Máš kavárnu. Jakou kávu si ráda dopřeješ a kolik jich za den vypiješ?

Miluju kávu, jsem na ni závislá. Moc jich nevypiju, jednu dvě, ale zas je tam pravidelnost. Když máš kavárnu, tak musíš. Je skvělé, že kávový trh je u nás strašně bohatý a výběrová káva je de facto všude. Vnímám to jako obrovský boom za posledních deset let.

Sama jsi studovala dramaterapii. Tomuto oboru ses někdy věnovala?

Ne, to jsem jen studovala. Ve druhém ročníku jsem zjistila, že se mi nechce dělat praxe, nebylo mi to příjemný. V tu dobu jsme s kamarádkou otevíraly kavárnu v Olomouci. Dělala jsem dramaturgii a produkci, protože tam bylo pódium a zvali jsme si tam menší kapely, divadla, pořádali autorská čtení, byl to především studentský podnik.

Tak odtud vítr vane. Velká část alba vznikla prý jako "improvizace mezi kafem a procházkou". Jak to tedy bylo? Co si pod tím mám představit?

Bylo to v době, kdy byl covid, nesmělo se nikam jezdit, dokonce jsem od Martina (Kyšperského - pozn. red.) měla pracovní povolení, protože jsem přejížděla okresy a všude stály kontroly. Přijela jsem k němu domů, kde má menší studio. Přinesla jsem kostru písničky, tu jsme nahráli a do toho jsme vymýšleli blbosti, synťáky, prostě vše, co nás napadlo. Taková improvizace to byla. Mezitím jsme si dělali kafíčka, šli se projít. Byla to ohromná radost, na pohodu, žádný stres. Vlastně jsme se celou dobu bavili.

Jak se ti s Martinem spolupracovalo? V čem byl jeho největší přínos? V čem byl pro tebe inspirativní?

Zásadní věc byla pohoda. Mezi námi bylo přátelství. Poznali jsme se až na základě jeho projektu 29/2, a postupně jsme z toho plynule přešli na moji druhou desku. Martin to někde v rozhovoru zmiňoval, že jsme takoví hudební superkámoši. A je to tak, sedí to. Byly to skvělý, krásný dny.

Další spolupráce s ním se rýsuje?

Je možné, že se něco stane a bude se pokračovat v projektu 29/2.

29/2 tedy nebyl jednorázový projekt?

Měl by se opakovat v přestupné roky. To je až za dva roky, tak uvidíme, co bude.

Jak na tebe Martin vůbec přišel?

Četla jsem na Facebooku jeho status, že by chtěl mít kapelu 29/2 a natočit album, které by vyšlo právě 29. února. Měl to být takový fórek. Ani nevím, proč jsme na Facebooku byli tenkrát přáteli, když jsme se neznali. Myšlenka se mi každopádně zalíbila natolik, že jsem mu napsala, že bych se toho chtěla zúčastnit. Seznámili jsme se vlastně až při nahrávání.

Mluvil ti hodně do aranží?

Přišla jsem s hotovou kostrou, kterou moc neovlivňoval, tu jsme natočili a pak jsme experimentovali. Když jsme si říkali, že by se nám sem hodily housle, pozvali jsme si Lojzíčka Zatloukala. Nebo že by sem byl dobrý synťák, tak jsme tam něco nakroutili. Improvizace, dílo náhody. Ale Martin měl asi jistou představu, jak by chtěl, aby píseň ve výsledku zněla. Vždy jsme se shodli a cítili jsme to podobně.

Když jsi zmínila nástroje, tak mě osobně baví u "Mariky" trumpeta, která navozuje takovou posmutnělou atmosféru. Vlastně celá deska na mě působí pesimisticky.

V každém rezonují jiné věci. Mé písničky nejsou hopskok pohodička. I když se zdá, že vyprávím jeden příběh, většinou je to složení více příběhů dohromady. Vzniká tak úplně nový příběh. Člověk si může představovat, co jsem zažila, ale vlastně to tak není. Ale každý, kdo skladbu poslouchá, si ji může spojit s příběhem z vlastního života a funguje to samovolně. Co tím chtěl básník říci, je asi bezpředmětné.

Když se podíváme na konkrétní songy, pod zkratkou "DS" se skrývá David Stypka. Vy jste se prý neznali, ale jeho smrt tě zasáhla natolik, že se dostal do písně.

