Tvoje druhá studiovka "Lampiony" vychází rok a půl po té loňské. Podle tiskovky je to způsobené tvůrčím přetlakem. Dokážeš ho přiblížit?

"Půlnoc" byl vlastně takový výběr. Šlo o ty nejlepší písničky, které jsem složila mezi svými patnácti až dvaceti lety, kdy deska vyšla. A hned potom, co jsem tyto skladby vydala, jsem cítila obrovskou chuť složit něco nového. Měla jsem co říct. V mém osobním životě se toho také dost událo, takže z některých zkušeností jsem se zkrátka vypsala. Debut vyšel loni na jaře a já už měla na konci léta složenou a zprodukovanou půlku "Lampionů". Všechny songy na nich jsou tedy úplně nové.

Zkoušela ses vrátit k některým rozpracovaným skladbám? Třeba k "Denise"?

(smích) No vida, to mě ani nenapadlo. Ale je možné, že se k ní nebo k jiným někdy vrátím.

Na "Půlnoci" jsi překvapila čtyřmi producenty, z této sestavy při vzniku "Lampionů" zůstal pouze Martin Ledvina. Proč právě on?

Na prvním albu jsem objevovala samu sebe, a to jak hudebně, tak osobně. Každý z producentů k muzice přistupoval trochu jinak, měla jsem možnost si zkusit folkovější i popovější polohy. "Lampiony" znějí tak, jak znějí, právě díky debutu. Mám pocit, že s novým materiálem jsem se opravdu našla. Pomohl mi si uvědomit důležité věci. Nemám žádné velké sebevědomí, řekla bych, že jsem kvůli tomu v minulosti také trochu trpěla. Došlo mi, že je důležité nedbát v nějaké extrémní míře na okolí. Nejlepší je, když člověk dělá věci tak, jak sám cítí.

Oprostila jsem se od velkých vlivů z okolí a ze snahy se zavděčit. Samozřejmě si stále přeji, aby na mě rodina nebo Martin Červinka (vlastník a umělecký ředitel nahrávací společnosti SinglTon, které kolekci vydalo - pozn. red.) byli pyšní, ale teď je to ve zdravé míře. Skládala jsem hlavně pro sebe. I proto tu najdeme rockovější věci vedle těch popových nebo třeba vedle orchestru. Změnila jsem vztah k sobě samé, čímž se mi rozvázaly ruce, a tvoření hudby byla radost. S Martinem Ledvinou jsme nad tím, jak by měl znít další singl, nepřemýšleli.

Jsi vlastně s "Půlnocí" zpětně spokojená?

Rozhodně jsem. Byla to nějaká cesta a nemyslím si, že v té době bych ty songy zvládla natočit jinak.

Martine, ty se netajíš tím, že tě Terezin talent ohromil. Čím konkrétně?

Martin: Tereza je komplexní, inteligentní osobnost, fantasticky zpívá, umí hrát hned na několik hudebních nástrojů a umí napsat hluboký text, který je zároveň konkrétní i abstraktní. Má všechny kvality, které jako producent hledám a snažím se v umělcích kultivovat. A u ní už je vše na tak vysoké úrovni, že jsme si při nahrávání pouze užívali super muziku. A přitom má i sebereflexi a podle mě by se měla sama častěji chválit.

Spolupracovali jste spolu už v roce 2019, na prvním EP "Zhasni den". Překvapili jste toho druhého během natáčení novinky nějak?

Martin: Ano. Ten rozdíl mezi tím, když jí bylo sedmnáct, a tím, že jí je dnes dvaadvacet, je obrovský. Tehdy jsme její talent ještě zkoumali, dnes se z ní stal rovnocenný parťák, který umí vyjádřit vizi s celou deskou a konkrétními skladbami. Mojí prací už bylo jen tu vizi naplnit.

Tereza: Mně přijde, že se překvapujeme pořád. Vzájemně se posouváme a inspirujeme. Martin mě překvapil třeba u písně "Vodopád", kde jsem měla vymyšlený riff a kde jsem cítila, že půjde o živou, rockovou věc. Čekala jsem, že on ji bude chtít uklidnit, ale naopak ji ještě víc rozdivočel, což se mi hrozně líbilo.

Terezy jsem se ptal již minule, jak moc jsou ale alba důležitá pro tebe?

