Krize - nekrize, války - neválky, ať už se loni děly jakékoliv sr*čky, jedno zůstalo: hudba. A že jí v roce 2023 vyšla pěkná hromada! Dvacet redaktorů a redaktorek musicserveru by ocenilo celkem bezmála sto domácích (českých a slovenských) desek. Tohle je finální dvacítka a příčky 20 až 16.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
20. John Wolfhooker - The New Past |
Komu se nelení, tomu se
wolfhookerovatí. Česko-slovenská čtveřice nás novým materiálem zásobuje v pravidelných intervalech. Poctivě na sobě maká a řádně orá brázdy zdejší metal-rockové scény. Je to stále neprávem opomíjená formace. A je škoda, že si všichni nedopřejí povolený doping díky přívalu energie, která vás vystřelí do vesmíru.
Deset let na scéně
Holoubci vloni oslavili čtvrtou řadovkou. Jak název "The New Past" napovídá, pohrává si s tematikou času v různých podobách. Jedenáctka kousků vyšla prvně pod velkým labelem Warner Music, ten však jejich ruce při tvorbě nijak nesvazoval. Jako tradičně si songwriting, produkci, nahrávání i mixing obstarali členové sami. Jediným hostem byl aktuálně nejposlouchanější český interpret v zahraničí
Redzed, který duetu "Free Your Mind" dal punc Ozzyho chrapláku.
Jako celek
John Wolfhooker více experimentují se zvuky a vokály - zpívají často v nižších polohách než dřív. Maťův
ječák tam nedávají na sílu. Je to takový pomyslný návrat ke kořenům a k syrovějšímu zvuku. Docílili toho díky starým synťákům a devadesátkovým samplingem. Výsledek je opět pestrý - od úvodních nakopávaček "The New Past", "Addictionary" a "Falling Down" přes zasněné, sluncem provoněné "Use Me" či "Paper Hearts" až po temné "Time to Let Go" či "Kingdom Fall". (Hana Bukáčková)
Tip Davida Věžníka: VOJTIK - KVETY Z PODPOĽANIA
Je to jen pár dní, co jsme s kolegou Karlem Veselým debatovali na téma Čeští queer muzikanti. Zjistili jsme, že jich vlastně moc nemáme. Jednoho? Možná dva? Tři? Přes auru, která září kolem
suseda ADONXSe, jsme jich zkrátka víc nenapočítali.
Na Slovensku přitom momentálně roste další výrazná osobnost. Říká si
VOJTIK a spolu s nálepkou queerness si nese ještě jednu: Rom. To není jednoduchá kombinace, co si budem' povídat. On se s tím ale vyrovnává po svém - hudbou. O své tvorbě mluví jako o
satirickém popu a tvrdí, že by prostřednictvím ní chtěl pomáhat mladým lidem získat sebevědomí a sílu dokázat to, co chtějí.
Desetipoložkové EP/album "KVETY Z PODPOĽANIA" je prvním krokem k jeho cíli. Jasně, Vojta je mladý a před sebou má ještě hodně práce (hlavně co se týče práce s hlasem a intonací), už teď je ale slyšet, že v sobě má výrazný skladatelský potenciál. A "DETVIANSKY SEN" je hit jako kráva! To jeho
"Počúvam rozhlas mesta / Ležím, revem, kým nezaspím / Moc bojím sa budúcna / Narodený do záhuby..." z hlavy jen tak nedostanete!
19. Barbora Mochowa - Will-o'-the-Wisp |
"Bludička" překvapí svou snově poetickou náladou a staví na tvůrčím posunu
Barbory Mochowé. Na desku jsme si sice museli počkat dlouhých sedm let, ale úzká spolupráce s Vilémem Beréšem, který ji taktéž produkoval, se vyplatila a nakonec přinesla v každém detailu propracovaný zhudebněný klenot.
Na něm se spojily důmyslné aranže pro akustické nástroje (převážně klavír a smyčce) s decentními beaty, vrstvami ruchů a elektronikou. Nad vším však kraluje křehký vokál hlavní aktérky, jenž může místy evokovat
Lanu Del Rey.
