Kdo by nemiloval Martinu Pártlovou, vždyť o prosincovém vystoupení básnil i můj kolega v předchozí reportáži. Dokáže se vysmívat sama sobě a bez váhání odhaluje své nedostatky. Při koncertním repete opět prohlásila, že doufala, že před druhým koncertem zhubne a naučí se tancovat, což se jí prý nepovedlo, a navíc se zadýchává. S tím nesouhlasím! Udýchala to v pohodě a i své boky rozhýbala svižně. Opravdu jí to slušelo a ještě líp jí to zpívalo, takže se není co divit, že jí každý host vysekl poklonu. A opět ohromila propracovanou show, která musela dát spoustu práce.

Během pátečního večera samozřejmě v podstatě zopakovala to, co předvedla již v prosinci. Jen tentokrát nekřtila desku, což byla možná trošku škoda. Mírně pozměnila hosty, celý program ale proběhl v podobném stylu jako poprvé a nemusela by se za něj stydět ani leckterá světová hvězda.

Nic si nenechávala v rukávu, hned od začátku show jiskřila pompézností, která však vyzařovala i přirozenost. Scéna, osvětlení i zvuk nabídly dokonalý zážitek. Spousta tanečníků ji doprovázela téměř u každé písně, takže se pořád bylo na co dívat.

Koncert se opíral především o její debut "První a poslední?", takže do setlistu zahrnula všechny skladby z něj. A i když mě album při poslechu úplně, možná kvůli jeho žánrové roztříštěnosti nebaví, naživo získaly písničky úplně jiné grády. Nechyběly samozřejmě ani další songy z celé její kariéry, včetně těch klíčových, které formovaly její kariéru - ať už jde o repertoár Čechomoru, se kterým vystupuje, nebo o duety. Zazněl tak i kultovní hit "Ostrava!!!", který mám osobně spjatý se závěrem studií na výšce právě v tomto městě, či píseň "Boží plán" s Refewem.

Možná největší překvapení přišlo v podobě skladby "Bonnie", původního songu vršovické party Post-It, do kterého se zapojil i její frontman Czenda Urbánek. Martina v ní excelovala a interpretace se nesla ve stejném duchu jako v klipu. Předvedla také evergreen Jany Kratochvílové "V stínu kapradiny". Na kytaru ji doprovodil Mirek Šolc, ke kterému se postupně přidala celá kapela. Očekávaný duet s Monikou Bagárovou "Co bylo za nás" přinesl nostalgické vzpomínky na minulé časy. Jejich souhra působila bezchybně a na obrazovkách za nimi zářily plakáty s tehdejšími idoly.

Při skladbě "Bolím" ji na klavír doprovodil Marek Ztracený, kterého lidé nedokázali poznat až do jeho úvodu, pak ovšem začaly hlasité ovace. Zasloužil si je, vždyť on tenhle song napsal. Rovněž předvedl své cikánsky energické číslo "Dvě láhve vína" a neváhal se před protagonistkou večera sklonit a (re)citovat slova písně, která Martina vtipně okomentovala, až ho trochu vykolejila. Tato její upřímnost se projevila i v přiznání, že v písni "Gorale" opět popletla text, stejně jako na prvním koncertu. Snad to potřetí vyjde!

Nechyběly ale ani dojemné momenty. Při "Písni přátelství" připomněla Aničku Slováčkovou, která odešla před pár dny. Tato čerstvá ztráta stále rezonuje v našich srdcích, a tak se řiďme jejím mottem: "Žij tady a teď, nikdy nevíš, kdy je ten poslední den." Ve druhé polovině koncertu, během skladby "Modlitba pro duši", ji na chvíli přemohly emoce a nemohla zpívat. Diváci ji ale okamžitě podrželi a pěvecky jí pomohli.

Několikrát během vystoupení změnila outfit - někdy na něm jen něco přidala, jindy ubrala. Změnu provedla vždy v momentě, kdy akce na pódiu pokračovala, takže diváci netrpěli nudou. Mezery během převlékání vyplnily třeba komiksová animace na pozadí spolu s párem tanečníků v popředí, sólové cimbalové vystoupení či závěrečné taneční číslo.

Každý outfit jí lichotil a zvýrazňoval její postavu - ať už šlo o bílou róbu na úvod, tradiční lidový kroj nebo černý, stříbrně třpytivý či červený kalhotový kostým. V posledním případě mi připomněla Britney Spears ve videoklipu k "Oops!...I Did It Again". Výrazně vynikla také v županu s natáčkami na hlavě v rámci příprav na písničku "Když jdou holky ven".

Nejslabší pasáž večera přišla při zapojení jejího partnera Josefa Vařeky, který se objevil v oranžové kombinéze, kterou si na sebe vzal i o týden dříve na Ceny Anděl. Při této příležitosti prohlásil, že "není popelář". Nejprve sólově předvedl píseň "Nejlepší chvíle" a následně s kapelou Koblížc! song "Chlapi". Jeho výkon se ale bohužel zařadil mezi nejméně působivé momenty celého večera, hlavně z hlediska jeho pěveckého projevu. Navíc mu nešlo ani moc rozumět. Tak snad jedině díky, že pomohl dotáhnout Martinino debutové album do úspěšného konce. V závěru skladby se na obrazovce objevily sestříhané záběry jejich dcery Stelly, což naštěstí nepůsobilo kýčovitě, ale mile.

Na pódiu zazářil také malý talent - Lee Tran, syn muzikanta Marcuse Trana -, který zatancoval a zazpíval v lidové písni "Mamko nedávej mě" a předvedl i akrobatickou ukázku, kdy se proletěl vzduchem. Jeho otec se objevil v bílém kožichu během závěru songu "Když jdou holky ven", kdy se postavil s kytarou a zahrál známou vypalovačku inspirovanou Tarantinem a melodií "Pump It". Po jejím konci se všichni rozprchli z pódia, což vytvořilo skvělé entrée pro následující písničku "Si to udělám sama", která trefně zrcadlí atmosféru nejedné české domácnosti.

Večeru dodali dynamiku hlavně tanečníci, kteří svým výkonem jednotlivé skladby spoluvytvářeli. Vtipně působila taneční vložka při písni "Furt něco", kdy na sobě tanečnice měly vpředu transparent s nápisem Taneční break, na zádech název skladby a synchronně se houpaly do rytmu. V písni "Pije kdo žije", která parafrázuje českou mentalitu, pánové Martinu nesli na židli jako svou bohyni a nakonec jednoho z nich rošťácky podrbala ve vlasech. Závěr vystoupení se zhmotnil v podobě sukně, která se roztáhla přes celé pódium a elegantně se rozvlnila. Vznikla tak opravdová poslední "Kapka".

Čím jsem článek začala, tím také skončím - Martina se představila jako vyvolená (odkaz na úvodní píseň). Když totiž vkročí na pódium, působí jako doma. Předvádí show, jejíž kvality ji řadí mezi skvělé zpěvačky. Je temperamentní a autentická, je těžké k ní necítit sympatie. Koncert otevřela velkolepě a stanovila si tím laťku, kterou dokázala s lehkostí držet po celou jeho dobu. Na rozloučenou pobavila tím, jak se elegantně vlnila do rytmu písně z "Hříšného tance".

Vystoupení bylo po čertech vynikající a kdo ví, možná Martina Pártlová jednou vystřídá některé dámy českého popu na stupních pěvecké slávy - ambice jí rozhodně nechybí. Prostory Fora Karlín totiž ve výsledku působily poněkud stísněně, takže příště se možná přesune do větší haly.