Martin: Pro mě deska stále znamená nějaký koncept, umělecké dílo sestavené z nějakých podděl. Samozřejmě vnímáme ty trendy, že se vydávají jednotlivé písně, ale tak tomu bylo vždycky. Tyto pravdy, že album je mrtvé médium, nemusím. Když jsem třeba produkoval teprve pět let, stávalo se, že se mihl nějaký trend, a já jsem ho bral jako pravdu. Teď po dvaceti letech, kdy se už snad potřetí lidé diví, že se vrátily kytary, to beru s úsměvem. Nebo podobně návrat vinylu a kazet. Takže ano, umělec se prezentuje singly, videoklipy, ale podle mě deska jako nějaký koncept rozhodně není mrtvá záležitost, i když je třeba někdo vnímá jen jako playlisty.

Zvuk "Lampionů" je oproti debutu také kapelnější, plnější. Vznikl nejprve nápad na skupinu, anebo se její formování odvíjelo až podle soundu nahrávky?

Tereza: Když jsem písničky psala, už jsem v nich kapelu nebo orchestr slyšela. Takže když jsem je potom donesla k Martinovi do studia, věděli jsme, že to bez kapely naživo nepůjde.

Jak bys své dosavadní hraní s bandem zhodnotila?

Hrozně mě to baví, a to i přesto, že jsem z toho měla zpočátku strach. Jsem zvyklá improvizovat a na looperu si věci upravovat podle situace. Naštěstí jsme si s kluky skvěle sedli a na pódiu to jsou moji parťáci. Baví mě, že i za sebou cítím energii a že na stagi neřádím sama.

Máš pocit, že musíš kvůli kapele méně improvizovat?

Vlastně ani ne. Sice si musím hlídat určité formy, na kterých jsme domluveni, ale improvizaci jsou kluci otevření. Když jsem vystupovala sama, třeba jsem ještě jednou zazpívala refrén, protože se ke zpěvu přidalo publikum. Ale i teď s kapelou dáváme pozor na vzájemné pohledy a při hraní písně pozměňujeme.

Jak vznikaly party smyčcového orchestru na desku a koho to napadlo?

Mám pocit, že například skladba "Chybíš" by se bez orchestru neobešla, v ní jsem ho také slyšela už od počátku. Kde mě ale třeba nenapadl, je otvírák "Lampiony". Původní verze zněla rockověji a mně v ní stále něco chybělo. Martin pak přišel s nápadem orchestr umístit i do ní. A najednou všechno začalo dávat smysl.

Natáčeli jsme ve studiu České televize. Přinesli jsme noty, oni se naprosto profesionálně naladili a pak jsme už jen ladili detaily tak, aby výsledek zněl co nejvíc podobný představám v našich hlavách. Měla jsem z toho velký zážitek, za pár hodin jsme byli hotovi.

Dokonce i zmíněnou "Chybíš" jsem si zahrála s nimi. Upřímně jsem měla co dělat, abych dozpívala, protože jde o hodně osobní věc. Jako zpěv jsme ale ve výsledku použili mou úplně první verzi, kdy jsem si jenom zapnula mikrofon a zpívala s kytarou. I když jsme potom zkoušeli vokály nahrát znovu, už neměly takovou atmosféru. Mně se i taková dobrá špína líbí. U své tvorby moc nemusím, když zní dokonale čistě, naopak potřebuji něco ryzího. Podle mě taková syrovost posluchače lépe vtáhne do reality.

Možná i proto je deska protkaná rockem? Je ti tenhle žánr blízký?

Na rocku jsem vyrůstala díky tátovi. Když jsem byla malá, pouštěl mi AC/DC, Metallicu, Guns N' Roses a podobně. Je to pro mě tedy přirozená volba.

Pomohla ti na této desce i tentokrát Kateřina Marie Tichá s nějakým textem?

Ano, u dvou songů. Tím prvním je "Ještě žijem", který jsem skládala, když jsme byly u naší známé na chalupě v Jeseníkách. Už jsem měla kus napsaný, ale nevěděla jsem jak dál. Káťa zrovna přiběhla z výběhu, a díky té naspeeděnosti mi velice rychle pomohla. To se navíc mimochodem stalo v poledne, kdy spolu vůbec hudbu neděláme, tu řešíme po večerech.