Osobně jsem ho neznala, ale měl s námi právě spolupracovat na desce 29/2 a měl ji s námi i nahrávat. Nevím, jestli nemohl, nebo mu bylo špatně, ale na natáčení nepřijel. Natočil demo, které máme, dohodli se ale s Martinem, že ho nakonec nepoužijí. Píseň pak nahrál Martin. Tak to bylo propojený. Četla jsem zprávu, že zemřel, a hodně se mě to dotklo. Asi tím věkem - že mám přátele, kteří jsou ve stejném věku.

Na albu je i další song se zvláštním názvem, a to "Jan, str. 383". Co na té straně a kde najdu?

Najdeš tam text písničky. Na desce je píseň "Marika", která se původně jmenovala "Máj" a měla spíš folklórní text. Nám se to s Martinem nelíbilo, tak jsme si řekli, že ji přetextujeme. Vyměňovali jsme si maily, Martin mně posílal své nápady, na které jsem reagovala. Zrovna v té době jsem četla "Možnosti milostného románu" od Jana Němce. Na jedné straně popisuje, jak stojí za výlohou své kavárny v Poličce, opírá se o sklo a sněží a říká si: "Bílé bez milosti nebe líbá zem, bílé bez milosti nebe líbá zem." Věta se mi tak líbila, že jsem si ji pořád opakovala. Napsala jsem Martinovi, jestli by tu větu nechtěl do "Mariky" použít. Zkusil ji tam dát, ale vůbec to nefungovalo. Mně bylo líto, že nebude použita. Vymyslela jsem si k ní kytaru, u Martina jsme nahráli hrozně dlouhou improvizaci na harmonium, skladba měla snad deset minut, pak jsme ji sestříhali a vznikla z toho taková mantra.

V kontrastu s touhle mantrou je "Antilovesong", který se vymyká hudebně i náladou...

No, je unikátní i vznikem. Skládám totiž hudbu a text většinou zároveň, ale v tomto případě byl první ten kytarový riff. Text mi k tomu vůbec nešel a bylo to celý divný. Pak jsem jednou doma uklízela a našla papírek s básničkou, kterou jsme si napsala v takovém vnitřním nasrání. Přečetla jsem si ji a úplně se k tomu hodila. Takže jsem to nazpívala a bylo hotovo. Občas se stane, že melodie s textem se propojí po půlroce a najednou to zapadne.

A skládá se ti třeba líp, když jsi naštvaná? Nebo na to nálada a rozpoložení nemají takový vliv?

Určitě neskládá, ani když jsem v depresi. Někteří umělci to tak mají, že když mají pohnuté životní období, vypíšou se z něj, ale já to tak nevnímám. Když jsem v nějaké extrémní době, skládání mi nejde. Ale jak se uklidním, je to pro mě třeba inspirace a odrazí se i do textu. Ale není to pro mě terapie.

Debut "Až se řeky vylijí z břehů", respektive písničky z něj jste použili pro divadelní představení. Co bylo impulsem pro vznik druhé řadovky? Co byl spouštěč?

První věc, která vznikla pro druhou desku, byla "Tajemství", a to na základě spolupráce s Martinem. Po jednom nahrávacím dni mě napadla tato písnička. Martina jsem poprosila, jestli by k ní napsal druhou sloku. Měla jsem víc udělaných věcí, tak jsem si říkala, co kdybych natočila s Martinem celé album. Když jsem ho oslovila, měla jsem šest songů hotových a ostatní vznikly až při nahrávání.

Píseň je o takzvané teorii sauny, kdy nahota je přirozená. Je to tak? Nebo jak tomu mám rozumět?

To je moje teorie sauny, to znamená, že když jsou lidi v sauně, jsou nazí a jsou s tím v pohodě, ale kdybychom se při rozhovoru obě svlíkly, bylo by to divný. Přijde mi zajímavý, jak to ovlivňuje místo. Nahota nemusí být vůbec erotická.

Máš i nějakou jinou situaci ze života, kdy ti podobné srovnání přijde absurdní?

"O mrtvých jen v dobrém" a o živých ne. Najednou člověk umře a je glorifikovaný, jak byl skvělý, ale před třemi měsíci jsme byli schopni říct: "To je ale debil." Je zajímavé, že smrtí vidíme jenom dobré věci nebo k tomu máme sklony.

Máš malého synka. Je to pro tebe komplikovanější, když skládáš a máš kavárnu?

To, že kavárnu provozuju a nejsem její zaměstnanec, mi dává časovou flexibilitu, což je perfektní a obrovský benefit. Můžu si tak určovat, kdy tam jsem a kdy ne fyzicky. Když vznikala druhá deska, bydlela jsem na chatě v Letovicích, syn měl rok a půl a byl v pohodě. Klidně si hrál, zatímco já si hrála v kuchyni na kytaru, všechno jsem si natáčela na mobil a on to respektoval. Málokdy mě vyrušoval. V tomto ohledu je mezi námi skvělá symbióza.

