Vítejte v Torontu, část druhá. V první části jsme se zaměřili na základní informace a turistické atrakce, po týdnu v Kanadě ale můžeme poukázat na různé lokální odlišnosti a tipy, kam se vydat. Pokud jste v tomto městě nikdy nebyli, pak vězte, že místní MHD zde funguje odlišně než třeba v Praze.

Trasy metra jsou zde pouze dvě, zato je tady ale hromada autobusových a tramvajových zastávek. Místo pro metro tady totiž zabírá takzvaný PATH, což je obrovský podzemní komplex plný obchodů a služeb všeho druhu, kterých je kolem dvanácti set. Můžete v něm klidně strávit třeba celý den. Se svými třiceti kilometry je totiž největší na světě. Najdete ho tak nejen v průvodci, ale i v Guinessově knize rekordů.

Šaliny jezdí výrazně pomaleji, než jste zvyklí a stojí každých pár desítek metrů. Busy navzdory počtu zastávek na své trase naopak nezastavují, pokud možno, vůbec. Aby se tak stalo, musíte zatáhnout za drát zavěšený v půli oken, a tím dáte řidiči vědět, že chcete vystoupit. Není neobvyklé, že vám u toho spolucestující pochválí oblečení nebo vlasy, přičemž málokdo tady větu začíná jinak, než slovem "Sorry".

A mimochodem, respirátory v Kanadě aktuálně povinné nejsou, TTC, coby zdejší dopravce je ale "výrazně doporučuje" a píše to všude, kde to jen jde. Lidé je ale nosí sami a dobrovolně, a to i na ulici. Hrubým odhadem je tady má zhruba 40 % obyvatel. Doporučení k očkování tu ale spíše nenajdete. Jiný kraj, jiný mrav.

Zájemcům o "best of Toronto" je třeba doporučit investici do City passu. Se slevou se tak dostanete například do nádherného Ripley’s Aquarium, kde mají žraloky i obrovské rejnoky, podíváte se na mrakodrapy z výšky díky fantastickému výhledu ze CN Tower a určitě musíme doporučit i Royal Ontario Museum, kde se můžete pokochat desítkami zrestaurovaných koster dinosaurů v životní velikosti, ale také historickými kostýmy a vybavením z Egypta, Říma, Španělska, Číny, Velké Británie a samozřejmě Kanady. A pokud si připlatíte, dostanete se i do expozice s artefakty ze série "Fantastická zvířata". V lepším muzeu jsme zatím nebyli.

A pak už si musíte vybrat - zvolit Ontario Science Centre, kde se můžete dotknout tornáda či meteoritů, nebo navštívit zdejší zoo? Vybrali jsme druhou možnost a asi to nebylo úplně dobře. Zdejší zoologická zahrada je totiž momentálně v rekonstrukci, a do řady pavilonů se nedostanete. Navíc už je mimo sezónu, takže byly zavřené všechny stánky, venkovní program pro návštěvníky i dětský koutek. A především, spousta zvířat nebyla k vidění ani ve vnitřních prostorách, takže to byla spíše taková ochutnávka zoo než plnohodnotný zážitek. Medvědy, soby, losy, ani slony tady momentálně nemají, ale pokud jste ještě nikdy neviděli australské vombaty, pastelově barevné žáby z tropického pralesa nebo živý předobraz Pumby ze "Lvího krále", tady je všechny najdete.

A až to všechno budete mít za sebou, tak samozřejmě musíte vyrazit do divoké kanadské přírody. Tam už záleží na tom, zda budete mít k dispozici auto a dostatek odvahy, velké zážitky vás ale mohou čekat nejen na lodi přímo pod Niagarskými vodopády, ale třeba i v přírodě, na klidném jezeře u městečka Parry Sound.

Možná byste si už ale rádi přečetli něco o koncertu. Ten byl jedinečným zážitkem hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé se vztahoval k turné, na kterém se Demi Lovato proměnila v rockovou zpěvačku a přizpůsobila tomu celý program. A zadruhé se hrálo v mnohem menších prostorách, než byste u tak populární muzikantky čekali.

