Bob Dylan sice dostal - jako první muzikant - Nobelovu cenu za literaturu, na rozdíl od jiných písničkářů (například Leonarda Cohena či Nicka Cavea, kteří oba napsali několik románů) se ovšem prakticky výhradně soustředí na písňové texty.

Jedinou výjimkou byla nepříliš objemná autobiografická knížka sebevědomě nazvaná "Kroniky I". Na pokračování tenhle životopis vydaný v roce 2004 stále čeká. Nyní se ale celkem bez přípravy objevila další publikace, kterou známý muzikant napsal. Jmenuje se "The Philosophy of the Modern Song". V angličtině vyšla 1. listopadu.

Jedná se o sbírku více než šedesáti esejů, které nabízejí "originální vhled do podstaty populární hudby", jak uvádějí promo materiály. Dylan se tu nezabývá sám sebou a svou vlastní tvorbou, ale svým originálním pohledem zkoumá písně jiných. Jednotlivé kapitoly se tak věnují tvorbě umělců od Hanka Williamse přes Elvise Costella, Ninu Simone či The Who až k The Clash.

Přináší vhled na to, jak jediná slabika dokáže celou píseň znehodnotit, všímá si pasti jednoduchých rýmů a také nachází překvapivou vazbu mezi bluegrassem a heavy metalem. Texty jsou to zdánlivě o hudbě, ale jsou hlavně meditací nad životem a údělem člověka. Jednotlivé kapitoly doprovází 150 pečlivě vybraných fotografií, takže je nejenom co číst, ale i na co se dívat.