Mia Doi Todd je pro našince velkou neznámou, ale její debut u velké firmy jménem "The Golden State" je příjemným albem, kterému vévodí komorní nálada a poklidné písně. Více již v naší dnešní recenzi.
Mia Doi Todd své hudební putování spojila s mnoha místy na naší planetě. Nyní působí v americkém Silverlake, ale doma ji nezastihnete, protože po Americe prezentuje své zatím poslední album "The Golden State". Mia studovala klasický operní zpěv, ale během studií se naučila hrát na akustickou kytaru, která hraje svůj velký prim i na této desce. Stihla již vydat tři alba, než ji zaslechl Mitchell Froom (ten spolupracoval například s Los Lobos, Suzanne Vegou,
Sheryl Crow nebo Paul McCartneyem) a zatoužil produkovat její debut u velké firmy. Ve studiu se Mia obklopila zručnými hráči, kterými bezesporu jsou Nels Cline (kytary), Davey Faragher (basová kytara), Jerry Marotta (bicí) a Kraig Grady (zvonkohra). Mitchell Froom se kromě producentské práce ujal i kláves. "The Golden State" je kompromisem mezi úplně novým materiálem a přearanžovanými skladbami z alb "Come Out Of Your Mine" (1999) a "Zeroone" (2001), které vyšly u malých labelů. Singlové počiny "Autumn" a "88 Ways" se bohužel statečně vyhnuly našim rozhlasovým vlnám.
Mia Doi Todd na "The Golden State" opustila jakékoliv brány experimentů a pustila se do velmi komorních a osobních písní, ve většině se doprovází na akustickou kytaru a sem tam nechá zaznít nějaký ten rytmus, klávesy nebo zvonkohru, která nejvíce vyznívá ve skladbě "Hijikata". Mia zpívá o všeobecných problémech, osobních trampotách a nebrání se jakémukoliv tématu. Jsou to otevřené výpovědi písničkářky, která okořenila prostý doprovod akustické kytary o prvky kultur z různých koutů světa, které měla možnost navštívit. Stylizace do japonské kultury není jen tak vymyšlena, Mia má předky v Japonsku, odtud i zajímavé jméno Mia Doi.
"The Golden State" je postaveno na pomalých písních, které jsou plné emocí, od radosti po mizérii. Mia má jemný a čistý hlas, který by se snad ani k nějakému rockovému běsnění nehodil. "Like A Knife" je překrásnou baladou o ranách osudu, "Growing Pains" je obrazem narození života, lásky, všude schované bolesti a změnách, které je potřeba vykonat k radosti, smutku, jeden z vrcholů za doprovodu klavíru. "Hijakata" je jakýmsi hymnusem, tancem nad smrtelnou loží u bran temnot. Závěrečná "Age Of Reason" je snem o nemožných věcech, které se mohou uskutečnit, ale nemusí.
Mia Doi Todd na své kolekci deseti zpívaných výpovědí, které vás ukolébají jako ty nejlíbivější ukolébavky, nachystala svět rozličných nálad a povídání o tom, co vás může potkat na nejbližším záhybu vašeho životního osudu, ať už se jedná o pozitiva nebo negativa. "The Golden State" je malou zpovědí, poselstvím posluchačům, kteří si tuto desku oblíbí. Já jsem u ní velmi dobře usínal, nějaké to osvěžení v rychlejší písni by ale nebylo na škodu.