zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1

---

10. Halsey - Manic

Někdy umělci nahrají takové album, že jste si jisti, že přemýšleli o každém zvukovém detailu, o každém slovu, a dokonce i o intonaci. Přesně tak tomu bylo v případě "Manic". Z každé písně tady cákají emoce. Ať jde o vztek, smutek či žárlivost, autorka nás na své třetí řadovce konečně nechala nakouknout do nitra nikoliv té hvězdy Halsey, ale té holky odvedle Ashley. A protože je těch pocitů hodně (někdy spolu zápasí, jindy zase plynou jeden z druhého), ani celá deska nezůstala u jednoho zvuku. Najdeme zde prvky electra, country, rapu, rocku, a samozřejmě popu. Což sice může znít rozháraně a dost možná to tak i opravdu je, jenže... ono to funguje. Zvláště v momentech, kdy na sebe skladby navazují, jako u trojice "Forever ... (Is a Long Time)", "Dominic's Interlude" a "I Hate Everybody". Intenzivní dílo navíc připomíná dvě důležité věci - že se osobnost člověka stále mění a že i za tím nejtemnějším mrakem se schovává slunce. (David Böhm)

---

---

9. Marilyn Manson - We Are Chaos

Marilyn Manson se po úspěšném restartu kariéry s Tylerem Batesem rozhodl posunout dál, a spojil se s producentem Shooterem Jenningsem, vyžívajícím se především na poli country. "We Are Chaos" je v mnoha ohledech klasicky temný Manson. Deska je rozdělena na dvě strany, A a B, aby pěkně sedla na vinyl. Obě začínají agresivnějšími kusy, na které jsme od Briana Warnera zvyklí, pokračují však poměrně překvapivě. Prim často hraje klavír, a tak se dočkáme i jemných momentů (barová "Paint You With My Love" či závěrečná gradující "Broken Needle"), dostane se i na chytlavé songy s pořádným drivem, jenž tvorbu formace zdobil v první polovině kariéry ("Don't Chase The Dead", "Solve Coagula"). Celou nahrávku navíc vkusně zahaluje elektronika, která ve finále nechává vzpomenout na její studiovky z přelomu tisíciletí. Zapomeňte na všechny masky a přetvářky. Manson na "We Are Chaos" nabízí svoji lidskost a dokazuje, že má pořád co říct. (Ondřej Kocáb)

---

8. Hurts - Faith

Existuje jen minimum umělců, na kterých se v naší redakci shodneme téměř všichni. Jedněmi z nich jsou Pet Shop Boys, ti ale se svou novinkou kupodivu skončili až pod linií nejlepší čtyřicítky, což se stalo možná vůbec poprvé. Jak se ale naše základna v průběhu let omlazuje a staré bardy nahrazují mladší, i na místo dvojice Tennant + Lowe se postupně přesouvá o generaci mladší synth-popové duo Hutchcraft + Anderson. Britští Hurts jsou na hudební scéně úkazem. Spousta z nás má stále v paměti fenomenální koncerty v Lucerna Music Baru, ve Velké sportovní hale nebo naposledy ve Foru Karlín. Až do předposlední desky "Desire" k nám ostatně během turné vždycky přijeli vícekrát než jen jednou. Je otázkou, jestli v případě "Desire" nezůstaneme kvůli covidu poprvé u nuly. Ať už to ale dopadne jakkoliv, faktem zůstává, že i aktuální sbírka nabízí celou řadu silných písní, které si nespletete. Za sebe vždycky čekám jen na tu jednu. Osudovou baladu, která všechno přebije. Zdejší klenot se jmenuje "All I Have To Give" a já jsem moc rád, že po "Stay", "Somebody To Die For" nebo "Wings" mám zase k čemu se vracet. (Jan Trávníček)

