Krize - nekrize, války - neválky, ať už se loni děly jakékoliv sr*čky, jedno zůstalo: hudba. A že jí v roce 2023 vyšla pěkná hromada! Dvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem bezmála sto domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky 10 až 6.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
10. Sunnbrella - Heartworn |
David Žbirka musel přípravu debutové desky svého projektu
Sunnbrella odložit, respektive zpomalit, protože pracoval na albu "Posledné veci" svého otce. O to více ale nahrávku "Heartworn" vypiloval. I když ji nepřipravoval úplně sám (k ruce mu byl hlavně Patrick James Fitzroy), je přece jen jejím základním stavebním kamenem. Naskládal na ni působivou sbírku dreampopových písní, které občas halí do shoegazeového hávu, a i když pro silné melodie nejde daleko, zůstává pro něj nejdůležitější atmosféra. Někdy se tak nedočkáme refrénu a jindy dokonce ani slov. Některé skladby, jako třeba závěrečná "Patina XL", působí jako něco, do čeho se v Česku pustí jen málokdo. "Heartworn" tak nejlépe působí jako celek od začátku do konce. Žbirkovi na jeho prvotině nechybí muzikálnost, profesionalita ani chuť experimentovat. (Honza Balušek)
Tip Dana Hájka: Petra Hermanova - In Death's Eyes
Fiordmoss jsou uzavřenou kapitolou a
Petra Hermanova si dlouho myslela, že se k hudbě ani nevrátí. Vše se změnilo, když zemřel její otec. Pustila se do zkoumání nábožensky orientovaných témat okolo smrti a jako určité pomocníky si vzala svou sbírku autoharf. "In Death's Eyes" tak rezonuje na pomezí sakrální hudby a folku. Autorka se noří do hloubky zkreslených dronů a až symbolicky andělských chorálů. Kromě zvuku zmíněných autoharf je na desce ke slyšení hned několik varhanních improvizací, v "Two Deaths" pak hostuje varhaník Denny Wilke. Devítipoložková kolekce vás dokáže vtáhnout do zcela jiného světa, místy hodně potemnělého, ale vždy impozantně charismatického, plného naděje a snahy vyrovnat se s rozčarováním, které přináší odchod blízkého člověka. Dalším poznávacím znamením je důmyslnost jednotlivých instrumentací, které Petra dotvářela postupným vrstvením. "In Death's Eyes" není snadno stravitelnou nahrávkou, vyžaduje posluchačovu pozornost, odměnou mu ale bude výrazný kontrapunkt mezi krásou, bolestí a tím, co Hermanova do jednotlivých kompozic chtěla vložit.
9. Pan Lynx - Kdo se bojí, musí do lesa |
Dlouho to bublalo pod povrchem, než se tajemný
Pan Lynx vynořil s debutovou deskou. Multitalent Michal Skořepa si se svým alter-egem dal záležet a je to cítit a vidět v každém aspektu alba. Už jen výběr hostů je rafinovaný. Kocáb a Pavliček jsou trefnou volbou a přiznáním, že Pan Lynx do svých hudebních kouzel přilil
výběrovské ingredience. S Wohnouty se zase v "Parawolizovaným" směle poměřuje s dětinskou vyšinutostí. Navíc tu máme geniální grafický doprovod, vizuálně úchvatné klipy a precizní zvuk. "Kdo se bojí, musí do lesa" je jeden z nejpozoruhodnějších domácích rockových počinů poslední doby a atraktivní hračkou pro všechny hudební fajnšmekry. (Ondřej Hricko)
8. Tereza Hrabini - Přerod |
Uhrančivý. Tak se dá jedním slovem popsat albový debut
Terezy Hrabini. Brněnská písničkářka se na něm mimo jiné spojila s Tomášem Tkáčem jakožto producentem a Evou Černou, s níž se podělila o texty. "Přerod" netrvá ani půl hodiny, ale autorka na něm zvládne od a cappella intra "Kai kai kai" a více alternativních kusů přejít přes skladbu "Hledání stromu", ovlivněnou indickou hudbou, až po popový refrén v titulním songu. Během těch tří desítek minut však ukazuje, jak svébytná a originální skladatelka a zpěvačka je. Až na výjimky nenabízí písně, které si s ní budete zpívat, dokáže vás však do nich plně ponořit a přinutí vás vychutnat si jejich krásu. Intimní akustika se tu proplétá s rafinovanou elektronikou a společně dávají nahlédnout do duše této muzikantky. (Honza Balušek)
Tip Hany Bukáčkové: Vesna - Muzika Slavica
Ženská kapela
Vesna loni zastupovala naši vlast v mezinárodním klání Eurovize, kde rozhodně ostudu neudělala (umístila se na krásném 10. místě). Dění kolem toho ji nakoplo a nasměrovalo k natočení rovnou dvou nahrávek: EP "Muzika", které na podzim rozšířila do plnohodnotné desky
"Muzika Slavica". Skupina zde kombinuje prvky svěžího popu s odkazem na tradici a místo, odkud pochází. Je to podobné tomu, co dělala dosud, ale přesto krapet jiné, modernější. Nahrávka je zvukově bohatší, kreativnější, otevřenější a vokálnější. Nebojí se zabývat vážnými tématy kolem žen, které hýbou společností a světem. Hudebnice na albu propojily několik řečí, aby byly srozumitelnější pro nové - mezinárodní fans. Jak samy říkají, vytvořily slovanskou epopej propojenou hlasem současné generace i povahou ženských zbraní. (Hana Bukáčková)
7. Anna Vaverková - Pozdravy z polepšovny |
"Mám snad jít do polepšovny?" ptá se na své debutové studiovce
Anna Vaverková, česká písničkářka s berlínským zázemím. Po úspěšném EP "Roztomilá holka", které jí vyneslo nominace na ceny Vinyla, Apollo a Anděl, nepřestala překvapovat a v loňském roce příjemně oživila tuzemskou indiepopovou scénu svým neotřelým albem nazvaným "Pozdravy z polepšovny". Téměř půlhodinová nahrávka přináší svěží a místy až subtilní zvuk a ani na minutu nenudí. Zasněnost v kombinaci s výraznou basou může připomenout ranou tvorbu britských
The xx, stejně jako intimní projev zpěvačky. Anna Vaverková sdílí své niterné emoce, obavy a nejistoty. Ve zdánlivě naivních textech přináší lehkost s upřímností, díky čemuž se jí daří vytvořit jedinečné pouto se svými posluchači, což rozhodně není málo. Talent Anně Vaverkové zkrátka nechybí. (Jaroslav Hrách)
Jakub König v roce 2023 odhodil všechny nálepky a poprvé hraje sám za sebe. "Hvězdy" jsou osobní zpovědí umělce, u kterého lze vidět obrovskou transformaci. Předchozí tvorbu vždy provázela temnota a boj s vlastními démony. Částečně se tahle témata objeví i na nejnovější kolekci, tentokrát je tu ovšem i druhá tvář. Většina z osmi skladeb je pozitivnější a celá deska působí svěže a mnohem přístupněji. Mezi nejsilnější momenty patří píseň pro všechny rodiče "Tatínci", "Kašmír" ovlivněný orientem či nejpřímočařejší titulní skladba. Instrumentálně jde o neuvěřitelně pestrou kolekci, kdy se spolu schází písničkářské pojetí i složité kompozice. Jedno však zůstává, a to je nezaměnitelný projev autora coby průvodce touto barevnou deskou. (Ondřej Kocáb)