Nepoužila jsi nějaký zvuk, který vytvořil, do nahrávky?

Máme jednu písničku s Martinem, která je pracovně nazvána "Tašíkův loop". Kamarád David má looper a další obdobné hračky. Jednou byl u mě na návštěvě a Tašík si tam naloopoval něco sám, když jsme si toho nevšimli. Něco si tam zmáčknul, úplná náhoda. Na základě toho loopu vznikla píseň, ale samotný loop jsme nakonec nepoužili. Byla to inspirace, ale ta skladba zatím není nikde zveřejněná.

Syn se jmenuje Tadeáš?

Je to Tadeáš, ale má i jméno Tashi. Původně to měla být zkratka Tadeáše, ale jak jsme mu tak pořád říkali, zjistili jsme, že je to tibetské jméno, a tak má obě varianty v rodném listě.

V písni "Dech" je uvedeno, že se na ní podílel i YouTube. To jsou ty hlasy, co tam slyším?

Vůbec nevím, co to je. Martin říkal, že by se mu líbilo, kdyby tam někdo mluvil. Podíval se na YouTube a našel tam něco, dal to tam, ale vůbec nevím, co to je za video.

Možná lepší nevědět. Za mě je novinka instrumentálně pestřejší než debut. Některé nástroje, respektive jejich názvy jsem si musela googlit, třeba diddley bow či monotron. To byl tvůj nápad?

Diddley bow je tyčka se strunou, nikdy předtím jsem na to nehrála. Martin má doma hrozně moc různých nástrojů, je sběratel různých divností. Vybral toto, dal mi slide a že mám hrát. Tak jsem něco dělala, ani jsem nevěděla, jak se na to hraje, a je to tam.

Pak jste to dávali k masterování Ondrovi Ježkovi?

U Ondry jsem přezpívala všechny zpěvy. Dělal mix, mastering a ještě hraje na steel guitar, to je něco podobného jak diddley bow, ale má víc strun. (smích)

A nepřidával tam nějaký netradiční zvuk? Vím, že si v tom poměrně libuje.

Po této stránce ne, ale významně zvukově posunul právě "Mariku" a v písních "DS" a v "Antilovesongu" je na konci efekt, který tam dodal, a zvedl to o level výš.

Předchozí studiovka měla malovaný vizuál, nyní je tam tvoje fotografie. Má to třeba symbolizovat, že nyní ses více odkopala a ukázala svoji osobnost?

S tím to nemá souvislost. S tím, aby tam byla fotografie, přišel Martin. Zpočátku jsem nechtěla, protože jsem příznivce spíš artovějších přístupů. Pak jsem ukazovala Martinovi oblíbené snímky od polské fotografky Laury Makabresku. Martin říkal, že zná českou fotografku Zaru Wildmoons, že by se mi mohla její práce líbit. Tak jsem se jí ozvala, nafotily jsme to s ní a bylo to bezvadný.

Když jsme u vizuálů, máš venku video "Indigová", v němž se objevují masky jelena a lišky. Proč právě tato zvířata?

Na klipu jsem spolupracovala s Ondrou Švandrlíkem z kapely Nauzea Orchestra a do značné míry to vymyslel, námět jsme dělali společně. Jde o to se dostat do snového světa nebo něčeho, co se odehrává uvnitř, do vnitřního prostoru člověka. Zvířata jsou inspirace z představení, pro které dělal Ondra hudbu, a tam vystupovali v maskách. Přišlo nám to jako dobrý námět, tak jsme masky trochu obšlehli. Ale přímo s textem písně to nesouvisí, je to nový příběh.

Prý tenhle song vznikl na chatě, když se stmívalo...

To je prvotní inspirace, ale v písni jsou další tři příběhy, které se sebou nesouvisí. Je tam popis obrazu od slovenské malířky Lucie Dovičákové, na němž je nahá žena s dlouhými copy, která drží dva divoké psy. Pro mě to vyjadřuje vnitřní divočinu. Zkrátka jak se člověk kontaktuje se svojí temnotou nebo s nevědomím. I deska "Tma" se právě proto tak jmenuje. Nevědomí je neprobádané území.

Mělo by se probádat?