Pro srovnání - největší stadion v Torontu je baseballu zasvěcená Rogers Arena, tam hráli letos třeba Imagine Dragons nebo Lady Gaga a kapacita činí bezmála 50 000 lidí. Scotiabank Arena je ekvivalent naší O2 areny, kromě Lizzo (report zde), hokejových Maple Leafs (report tady) a basketbalových Raptors v ní budou hrát ještě Michael Bublé, Eros Ramazotti, Arcade Fire, Marc Anthony či The Offspring, stand-up comedy si tu dá Kevin Hart nebo Dave Chapelle. Pak je tu ještě Budweiser stage pro šestnáct tisíc lidí, ta už ale teď čeká na léto, a několik dalších.

Prostor s názvem History je s kapacitou dva a půl tisíce lidí o něco menší než Forum Karlín a jen o den dříve v něm se svou komorní show vystoupili Muse. Po vyprodané Demi Lovato se do ní ale ještě letos podívají například Three Days Grace, Amon Amarth, Giveon, The Flaming Lips nebo King Gizzard And The Lizard Wizard. A ti všichni nejspíš také budou mít před halou frontu, která svou délkou dokáže celý komplex, v němž najdete i multikino, doslova obejmout. Dokonce tady mají i sekuriťáka, který dohlíží na to, abyste nepředbíhali.

Uvnitř se nejprve představilo trio Royal & The Serpent. Proč to byli právě oni a z jakého důvodu hrála hlavní hvězda v menších prostorách, než by se nabízelo, si přečtěte více v recenzi aktuální studiovky "Holy Fvck", v níž jsme její situaci zevrubně probrali.

Na pódium si to ale přiřítila divoženka s lízátkem v puse a plyšovým králíčkem v ruce, u které bylo složitější rozklíčovat, zda rock 'n' rollem žije nebo ho má jen jako image. Černé oční linky, kanady, podvazky, spousta tetování, krátké sólo na bicí a šaty schválně odhalující bílé kalhotky. Ty navíc zpěvačka pro poslední dvě skladby odhodila a vystupovala v podstatě už jen ve spodním prádle. A bohužel taky s halfplaybackem a modulátorem hlasu. Škoda. Úplně zdravě ale frontwoman jednočlenné kapely se dvěma nájemnými muzikanty, která je dle svých slov fanynkou Demi už od třinácti let, nevypadala. Těmhle "The Pretty Reckless z Wishe" moc zářnou kariéru nevěštíme. To už spíš tu odvykačku.

Hlavní hvězda neměla velkou scénu. Obrazovky vzhledem k velikosti haly nebyly potřeba, rekvizity nebo pyrotechnické prvky si sem cestu také nenašly. Zato se ale scéna koncipovaná jako tříúrovňové pódium prohýbala pod čistě ženským osazenstvem. "Mít v kapele jen holky byl odjakživa můj sen!" svěřila se jejich šéfka v úvodu večera. Jinak toho ale mnoho nenamluvila. Většina skladeb na sebe navazovala tak rychle, že fanoušci nestíhali ani tleskat, a tak bylo za osmdesát minut hotovo.

A Demi? Ta vypadala zdravěji než na promo fotkách k poslední desce nebo v doprovodných videích. Černé vlasy jí dorostly až k ramenům, váhu si také hlídá, bílou košili si zapnula až ke krku. Nápis z výšivek zezadu na černé bundě dával na srozuměnou, k jakému albu se turné váže, sukně obehnaná řetízkem z křesťanských křížů zase ukazovala, že doby, kdy měla vypadat jako sexsymbol, jsou dávno pryč.

Na krku jí visela elektrická kytara. Na ni si ale dala jen úvodní "Holy" a pak už jen pár jednodušších akordů v asi třech písních, takže ji měla spíše pro efekt. Stejně jako lebky a halloweenské dýně, které zdobily zvukařský pult a snad každý druhý rodinný dům v celém Torontu. Ona totiž zpěvačka se svými 161 centimetry nepůsobila jako nějaká strašidelná punkerka, která se tady v drogovém opojení chystá všechno rozmlátit, protože už jí je všechno jedno. I když by to čtenáři bulvárních plátků popisující její zdravotní problémy a všemožné eskapády možná očekávali.