---

---

7. Paul McCartney - McCartney III

Tak to vypadá, že s Maccou už nechce nikdo hrát. Neboť pokud si věhlasný Brouk usmyslí, že kolekci nazve jen svým jménem, natočí ji vždy sám. Loňské album je toho důkazem a je již třetím v pořadí - proto je označeno jen lakonicky "III". Ať je to jakkoli, slovutný Paul McCartney si stále drží svůj vysoký standard. Jednotlivé songy jsou (stejně jako v případě "Bílého alba") ohlodané na kost, bez složitějších bohatších aranží a cukrkandlového obalu. Přesto je stále co poslouchat. K této nahrávce se hledá cesta složitěji, budete-li ovšem trpěliví, bohatě vás odmění. Tahle Trojka je vážně dobrá. (Tomáš Rozkovec)

---

6. Gorillaz - Song Machine, Season One: Strange Timez

Za poslední čtyři roky hned tři alba - taková je bilance činorodého Damona Albarna a jeho kreslené party Gorillaz. Společně s výtvarníkem Jamiem Hewlettem loni doplnil diskografii virtuální kapely o sedmou studiovou nahrávku "Song Machine, Season One: Strange Timez". Tvůrci ji pojali jako rozsáhlejší audiovizuální projekt, ve kterém jednotlivé singly představují epizody první série. Ambiciózní počin doplňují hvězdní hosté z celého spektra současné hudební scény od rappera Schoolboye Q přes rockery Slaves až po legendu Eltona Johna. A možná přijde i Robert Smith. Rozmanitost hudebních jmen jde ruku v ruce s pestrostí využitých žánrů. Bude vaším favoritem roztančená "Aries" s basou Petera Hooka? Sluncem zalitá fejková feel-good hymna "The Valley Of The Pagans"? Nebo ska-punková vypalovačka "Momentary Bliss"? Nejlíp uděláte, když se touhle výkladní skříní Albarnova talentu a všestrannosti pokocháte v celku. (Simona Knotková)

---

5. Bruce Springsteen - Letter To You

V podstatě uplynul sotva rok od "Western Stars" a Bruce Springsteen vydal nové album "Letter To You". Očekávání byla našponovaná docela vysoko, tentokrát podtržená ještě faktem, že se The Boss zavřel do studia společně se svými tradičními kumpány z E Street Bandu. Během pěti dnů natočili celkem dvanáct songů, přičemž čtyři z nich pocházejí původně ještě z dob Springsteenova mládí, těsně před tím, než vydal debut pod vlastním jménem. "Letter To You" je nahrávka s typickým rockovým soundem, ale i s velkým prostorem pro přemýšlení. Charismatický muzikant se zde totiž dotýká témat, jako je smrtelnost, síla přátelství nebo stíny, které si s sebou neseme z minulosti. Je poctou ztraceným přátelům i meditací nad vlastním životem. Autor zároveň neopouští svůj charakteristický rukopis. Výsledek proto není žádnou ukňouranou meditací, nýbrž deskou, která je až po okraj naplněna silnými skladbami. (Jiří V. Matýsek)

---

4. Dua Lipa - Future Nostalgia

Hudebně byl rok 2020 návratem do osmdesátkového popu a velkou zásluhu na tom má Dua Lipa. Začátkem roku nás se svou druhou řadovkou "Future Nostalgia" vyvezla na výlet do budoucnosti s fantastickým retro nádechem a úspěšně s ní dobyla mainstream. Album je svižné, plné zábavných melodií a návykových refrénů. Ačkoliv jde primárně o taneční hudbu, jejímž cílem je bavit posluchače, najdou se mezi skladbami o lásce, sexu, či zlomeném srdci i závažnější témata. Britská zpěvačka albánského původu se zde například vyjadřuje k toxické maskulinitě ("Boys Will Be Boys") anebo poukazuje na genderovou diverzitu v hudebním průmyslu ("Future Nostalgia"), což je rozhodně svěží přístup. Tahle deska zkrátka patří k tomu nejlepšímu tanečnímu popu, který v loňském roce vyšel, a nebýt koronaviru, určitě bychom si hity "Don't Start Now", "Physical", či "Break My Heart" užili i na tanečním parketu. (Jaroslav Hrách)

