Kluci z Valmezu jsou jednou z posledních jistot v turbulentním světě tuzemské pop music. Můžete je neslyšet třeba roky, když se ale pak na festivale nachomýtnete k jejich setu, odejdete až na samém konci - s příjemným pocitem, že tuhle partu hraní pořád baví. Kombinace prověřených hitů se svérázným konferenciérstvím Petra Fialy zkrátka neurazí žádného posluchače.

Vlivem covidu musela kapela Mňága a Žďorp vyměnit skutečné publikum za to u obrazovek a monitorů. A aby její členové na online koncertech nehráli neustále to samé, začali prohrabovat svůj vlastní archiv, kde objevili písně, na které už dávno zapomněli.

Některé ze songů se jim zalíbily natolik, že je zařadili i do běžného živého repertoáru. Uslyšíme je tak i na záznamu z Přístavu, kde se navíc muzikanti rozhodli v těžkých ekonomických dobách šetřit za elektřinu, a svou produkci obstarali v akustické podobě.

Ať už jde o veselou a melodickou "Den, kdy v Brně hrála ABBA" nebo "Třetí tajemství", dávno zapomenuté písně jsou v setlistu všem prověřeným peckám rovnocennými partnery - a potvrzují wohnoutí slova z výběrovky "Dáreček", že "ve tvorbě Petra Fialy se objevujou poklady".

Slyšet skupinu hrát akusticky je každopádně příjemná změna. V sestavě jsou zkušení multiinstrumentalisté a zejména svitavský mistr píšťal Jiří Tibitanzl fascinuje tím, z kolika nejrůznějších předmětů je schopen vyloudit libé a harmonické zvuky.

Jinak je to vlastně klasická Mňága - veselé písničky o smutných věcech, Fialovy tradiční proslovy a skvěle sehraná kapela, která je už více než třicet let tak trochu nad věcí a tak trochu v pr*eli.

Fanoušky "Přístav" potěší, kritiky nepřekvapí. A ti, co tuto valmezskou legendu neznají, se můžou seznámit s jednou z nejdůležitějších českých formací porevoluční doby. A až koronavirus ukončí druhou sérii svého celosvětového turné, uvidí Fiala v publiku pár nových tváří. A co jinýho má chtít?