I Tata Bojs museli zrušit turné, svůj aktuální počin "Jedna nula" tak v neděli pokřtili alespoň online. Učinili tak skenováním, které umocnilo význam názvu alba a přeneslo ho do dvojkové soustavy. Nebyl to jen tak nějaký obyčejný koncert vysílaný ze zkušebny, skupina z Hanspaulky vše připravila do posledního detailu.
Live: Tata Bojs v zajetí hudby (křest Jedna nula OnLive
místo: DOX, Praha
datum: 21. února 2021
setlist: Velký třesk II, Holka z plakátu, Vlasní brácha, Opakování, Velký třesk I., Zvony, Zavazadlo, Minoritní, Šťastnější, Rádiomatér, 220 Travoltů, Filmařská, Spolek holek, Kraftwerk in Saint Tropez, Pěšáci, Tajemství feat Emma Smetana
© Hana Bukáčková Zažila jsem mnoho koncertů
Tata Bojs na různých místech, ale z online vystoupení píšu reportáž prvně. Dobu holt musíme brát takovou, jaká je. Byla to pro mne výzva, i když taková
tepláková - se sklenkou v ruce a poskakováním po pokoji. Ale zaplaťpánbůh za vynález internetu, jinak si neumím představit prožívání už tak krušné doby.
Hlavním důvodem nedělní
monitorové akce byl křest
albové novinky, již vřele přijali jak publicisté, tak fanoušci. V aktuální nelehké době dával její název a koncept o to větší význam. Mezi kapelou a diváky byly jedničky a nuly, které všechny jakoby stmelovaly a naladily na stejnou vlnu. Datum události nebylo nahodilé, neslo v sobě již naznačenou symboliku a hru s čísly.
© Hana Bukáčková Stream byl placený a viděli ho pouze kupující. Připojilo se nás na dva tisíce. A nebyli by to
Tatáči, aby nevymysleli nějakou specialitu. Vystoupení bylo k vidění pouze jednou, v určený čas a bez následného záznamu. To nabylo na ojedinělosti okamžiku a neopakovatelnosti zážitku. Vysílalo se z DOXu. Ani toto místo kapela nevybrala náhodou, už před dvěma lety zde slavila svoje třicetiny speciálními koncerty a netradiční výstavou, která díky autentickým rekvizitám mapovala celou její historii.
© Hana Bukáčková I v neděli tu byli diváci. Sice jen prostřednictvím osm let starého záznamu z olomouckého koncertu, i tak ale
statečně vyplňovali mezery mezi jednotlivými songy a dodávali večeru na autentičnosti. Na pódiu dvě pohledné vokalistky, jedinečná projekce, gauč a množství živých rostlin, koncertní energická euforie, Mardošova pověstná roznožka či závěrečné focení.
Ale pěkně po pořádku...
Milan Cais přiznal, že po koncepčním "Nanoalbu" je to vlastně teprve druhá nahrávka, kterou nacvičili jako celek. Tracklist sice proložili i nestárnoucími hity, novinky ale zazněly ve světové premiéře.
© Hana Bukáčková V půlce setu desku pokřtili experti Martin a Michal z CIIRC (Českého institutu informatiky robotiky a kybernetiky z ČVUT - před rokem a půl hráli Tata na oslavách této univerzity). Naskenovali ji, a symbolicky ji tak převedli do jedniček a nul. Tutéž techniku použili chvíli předtím při skladbě "Vlasní brácha", během níž naklonovali a skenerem
vyčarovali druhou vokalistku. Jednalo se o recesi, protože obě zpěvačky jsou dvojčata a byly opravdu jako přes kopírák. Michal pak také stál za vizuálním ztvárněním projekce k "Velkému třesku".
Vedle té a zmíněného záznamu skandujících diváků se na plátna promítaly i pohledy do zákulisí, zejména prostřihy do režie za
Dušanem Neuwerthem. Při tanečních "Zvonech" vsadili hudebníci na disco kouli, která házela prasátka, a dělala tak kýžený efekt. Na tričkách měli mé oblíbené barvy - fosforovou růžovou a žlutou -, které díky laserům lehce svítily.
© Hana Bukáčková Koncert trval 70 minut, byl tak kratší než obvykle.
Tata Bojs prý nechtěli nudit, to by se však podle mého nestalo. Před závěrečným kouskem "Pěšáci" Cais představil všechny lidi, kteří stáli za celým projektem, a to včetně těch ze zákulisí. Jako přídavek posloužil duet "Tajemství" s
Emmou Smetanou, která zazpívala z předtočeného videa od moře z Indonésie, kde momentálně tráví dovolenou se svou rodinou. Konec by nebyl koncem, kdyby neproběhla Mardošova fotodokumentace.
Koncert se povedl na jedničku (Hanspaulští vyhráli
jedna nula). Pánové představili svoji novinku opět originálním způsobem, aniž by sklouzli k nějakému patosu. Bylo znát, že se jim ze světel reflektorů nechtělo (komu by se po té době taky chtělo, že). Doufám, že se svět brzy hodí do
normálu a my budeme moci na své hudební
miláčky vyrazit i naživo.