Písnička je vlastně zvláštní útvar. Text, leckdy svébytná báseň, se oblékne do nálady tónů a zvuků, hudba mu jasně dodá rytmus, expresivitu či něžnost v pěveckém projevu a posluchač pak ona slova vnímá úplně jinak, než kdyby je četl na sucho. Bez hudebního návodu, jak se u těch slov máme cítit.

I proto si rád texty jen tak čtu a hledám v nich další rozměry, které nabízejí. Někdy hudba milostivě povýší banální text, jindy ale objevujete poetické uličky, které ta hudební složka skrývala, protože chtěl dát autor důraz na něco, co považoval za důležitější.

Číst dobré texty písní, tedy poezii, je radost a vlastně si můžete vybrat. Číst a v hlavě si představovat melodii a rytmus té písně, a nebo ji nepřivolávat a udělat si interpretaci vlastní. Já si ve druhém díle Antologie poezie Osamělých písničkářů "Nahlas" snažil zkusit obě roviny.

Nejdřív přečíst slova té které básně tak, jako by k nim žádná hudba neexistovala - což bylo, mimochodem, někdy docela obtížné, tak moc mám toho Linharta nebo Buriana nebo Königa či Kyšperského pod kůží - a pak, na druhé přečtení, jsem přivolal i tu melodii (a ne, všechny písně bohužel neznám, takže to nešlo pokaždé). A tak jsem se s tím svým způsobem mazlil, objevoval slova, spojení či konstelace, které mi melodie schovávala, a náramně si to užíval.

Kdo to vlastně jsou Osamělí písničkáři? Jde o volné sdružení muzikantů, které dal dohromady jeden z nich, Jan Burian. Ten se vždy zajímal o aktuální osobité umění, často ve svých fejetonech nebo rozhlasových pořadech o těchto umělcích psal či mluvil, potkával se s nimi na festivalech a koncertech nebo třeba na předávání hudebních cen.

Měl touhu udělat sdružení podobné Šafránu, měl touhu ty muzikanty, kteří se třeba ani navzájem neznali, propojit. A tak od roku 2003 tuhle svou vizi naplňuje, pravidelně pořádá společné koncerty a festivaly, sdružení také vydalo dvě moc pěkná alba "Turniketem do ráje" (2015) a "Šťastné a osamělé" (2020).

A stejně jako u prvního dílu antologie (o něm jsem psal tady) se o výběr textů, které přerostly v báseň, a o jejich uspořádání s láskou a vhledem člověka, který se v současné osamělé české písničce orientuje jako nikdo jiný, postaral Jan Burian.

Navíc se těmto písním věnuje i ve svém podcastu "Burianovo zavěšený kafe" - prostě tlačí to, kde může, a to je dobře. Takže pokud si chcete ukázky z Antologie raději poslechnout, máte možnost tam. Některé Burian recituje, některé tu uvádí v originální formě a je radost to poslouchat. Dále v textu na příslušné díly podcastu najdete odkazy.

Pátým svazkem kompletu, jehož další díl se připravuje na rok 2026, je "Árie spermie". Jméno mu dala píseň Petra Váši. Jde tu vlastně o nejosobnější básně, protože je jejich autoři píšou a následně zpívají za sebe, a nebo za osobu, do níž se na okamžik songu převtělí, což naznačuje, co mají všechny společné. Jsou psané v první osobě jednotného čísla.

Číslo šest nesou "Životy slavných osobností", a jak už název napovídá, jde o básně vztahující se k některým z trochu jiných historických celebrit. Sbírku uvozuje stejnojmenná skladba Michala Bystrova a najdeme tu také zamyšlení nad tím, "Proč už Pythie nevěští ve verších" (Michal Bystrov), Jiří Dědeček se svěřuje s noční můrou, v níž se mu zdálo, že je Jan Hus.

Text, který mi generačně náramně seděl a já si v něm plně vychutnával všechny popkulturní odkazy z dětství prožitého v osmdesátých letech, tu má Bio Masha. Jde o báseň "Kim", v níž se potkávají Kimové Ir-sen, Čong-un i Čong-il, ale vše se děje v kulisách Mauglího, Dětí z kouřové hory, Robinsona Crusoa, Goro bílého psa a King Konga. A já při četbě dostal chuť znovu zhlédnout seriály, na něž jsem se někdy před čtyřiceti lety nadšeně díval.

Předposledním dílem se stalo "Family album". Jméno dostalo od nádherné hříčky Jana Buriana: "Vyprávěj mi něco po čem usnu / I v tomhletom děsným dusnu / Nějakej hezkej příběh / Klisna Kůň a Hříbě / Ať je to aspoň veselé / Vepř Prasnice a Sele / A nebo ať jsou přátelé / Kráva Býk a Tele / A chci to slyšet denně / Pes Fena a Štěně / Žádné drama které vyděsí tě / Ženská Chlap a Dítě".

A jak obsah básně naznačuje, jde o sbírku věnovanou textům o zvířatech, tedy hojně používané téma. Takže je tu jak "Ondatra" Martina Kyšperského i Jiřího Dědečka, tak "Kudlanka" Dagmar Voňkové nebo "Holubi" Karla Vepřeka. A asi nejpočetnější zvěřinec dodal Petr Nikl.

Sbírku "Nahlas 2" uzavírá svazek nazvaný "Jablka v dlaních". A tady zřejmě nejsem dostatečně vnímavý čtenář, protože těžko hledám tu jednotící linku. Nacházím zde spojení v jakési přírodní spiritualitě. Řada básní se vztahuje k astronomickým jevům, další skupina má něco společného se stromy. Přesto bych lhal, kdybych tvrdil, že si jsem jist tím jednotícím motivem. Ale objevují se tu básně vlastně nejhlubší a já se s nimi dokážu mazlit z této sbírky nejvíc.

Dát dohromady Osamělé písničkáře byl krásný nápad a vydávat postupně antologii jejich poezie považuji za velmi záslužný počin. Je radost si ty písně připomínat, nechávat na sebe působit ona slova, hledat si jejich vlastní významy a unášet se pocity a náladami, které vyvolávají. Celá ta graficky nádherná záležitost (o ilustrace se postarala Zuzana Homolová) vzniká s velkou láskou a nadšením a vzájemným porozuměním ve velmi malém nákladu 500 kusů. A tak bych neváhal, pokud vás sbírka zaujala. Určitě stojí za pořízení.

A protože jsem v textu nejmenoval všechny autory, jejichž básně jsou v knize obsažené, a protože by byla škoda je nezmínit, udělám to aspoň tady na konci pouhým výpisem jejich jmen. Všichni si zaslouží být tu uvedeni:

Jiří Smrž, Vladimír Mikulka, Jan Jeřábek, Petr Nikl, Karel Diepold, Martina Trchová, Magdalena Fendrychová, Petr Váša, Jan Burian, Martin Kyšperský, Petr Linhart, Jan Váňa, Adam Rut, Jiří Dědeček, Tamara Nathová, Filip Pýcha, Saša Niklíčková, Pavel Novotný, Dagmar Voňková, Caine, Karel Vepřek, Jakub Mühlfeit, František Janče, Jiří Konvrzek, Michal Bystrov, Marka Míková, Jan Běťák, Kateřina Molčíková, Daniel Fikejz, Jana Šteflíčková, Jana Vébrová, Jakub König, David Nesnídal, Bio Masha.