© facebook interpreta Ač si
Peter Gabriel vybudoval v
Genesis velké jméno, rozhodně neměl v průběhu své sólové dráhy na růžích ustláno a jeho cesta k celosvětovému úspěchu byla trnitá. Veškeré předpoklady k dosažení vyšších met ležely na jeho straně. Zpěvák, skladatel, flétnista a klávesista v jedné osobě měl talent, charisma, specifický hlas, a byť jeho tvorba byla vždy něčím zvláštní a neotřelá, stále nenaplňoval očekávání, která se na umělce jeho formátu kladla.
Samotný Gabriel tuto tíhu dlouho nesl nelibě - ostatně měl cejch toho, kdo opustil špičkovou slavnou kapelu v rozletu. On však už nestál o to stát se znovu oním zmiňovaným kolečkem v soukolí mašinerie, jak zmiňuje ve svém prvním hitu "Solsbury Hill". Ze své povahy byl spíš typem plachého válečníka, který vyběhne ze zákopu, zacílí, trefí cíl, v tichosti zmizí do ústraní a dlouho o něm nikdo neslyší.
© John Trevor Key Dosavadní tvorba Petera Gabriela se zdála býti zatížená jeho perfekcionismem, hledáním nové tváře, zvuků a prací s netradičními zvuky a nezvyklými rytmy. A tak není divu, že jeho alba, označovaná pouze jeho jménem a specifickými obrazy z umělecké dílny Hypgnosis (
Car,
Scratch,
Melt a
Security), vycházela na tehdejší poměry s delšími časovými prodlevami (1977, 1978, 1980 a 1982). To pramení i ze skutečnosti, že ač se autor dle svých slov nebránil spolupráci s jinými muzikanty (v minulosti zejména
Robert Fripp,
Phil Collins,
Youssou N'Dour či
David Rhodes), ve skutečnosti rád dělal věci po svém, tak, jak (a hlavně kdy) to vyhovovalo jemu samotnému. Zkrátka na vše měl čas.
Po dokončení čtvrté řadovky a následném turné se rodák z Chobhamu, jak už bylo jeho zvykem, stáhl. Uzavřel se do soukromí a ze svého studia Ashcombe House pak nabídl svým posluchačům
pouze hudbu k filmu "Birdy"(1985), což byly při vší úctě až na výjimky jen nepoužité skici a vrstvy již nahraných kompozic, které autor jinak skvěle zakomponoval do zmíněného snímku. Na skutečnou novinku si svět musel počkat ještě rok.
Soundtrack, na němž Peter spolupracoval s producentem Danielem Lanoisem se stal odrazovým můstkem pro další tvorbu. Byť měl zpěvák na nové dílo vytipované jiné producenty, nakonec k sobě domů do Sumersetu pozval právě Lanoise. První tvůrčí sessions se uskutečnily ve třech, ještě s kytaristou Davidem Rhodesem. V domácím studiu, sestávajícím ze dvou místností (jedna sloužila pro psaní textů, hudby a tvorby vokálů, druhá pro samotné natáčení hudebních nástrojů), měli dostatek času na tvorbu a improvizaci na základě Gabrielem již připravených akordových podkladů.
Při tvorbě vládla uvolněná atmosféra. Sami muzikanti si z toho všeho dělali legraci: nosili ochranné helmy a nazývali se třemi loutkami, dělníky hudebního procesu.
"Byl to nesporně skvělý bod ve scénáři. Není dobrý nápad mít kolem sebe spoustu lidí, protože pak jste nervózní, že plýtváte časem těch ostatních," vzpomínal Lanois na výhody této komorní kooperace. Jak se relace rozrůstaly, stali se významnými přispěvateli studiový technik Kevin Killen, bubeníci
Jerry Marotta,
Manu Katché,
Steward Copeland a zejména basista
Tony Levin, jehož specifická hra má na výsledném soundu lví podíl.
Jak už bylo zmíněno, Peter je plachý člověk a neustále pochybuje o kvalitě svých nahrávek a textů. Často se vrtal v detailech, hloubal a hledal to nejlepší spojení jednotlivých složek kompozic. To však přivádělo studiového technika i producenta k šílenství. Killen rostl z neustálého napravování pěveckých linek a sborů, Lanois z opakovaného přepisování textů. Když druhému zmíněnému ruply nervy, zdemoloval v nedalekém lesíku Gabrielův oblíbený a hojně využívaný satelitní telefon, který jej neustále vytrhoval z práce. O několik dní později zpěváka pomocí latěk doslova zabednil ve studiu, aby ho donutil dokončit rozdělanou práci. Peter Gabriel měl prostě na vše čas.