---

3. Taylor Swift - folklore

Bez ohledu na známé okolnosti patřil rok 2020 jednoznačně Taylor Swift. Vydala dvě skvělé studiovky, přičemž ta dříve narozená, "folklore", patří nejen mezi to nejpůsobivější, co vzniklo nejen v rukách samotné zpěvačky, ale rozhodně i mezi ty nejzásadnější počiny popové hudby uplynulé dekády. Ačkoliv by název mohl evokovat, že se autorka po svých country a hitmakerových etapách dala tentokrát na folk, není tomu úplně tak. Spíš než žánr definuje titul intimitu, lidskost a vztah ke kořenům - myšleno těm životním, nikoliv hudebním. To album má v sobě tolik poetiky a naděje, že z něho bude možné ve chmurným dobách čerpat ještě dlouho po jeho vydání. Ze spojení s Aaronem Dessnerem z The National, který přispěl producentsky i autorsky, doslova prýští fungující chemie. Vrcholem celé kolekce je pak skvělý duet "exile" s Justinem Vernonem z Bon Iver, který je svou upřímnou jednoduchostí naprosto odzbrojující. "folklore" je geniální nahrávkou o to více, že nebylo třeba tradičního kolečka se singly, hity a klipy. Tahle deska dokázala promluvit svou opravdovostí. A na popové scéně je to zvlášť cenným artiklem. (Ondřej Hricko)

---

2. Haim - Women In Music Pt. III

Na třetí řadovce tří sester Haimových mne nejvíc baví, že je pro všechny. Líbí se popařům, kteří surfují na módních vlnách, rockerům, co mají rádi živou muziku, i intelektuálním milovníkům indie hudby. První dvě desky Haim byly moc fajn, ale byly vlastně jen předehrou k majstštyku číslo 3. Na "Women In Music Pt. III" se snoubí ohromná muzikálnost a nápady s chytlavostí a hravostí. I nelehká témata dokáže tahle sympatická trojka skvělých umělkyň podat tak nějak zábavně. A strašně jim svědčí jejich nadhled. Jsou své a nestydí se za to. Umějí být něžné a dojímající ("Hallelujah"), ale taky se nebojí poslat někoho do řiti, když to uznají za nutné. Ta roztomilá rozpustilost, s níž kolem sebe rozhazují melodické a aranžérské nápady, je krásně nakažlivá a odzbrojující. (Pavel Parikrupa)

---

---

1. Miley Cyrus - Plastic Hearts

Možná překvapivým vítězem našeho hlasování se stala Miley Cyrus se svým albem "Plastic Hearts". Čím nás právě tahle deska tak zaujala? Předně je nutné podotknout, že upoutala podstatnou část redakce. Rockerům se líbil zpěvaččin návrat k osmdesátkovému ženskému rocku à la The Pretenders, The Bangles či The Go-Go's, popařům imponovaly vyvedené pomalejší skladby v druhé polovině nahrávky, příznivci tanečních rytmů ocenili návrat k discu sedmdesátých let a ti zbylí se mohli bavit tím, jak to Miley vše dokázala propojit a ještě k tomu namíchat country, glam rock, synth pop a new wave. Nutno říct, že měla šťastnou ruku i v případě výběru hostů. Excelentním tahem je spolupráce s Billym Idolem v synthrockové "Night Crawling", kterou je možné označit za další comeback tohoto ikonického muzikanta. Neméně skvělý je i duet s Duou Lipou s velmi mile vykradeným refrénem "Physical". Vše pak doplňují dvě legendy Stevie Nicks a Joan Jett. Za zmínku stojí i živé coververze "Heart Of Glass" od Blondie a především "Zombie" od The Cranberries, do níž americká zpěvačka vdechla hardrockový až grungeový feeling. Zkrátka na co tady Miley Cyrus sáhla, to se jí vyvedlo. Dokonale trefila mix retra a aktuálních stylů, kterým dokázala oslovit fanoušky i hudební publicisty různého žánrového založení. (Tomáš Parkan)