Černý čaj je původně sólovou aktivitou Martina Susedíka, bývalého člena projektu Listolet, která se postupně rozrostla v plnohodnotnou kapelu. První oficiální nahrávkou se v roce 2018 stalo album "Z města ven". Po drobných změnách se sestava Černého čaje ustálila na čtveřici Martin Susedík (kytara, zpěv, mandolína), Marie Hrnčiříková (zpěv, housle), Radim Šenkeřík (baskytara) a Patrik Macháč (bicí).

Frontman a textař v jedné osobě kolekci propojil motivem oné titulní čáry, jednoduché, ale vysoce funkční metafory. Čára je totiž symbolem, který může fungovat v řadě situací v lidském životě, spojuje i rozděluje, ukazuje směr, může být rovná i klikatá jako řeka. Může být zdí mezi partnery ("Sedmé poschodí"), ostnatým drátem i obrazem růstu či naděje ("Odvaha"), vertikálou komínů, …

V různých svých podobách se vyskytuje prakticky ve všech z dvanácti písní desky, někdy ční výrazně, někdy je jen slovem, obrazem v podtextu (komíny, kouř, cigareta, visící lano ve skladbě "Podivní astronauti" - všechno jsou to v zásadě vektory udávající směr). Místy docela syrové texty (například "Sedmé poschodí" s tvrdou pointou "Já chci od života víc / než jen sbírku starých pohlednic / Já chci od života víc / než jen smrad z popelnic") dovedou účelným obrazem, několika slovy, dobře vystihnout pocit a přitom se neschovávat za vyprázdněné metafory.

V hudbě Černého čaje dýchá jakási melancholie onoho zvláštně příjemného, poklidného podzimního druhu. Dost se podobá tomu, co jako neustále přítomný spodní proud zaznívá u jesenických Priessnitz nebo v básnickém, na slovo přesném písničkářství Petra Kalandry. S ním ostatně tuhle partu propojuje i bluesový pocit, který se nahrávkou vine. A to na něm typické blues nezazní ani jedno. "Čára" se pohybuje od folku přes hladivý folk rock až k překvapivým hardrockovým výletům a ambientně vesmírným pasážím. Měkký, akustický zvuk (dílo producenta Štěpána Axmana, bývalého člena formace) čas od času rozčísne elektrická kytara či svými kudrlinkami ozdobí housle. Zvukově sevřenému, ale přesto barevnému výsledku nechybí melodická chytlavost v refrénech, která naštěstí není zaplacena prvoplánovostí - ani hudební, ani textovou.

Černý čaj se na své druhé řadovce představuje jako kapela s jasnou vizí a výraznými nápady. Dobře následují domácí tradici folk rocku ovlivněného blues, ale rozhodně se nebojí ani hrábnout do strun. "Čára" je album, jež má schopnost chytnout a nepustit. Desek, jako je tato, není mnoho.