Spíše naopak. Ačkoliv byla řada jejích starších hitů upravená do rockovější podoby, ona sama pořád naživo zůstávala tou pop-rockovou zpěvačkou pro teenagery a zde hojně zastoupenou LGBTQ+ komunitu, což byla odjakživa její cílovka. Jako by se nic nezměnilo. Jako by všechny ty drásavé texty a na dřeň jdoucí přiznání z poslední studiovky najednou ztrácely váhu. Tohle nebyli Sex Pistols v posledním tažení. Souputníky hledejme spíše u jmen jako Avril Lavigne, Ashlee Simpson nebo koneckonců i Ewa Farna. Přes všechnu snahu tam zkrátka pořád ještě nějaké ty líbivé popové kořeny zůstávají.

Paradoxně tak ta největší rocková smršť proběhla ve chvíli, kdy se na "Eat Me" vrátil coby na společný duet Ryan Santiago z Royal & The Serpent. To bylo perfektní číslo. Jinak se ale v nedokonale nazvučeném History, kde jste měli protagonistku jen pár metrů od sebe, dalo soustředit především na její hlas. Naživo je totiž výborná vokalistka.

Nové songy sice herečce z otřesného filmu "Camp Rock" tolik prostoru pro exhibice nedávají, ale třeba ve starším "Remember December" nebo při akusticky doprovázeném zklidnění se skladbou "The Art Of Starting Over" bylo slyšet, že má co nabídnout. Vůbec nejvíce možností k potrénování hlasivek měla samozřejmě v baladě "Skyscraper", kterou své skalní příznivce určitě potěšila.

Ostatně zpívali s ní slovo od slova úplně všechno, což je jedna z výhod, když jdete na koncert v anglicky mluvícím státě. Nicméně podobně jako řada starších hitů, snad jen s výjimkou "Sorry Not Sorry" a závěrečné "Cool For The Summer", bylo ale trochu znát, že jejich expirační doba už uplynula a dnes znějí hudebně lehce zastarale a bez nápadu.

Z novějších věcí naživo dobře fungoval mash-up balad "4 Ever 4 Me" a útržku "Iris", obě Lovato označila za velmi důležité romantické písně v jejím životě. Pochválit lze i "City Of Angeles", "29" a základní část koncertu ukončující "Skin Of My Teeth". Bylo trochu zvláštní slyšet obě strany pódia nadšeně zpívat, že "Demi je zpátky z odvykačky".

Jako vůbec nejlepší by ale bylo možné označit "Happy Ending", která s časovým odstupem od vydání alba působí jako jeho nejsilnější součást. A to jak pro ten bolestný text, tak díky návykové melodii. To byl vážně moc pěkný moment. Brzy nato se ale už v sále rozsvítily obrazovky s nápisem vybízejícím ke ztišení se při odchodu a ohleduplnosti k lidem žijícím poblíž History. U východu se následně vybíraly kelímky, aby se zabránilo odhazování odpadu na zem ve zdejší, vesměs poklidnější čtvrti. Tou pověstnou kanadskou slušností bychom se mohli inspirovat i u nás, ne?

Tak či tak, vidět Demi Lovato naživo bez všech těch afér, které kolem ní jsou, a udělat si vlastní obrázek, byl zážitek. Nebyl to koncert roku, to ani zdaleka, ale šlo o profesionálně odvedenou práci, kterou oceníte spíše podle toho, jak blízká je vašemu vkusu její tvorba. Pokud by některý ze zdejších pořadatelů přemýšlel nad tím, zda ji do České republiky poprvé přivézt (bude-li vůbec ještě ta možnost), nemusí se aktuálně ničeho bát. Ostudu mu neudělá. V Torontu totiž odehrála normální, dobrý koncert. A to je vzhledem k tomu, jaká pověst ji předchází, výborná vizitka.