A potom mi pomohla s textem k "Na viděnou", kterému už také příliš nechybělo. Jenže já jsem dyslektik a dysgrafik a kořeny mám na Moravě a ve Slezsku, kde se mluví různými nářečími. A Kateřina ke mně takhle přijde a řekne mi: "Ale miláčku, takové slovo přece neexistuje," na což jí odpovím, že existuje, že ho používá moje babička. (smích) Káťa je moje dobrá kamarádka a dobře mě zná, takže občas dokáže přesně vystihnout to, co chci sdělit, ale nezvládám to tak dobře. A to je přesně příklad téhle skladby. Nalily jsme si víno u ní na bytě, seděly jsme na gauči, kde jsme probíraly lásky a nelásky, naše rodiče a všechno možné. Píseň jsem začala drnkat a do pěti minut byla hotová. Myslím si, že je to z ní i poznat, že je to taková pohodička.

Zvažovala jsi nějakou vokální spolupráci?

Zatím jsem nad tím nepřemýšlela, ale v budoucnu bych nějaký duet složila ráda. Takhle mám zatím jen Kateřiny backvokály v "Kdo jsme byli".

Název desky a titulní skladby je "Lampiony". Proč?

Ta píseň je o naději, o síle vydržet. Když to řeknu úplně na rovinu, je o tom, že i když je člověk úplně v prdeli, vždycky existuje nějaké světýlko nebo lampion, který tu černou oblohu rozsvítí. Pro někoho jsou lampiony přátelé, pro někoho rodina, pro mě je to hudba. A tak mi přišlo, že tato metafora vystihuje celé album.

Song "Chybíš" se zabývá odchodem blízké osoby. Dá se něco takového napsat jednoduše?

Já se přiznám, že si skoro nevzpomínám, jak jsem ho napsala. Je věnovaný mé babičce, se kterou jsem měla krásný vztah. Umřela na covid a celé se to seběhlo rychle, ze dne na den. Potom si pamatuji, jak jsem o měsíc později seděla doma a moc se mi stýskalo. Pak jsem měla v ruce kytaru a skladbu během chvíle napsala tak, jako bych psala zprávu jí.

Dalo by se také říct, že je pro tebe skládání hudby terapie?

Ano, o tom přesně pojednávají ty "Lampiony". Buď se vypíšu, anebo mě jako posluchačku hudba doslova nabíjí. Není pro mě ráno nic lepšího než si pustit pořádnou muziku do sluchátek. Teď jsem se vrátila po nějaké době k Sigrid nebo k Foo Fighters a posledních pár týdnů se ze mě díky "Reputation" od Taylor Swift stala tak trochu swiftie. (smích) Na Taylor mě baví různorodost jejích desek. Přesně v tom podle mě tkví kouzlo hudby - ve svobodě a v tom, že si umělec může nahrát věci tak, jak cítí.

Je píseň "Ještě žijem" podle skutečnosti? Měli by se před tebou lidé na silnici bát?

(smích) To snad ne! Myslím si, že jsem docela dobrý řidič. Když si potřebuju pročistit hlavu, jdu si zaběhat anebo se jen tak někam projet v autě. Ale tahle skladba je zrovna celá metafora, hodně v ní kritizuju samu sebe. Vždy když mám třeba nějaký problém v osobním životě, tak si - místo toho, abych jej řešila - radši napráskám plný kalendář. Ve výsledku těm věcem utíkám. V poslední sloce proto zazní: "Je mi jedno, že zastavit nedovedu, protože mi stejně líp nebude." Je to i trochu kritika zrychleného světa, ve kterém se snažíme všichni být nejlepší a nic není dost.

Na konci songu "Kdo jsme byli" je nahrávka z dubnového koncertu v Malostranské besedě zpívaná publikem. Jak tě to napadlo a proč jsi zvolila zrovna tuhle skladbu?

Tahle píseň původně končila tím veršem, který zpívá publikum, ale zpívala jsem ho já. Jenže my jsme nad tím koncem hodně přemýšleli, jestli bych ho třeba neměla zpívat jen s jednou kytarou. A pak se stal omyl, kdy jsem ten song omylem poslala Martinovi úplně bez té závěrečné části. Už jsme desku chtěli posílat na mastering! Naštěstí jsem si toho všimla, a tak nás napadlo, že by bylo pěkné mít ty nejskalnější fanoušky takhle na albu.

"Lampiony" se chystáš pokřtít 6. října v Malostranské besedě. Je v plánu i samostatné turné?

Já bych si moc přála třeba na zimu nějaké turné po menších klubících, zatím ale nic pevného nemám.