Sláva, která po vydání "Back To Black" přišla, byla pro anglickou holku ze židovské rodiny šok, který jen prohloubil její problémy s návykovými látkami, s nimiž bojovala až do své náhlé smrti v roce 2011. Už její jazzem načichlý debut "Frank" z roku 2003 zaujal kritiku a kvalitu potvrdily i masivní prodeje přesahující více než milion kopií jenom ve Velké Británii. Proti tomu, co mělo přijít s její druhou řadovkou, to ale vlastně nebylo nic.

Amy Winehouse se vždy viděla jako všechno možné, jen ne jako slavná zpěvačka. Její texty vždycky odrážely osobní zážitky, v základu "Back To Black" tak stojí její turbulentní vztah s Blakem Fielder-Civilem. "Opakovaně jsme si vzájemně lámali srdce," vzpomínala zpětně. "Sabotovali jsme náš vztah, abychom jeden druhému dokázali, že se nemilujeme. Na lásku jako trám jsme byli moc mladí."

Kolotoč rozchodů a opětovných usmiřování, který nakonec skončil sňatkem v roce 2006, se odrazil v první vlně problémů s alkoholem a drogami a na desku přinesl témata zármutku, viny a zlomených srdcí. "Bylo to fakt děsné. Řeším to na celém tom albu. Jakmile jsem začala psát o Blakeovi, ty písničky se začaly psát samy," doplnila.

Jedno pozitivum to ale nakonec mělo: pár trávil značné množství času v jistém baru v Camdemu, kde z jukeboxu hrálo blues, dívčí kapely 60. let jako The Ronettes nebo nahrávky vzniklé pod labelem Motown. Specifický analogový zvuk a vidění světa těchto songů se na výsledku výrazně podepsaly.

"Back To Black" vzniklo na dvě etapy, pod dohledem dvou různých producentů a se dvěma rozdílnými doprovodnými kapelami. I tak je to dílo velice celistvé, s jednotným zvukem i náladou. První část natáčení, která vyústila v pět skladeb, proběhla v intimních podmínkách v Miami ve spolupráci s producentem Salaamem Remim, který se rovněž postaral o většinu nástrojů. Remi stál už za produkcí debutu "Frank" a s Winehouse si vytvořil zvláštní profesionální vztah plný vnitřního porozumění a otevřené komunikace.

Marka Ronsona, druhého producenta (později pracoval například s Adele, Duran Duran, Lady Gaga nebo Queens Of The Stone Age), dohodilo Amy Winehouse vydavatelství. Podílel se na šestici písní z "Back To Black", mimo jiné na hitech "Rehab", "Love Is A Losing Game" nebo "Back To Black". Společně natáčeli v newyorských studiích Daptone Records s doprovodem kapely The Dap-Kings.

Výsledkem je zvuk, v kterém se moderní aktuální přístup přirozeně mísí s dobovým retro soundem s jasnými odkazy na slavnou wall of sound producenta Phila Spectora. "Muzika The Dap-Kings mě naprosto uchvátila," vzpomíná v pořadu Slavná alba Ronson. "Dokázali svěží formou vystihnout styl z roku 1964. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bychom něco takového zvládli v roce 2006." Po pěti měsících byly produkční práce ukončeny.

Jedenáctipoložkový komplet vyšel 27. října 2006 a okamžitě se na něj snesla chvála kritiky - vysloužil si mimo jiné i označení "soulová klasika pro 21. století". Vydobyl si místo v řadě výročních žebříčků a úspěšným završením byly dvě Grammy za Desku roku a Skladbu roku ("Rehab").

V té době se Winehouse, nejspíše pod tlakem nebývalé slávy, začala opět propadat hlouběji do drogové a alkoholové závislosti. I to byl důvod, proč se slavnostního předávání zlatých gramofonků nemohla zúčastnit - američtí úředníci ji nepustili do země. Stala se tak prvním interpretem, jehož vystoupení na ceremoniálu bylo přenášeno pomocí satelitu. "Až tak slavná a významná tehdy byla," konstatuje prezident Island Records Darcus Beese.

Pohled do zákulisí natáčení "Back To Black", desky, která umetla cestu vlně britského ženského soulu a mimo jiné zpěvačkám jako Adele nebo Duffy, podrobně zpracovává další díl cyklu Slavná alba, který odvysílala ČT art v pátek 19. března. Za týden bude série pokračovat příběhem debutové eponymní nahrávky The Doors.

Série článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.