově. Tedy ne že by texty Oty Klempíře nezářily mladistvostí a libozvučnými dvojsmysly, ale už i sem dolehla někdy vážnější témata týkající se řekněme dozrávání.

Umístění alba "Jezus Christus Neexistus?" na předních příčkách v našem žebříčku je jen důkazem toho, že sestava kolem Romana Holého a ústředního tria v podání Dan Bárta, Oto Klempíř a Michael Viktořík neztratila nic ze své životnosti a kreativity. Každý song je jako malý příběh, který vás zavede do světa neočekávaných textařských rozmanitostí a hudebního bohatství.

"Jezus Kristus Neexistus?" je jen dalším důkazem toho, že tahle banda je stále schopna přinášet nové, neotřelé věci a rozhodně neřekla poslední slovo. (Tomáš Rozkovec)

---

3. David Koller - LP XXIII

David Koller nedělá blbé věci, důkazem budiž i album "LP XXIII". Za naši redakci je to krásná bronzová příčka. A není divu - co píseň, to silná věc.

Většina jich je o lásce z různých úhlů pohledu. "Láska, sex a něžnosti" byla rubrika v jednom legendárním časopisu pro teenagery, ale těmito tématy překypuje ve své tvorbě i tento charismatický zpěvák. Nebyl by to ale Koller, aby se nebál rýpnout si do společenských témat. Ta se objevují spíš ve druhé polovině desky - "Vězenkyně", "Planeta bez paměti", "My se vám ozveme".

Žádné experimenty nečekejte, tohle elpíčko je sázka na jistotu: klasický rock plný hutných kytar a bicích. Výsledek působí temně, syrově, úderně, jsou tu silné melodie i kvalitní texty plné metafor, to vše v kombinaci s autorovým naléhavým hlasem. Je to kompaktní a po všech stránkách dotažené dílo. (Hana Bukáčková)

---

---

2. Anna K. - Údolí včel

Dlouhé čekání na nový materiál ani tentokrát nebylo u Anny K. zbytečné. Na podzim vydaná deska "Údolí včel" obsahuje devět mimořádně silných písní, které spojuje téma lásky. A také toho, jak se s její obrovskou silou dají zvládnout i ty nejsložitější situace.

V již samozřejmé spolupráci se životním partnerem Tomášem Varteckým vznikla nahrávka, na níž má každá skladba své místo a nosnou myšlenku. Ať už jde o hitové singly jako "Na malou chvíli", či albové poklady "Ať to nikdy neskončí", srší z každé položky srdečnost a naděje. A v tom všem navíc stihne vykvést i přenádherný a citlivý "Černý tulipán", který interpretka natáčela z posledních sil.

Stejnojmenně pojmenovaným snímkem inspirované album "Údolí včel" je zkrátka poctivou prací s krásnými obraty, které zahřejí na duši. Jak už zaznělo v naší recenzi, Anna K. netočí špatné desky. Víceméně tak není pochyb, že i v případě příští, desáté řadovky půjde o bombu - ať už si na ni budeme muset počkat jakkoliv dlouho. (David Böhm)

---

1. November 2nd - November 2nd

Opravdu světově znějících alb u nás zase tolik nevychází, a je potřeba si vážit těch, které se občas objeví. Čtvrtá, eponymní řadovka kapely November 2nd k nim patří. Po dvanáctileté pauze se skupina vrátila v produkci ostříleného Borise Carloffa a přinesla album, které je posluchačskou lahůdkou plnou strhujících písniček a detailů otevírajících se až po opakovaných posleších.

V deseti skladbách dáma a pánové experimentují s různými žánry, od střiženého rocku po potemnělou country, nebojí se posunout ani do soulovější polohy. Nahrávce dominuje výrazný hlas Saši Langošové, ale kromě něj si zaslouží vyzdvihnout také nápaditý rytmus a precizně zahrané bicí.

Těch dvanáct let možná byla dost dlouhá doba, v níž se hodně změnilo, ale čekání rozhodně stálo za to. Doufejme, že si "November 2d" najde co nejvíce posluchačů. V našem žebříčku si zaslouženě drží zlatou příčku. (Jakub Malar)