To záleží na každým, kdo co chce. Mě to osobně zajímá. Je dobrý se znát, mít mapu svého vnitřního světa, protože to může hodně věcí vysvětlit. Ale jsou také lidi, kteří na to kašlou a jenom tím životem proplují, ale taky je to v pohodě.

Čím čerstvá kolekce navazuje na debutovou? Má to nějakou skrytou linku?

Navazuje hudebně. Píseň "Jestřáb", která je posledním songem z "Až se vylijí řeky z břehů", končí klavírním motivem, kterým začíná deska "Tma". Ale nebylo to původně v plánu.

Skladbu "Dech" prý inspiroval okamžik, kdy Berounka zamrzla a vy jste šli po ní.

To se opravdu stalo asi před pěti lety. Byl hodně velký mráz a Berounka zamrzla tak, že se po ní opravdu dalo jít prostředkem řeky. Já jsem tenkrát bydlela v Mokropsech a lidi tam jezdili několik kilometrů z Černošic do Dobřichovic na běžkách. Byl to úžasný zážitek.

Během vzniku desky jsi řešila i rozchod. Odráží se na ní? A co covid, kdy si mnozí připadali jako ve tmě a nikde nebylo žádného světla?

Ani jedno se tu neodráží. Aniž bych to plánovala, objevilo se slovo tma ve více textech, dokonce i v písni, která není na desce. Líbí se mi to slovo samo o sobě, a co vyjadřuje. Mírně reflektuje dobu. Ani tak nejde o rozchod, ale spíš o nevědomost, kdy člověk dělá určité věci, myslí si, že jsou v pořádku, ale nejsou, ale zjistí to třeba až za rok… A těch schodů dolů je hodně.

Mezi některými lidmi je oblíbená i terapie tmou. Láká tě?

Sama jsem to nevyzkoušela na vlastní kůži, ale žila jsem v domě v Lysicích, kde se tyto pobyty dělají, takže jsem měla tmáře hnedka za stěnou. Poprvé jsem tam bydlela před pěti lety asi měsíc. Bydlel tam se mnou kamarád, který se staral právě o lidi ve tmě. Nabídl mi, že mu můžu pomáhat s vařením. Když jsme šli jednou na procházku, zmínil se, že mám písničku "Pramen". A já že ne. A večer už byla hotová. Loni jsem v tom domě strávila dokonce půl roku. Ale jen vedle tmy.

Jinak docela pendluješ po republice...

Velice.

Nejsi ten typ, co je na jednom místě, nebo jsi k tomu byla donucena okolnostmi?

Několikrát v životě jsem si myslela, že už jsem na místě, kde zakořením. Ale nikdy se to nepodařilo. Vždy se něco změní a je potřeba se odstěhovat. Ale mně to nevadí, vnitřně jsem takový nomád. Ale jak jsem s dítětem, vnímám, že by bylo dobrý zůstat na jednom místě delší čas, ale i přes to mi přijde, že to není konečná.

To, že jsi rodilá Ostravačka, se ovšem třeba otisklo do songu "Město mlhy, dolů a komínů"... Pojďme ale k dalším aktivitám. Jsi součástí kapely Lenky Dusilové. Jak vlastně vznikla tahle spolupráce?

Lenka oslovila Martina, zda by jí s Květy nedělal doprovodnou kapelu. Potřebovali se to naučit, Martin mě požádal, zda bych se naučila Lenčin zpěv, a že to dáme na zkušebně v Brně, aby nemusela Lenka jezdit na první zkoušku z Prahy. Naučila jsem se to a myslela si, že tím to pro mě haslo. Za pár týdnů mi ale volal Martin, že se s Lenkou bavili, zda bych nechtěla zpívat backvokály a hrát na synťák.

A klaplo to. Je to pro tebe ctí? Poslouchala jsi Lenčinu tvorbu předtím?

Desku "Řeka" jsem milovala, byla jsem úplně nadšená. Bylo snadné se vše naučit, protože jsem ji měla významně naposlouchanou.

A když to srovnáš, jak raději vystupuješ? Je lepší být sama za sebe, nebo součástí něčeho?

Mám ráda obojí. Je to pro mě úplně jiná zkušenost, jsem ráda za každý koncert. Mám pocit, že nejsem úplně vyhraná, a s Lenkou je to hodně profesionální.

Co tě láká dál? Co bys ráda dokázala?

Láká mě pracovat s nahrávacím programem, abych si mohla natáčet věci doma. Aktuálně mě baví vymýšlet si melodie k folklórním písničkám. Možná je použiju jako etudu pro nahrávací pokusy. Ráda experimentuju, jednu dobu jsem chtěla dělat trip hop.