Všechny písně z alba "So" byly nahrány poněkud komplikovaným způsobem, takzvaným overdubbingem. Základní vybavení studia se skládalo ze dvou analogových 24stopých strojů Studer A80. První byl prostý - záznamový (A). Druhý (B) byl audio nadšencem přestavěn a modifikován mnoha různými zvukovými kartami, což přinášelo další netušené možnosti. Přes toto zařízení pak probíhal transport zaznamenaných nahrávek.
V praxi to vypadalo následovně: Gabriel základ skladby zahraný na piano přehrál na upraveném stroji B a pustil ho muzikantům do sluchátek. Ti k němu natočili doprovod. Ten se zaznamenával na stroj A, na který se přenesly i části pianového dema. Nahrané frekvence poté putovaly přes stroj B a jeho zvukové filtry. Následoval složitý proces vychytávání nuancí jednotlivých záznamů ze zařízení A i B. Dalším vybavením, které pozdvihlo úroveň nahrávky a zároveň ztížilo rozhodování o zvukové pestrosti, byl průkopnický syntezátor Fairlight CMI.
"Tvůrčí rozhodovací proces se stal důležitějším než technika. Máte širší škálu nástrojů, širší škálu rozhodnutí." - Peter Gabriel
Ke konci natáčení se stále častěji projevovala posedlost hlavního protagonisty mít vše pod kontrolou a podle svých představ. Zacházel do dnes již příliš neslyšených detailů, jako jsou třeba přechody či návaznost jednotlivých písní. Dokonce si pro tento účel vytvořil audio kazetu všech začátků a konců kompozic, aby slyšel, jak se zvuky mísí a jak to celé působí na posluchače. Moc si přál dát "In Your Eyes" na závěr desky, ale pro specifickou nízkofrekvenční basovou linku v kombinaci s nepřesným přednesem gramofonových přenosek na koncích vinylů ze záměru sešlo.
Zatímco skladba "We Do What We Told" byla poslední položkou na počátečních LP verzích, kazetová a CD vydání uzavírala "This Is the Picture (Excellent Birds)", kterou se Gabriel rozhodl na kolekci zařadit pouze čtyřicet osm hodin před jejím odesláním k finálnímu míchání. A třeba "Courage" se do výběru nedostala vůbec a vyšla až k pětadvacátému výročí vydání desky.
Studiové práce skončily v únoru 1986 a stály 200 000 liber. Zmíněný technický mix byl proveden v Power Station Studios v New Yorku. Vůbec poprvé zástupci vydavatelství dotlačili Petera k tomu, aby dílo - k jeho velké nevoli - opatřil názvem. On sám vždy tvrdil, že jméno odvádí pozornost od vizuálního zpracování přebalu, a tak s humorem sobě vlastním svou pátou studiovku označil jako "Good" ("Dobrou"), později název zkrátil na lakonické "So".
Rest your head / you worry too much (Odpočiň si, příliš se trápíš) - Uklidňující verš, který zpívá
Kate Bush v nesmrtelném duetu "Don't Give Up"
© Ebel Roberts Deska vyšla 19. května 1986 a způsobila celosvětový poprask. Triumfovala žebříčky sedmi zemí po celém světě včetně Velké Británie, kde se stala Gabrielovým druhým albem číslo jedna. Ve Spojených státech se zařadila mezi komerčně nejúspěšnější tituly Geffen Records. A sklidila vesměs velmi kladné kritiky. Skladba "Sledgehammer", velmi populární i díky inovativnímu stop motion hudebnímu videu, se jako singl stala jedničkou Billboard Hot 100, čímž vytlačila doposud nesestřelitelné "Invisible Touch" od hádejte-koho.
Peter Gabriel dosáhl Olympu. Stvořil své doposud nejpřístupnější a zároveň nejkomerčnější album. Je šťavnaté, provokativní, téměř dokonalé. Je prosto experimentů, ale nepostrádá nic, co zpěváka vždy honosilo: silné melodie, vynalézavou rytmiku čerpající z vlivů brazilské a africké hudby, kořeny blues a soulu a v neposlední řadě nepostradatelné charisma jeho hlasu. Oproti minulosti přidal zásadní množství hitů. Vždyť šest tracků z celkových devíti bodovalo v žebříčcích.
"Už jsem se nasytil instrumentálními experimenty a teď jsem chtěl psát správné popové písně, i když podle mých vlastních podmínek." - Peter Gabriel
Ačkoli byl vždy jakýmsi hledačem pohybujícím se na hraně progresivního rocku, nyní stvořil cosi jako crossover do té doby neslučitelných stylů a vytvořil pro sebe kolonku žánru s názvem progresivní (či art) pop. "So" není pouhá trefa do černého, je to přímá rána perlíkem do hlavy. Naprosté uzemnění. Výjimečné album.
Detailní pohled do zákulisí vzniku "So" nabízí další díl cyklu Slavná alba, který ČT art odvysílala v pátek 5. března. Další dva týdny bude pořad k dispozici v archivu České televize.
Cyklus článků vzniká ve spolupráci s Českou televizí.