"Will-o'-the-Wisp" na mnoha místech nečekaně graduje a promlouvá až stylizací filmových soundtracků a v nich ukrytých táhlých, klenutých melodických linek. V textech se autorka dotýká vesmírných témat protknutých se světem umění a vlastní civilností. "Will-o'-the-Wisp" je krásná, organická altpopová nahrávka. (Dan Hájek)
18. Bratři Ebenové - Co my víme |
V případě
Bratří Ebenů jasně platí přísloví, že méně je někdy více. O co méně nahrávek vydávají, o to lepší kvalitu mají. Od "Času holin" uplynulo devět let a známí bratři představili novou třináctku písní, které plynou pomalu, zdánlivě nevzrušivě a pokojně. Marek Eben ale své skladby umí naočkovat určitou dávkou satiry, kritiky i potměšilého humoru, tak aby to nebylo ihned patrné.
Nevšímavý posluchač by tak mohl album "Co mi víte" označil za nudné, přestože jde o textařsky vytříbenou a hudebně sice staromilskou, ale pestrou folkovou mozaiku. (Ondřej Hricko)
17. Tereza Balonová - Lampiony |
Tereza Balonová příliš neváhala a po předloňském debutu "Půlnoc",
který náš přehled toho nejlepšího loni uzavíral, svým fanouškům naservírovala jeho následovníka "Lampiony".
Za názvem evokujícím letní noci ukryla jedenáct songů a společně s producentem Markem Ledvinou výrazně změnila i celkový koncept. Z holky s kytarou a looperem se stala písničkářka, za níž stojí celá kapela. Tato změna přinesla znatelně bohatší zvuk a především výrazný příklon k rocku, který teď hlavně v rychlejších skladbách vedle folku dominuje nad ostatními vlivy.
Díky tomu výsledek působí o něco přímočařeji a podstatně dynamičtěji. Ačkoli žádný kousek z této desky nezaznamenal takový ohlas jako "Neposloucháš", je zřejmé, že Tereza Balonová zraje, vyvíjí se a zároveň se stává nedílnou součástí naší hudební scény. (Tomáš Parkan)
Tip Dana Hájka: Ohm Square - /0
Šestou řadovku vydali
Ohm Square po dlouhých devíti letech od té předchozí. Mnohé se v mezičase změnilo, včetně tvůrčích postupů ústřední dvojice Jan Čechtický a Charlotte Fairman. Zůstal však zachován elektronicky pulsní základ, beatová alchymie, důraz na práci se samply a využití hlasových smyček.
"/0" tak důsledně a komplexně pracuje s jednotlivými strukturami a ruchovými fragmenty. Má svůj logický vývoj a reflektivně se v něm protínají jednotlivá témata. Charlottin hlas je v několika skladbách defragmentovaný a upravený pomocí vokodérů, a je tak využíván jako další instrument v této zvukové mozaice.
Díky kompaktnosti a vyrovnanosti výsledek možná nabídne i jeden z nejsilnějších opusů v jejich diskografii. V paralele odkazující na jejich začátky se stává důležitým milníkem pro samotnou kapelu. Osobně mi svým sevřením nepřímo evokuje neméně důležitý monument "Silent Shout" dvojice
The Knife.
16. Jelen - Všechno bude dobrý |
I když hlavním vrcholem roku 2023 zůstane pro skupinu
Jelen oslava deseti let výborně hodnoceným koncertem v O2 areně, byla by škoda zapomenout, že pánové vydali také povedenou novou desku.
Titul "Všechno bude dobrý" se sympaticky nesnaží o tak přímočarý útok na komerční rádia, jako tomu bylo v případě předešlé řadovky "Věci & sny". Vedle energického hlavního singlu "Touha a pláč" se zde nacházejí také písničky, které potěší pozorné posluchače. Za vyzdvihnutí stojí pečlivý výběr hostů zahrnující třeba
Roberta Křesťana a
Druhou trávu, zpěvákova bratra Petra Poláka nebo
Kateřinu Marii Tichou.
Samostatnou kapitolou je jímavá spolupráce "Miluju tě" s
Hradišťanem a
Jiřím Pavlicou, která se nepochybně zařadí mezi stálice kapelního repertoáru. Snahu překvapit dlouholeté příznivce demonstruje i skladba "Za tebou", v níž místo Jindry Poláka zpívá Pepa Málek. Do druhé dekády se Jelen odrazil počinem, který navzdory často pochmurným tématům překypuje radostí z hudby a tvoření, a to je skvělá zpráva. (Josef Martínek)
