Nebývalý ponor do duše Roberta Křesťana. Knižní rozhovor "Psát texty mě bolí" se stal i hudebníkovou poctou

Nešlo rozhodně o snadný úkol. Robert Křesťan má o čem vyprávět, přesto dává rozhovorů málo. Je plachý, až do morku skromný, jen málokdy se rozpovídá, netají se tím, že výskyt v médiích bere jako nutné zlo. Odpovídá poctivě, ale stručně, nerad si novináře (a jiné zvědavce) pouští do soukromí. A přitom skutečně má o čem vyprávět.

S kapelou Druhá tráva strávil ve Spojených státech amerických více času na turné než jakákoliv jiná domácí formace, s Poutníky hrával dvě stovky koncertů ročně. Texty Boba Dylana, Iana Andersona, Marka Knopflera nebo Krise Kristoffersona přebásnil jako nikdo, sám napsal desítky specificky tajuplných - inu, jaká osobnost, takové dílo - textů.

Jádro knihy, tedy onen rozhovor Tomáše Hrubého s protagonistou, vzniklo během pěti sezení v roce 2018, tedy ještě před velmi plodným obdobím pro Roberta Křesťana (v roce 2020 byl uveden do Síně slávy Cen Anděl) i Druhou trávu (dvě výborná alba "Díl první" a "Díl druhý", velký koncert ke třiatřicetinám kapely ve Foru Karlín). Těžko říct, proč už se k těmto tématům pánové nevrátili - dovedu si nicméně představit, že Hrubý v onom roce 2018 trefil šťastnou dobu, kdy se Křesťanovi chtělo vyprávět. A nyní se mu už prostě povídat nechtělo.

Každopádně vyprávění postupuje v zásadě chronologicky - od dětství přes období trampingu, první kapelu Trapeři, nástup k Poutníkům a odchod od nich k založení Druhé trávy a její kariéře. Tu a tam se dvojice ponoří do specifik bluegrassu, zákrut psaní textů i překládání a do příběhů o setkání s hudebními idoly.

Hrubý je nesmírně důkladný, Křesťana si nastudoval horem dolem. Přistupuje k němu jako ke vzácnému tvorovi - vědom si příležitosti, kterou dostal, ho nechce vyplašit, nesklouzává ke kontroverzi, jakkoliv zpovídaný umí být při hodnocení některých svých souputníků celkem příkrý. Křesťan neztrácí svou uzavřenost, odpovídá často velmi stručně, za výjimky nelze považovat ani jednoslovné odpovědi nebo prosté "No". Dovede se ale rozpovídat, dlouze se s Hrubým baví o westernech a samozřejmě o muzice.

Ač jde hlavně o rozhovor těchto dvou mužů, vydavatelství Galén knihu pojalo příjemně maximalisticky. Svazek v tvrdých deskách a v tradičně povedené grafické úpravě nabízí také vzpomínky Křesťanových přátel a spolupracovníků, spoustu fotek, chronologický přehled muzikantova života a pečlivou diskografii (v obou případech se dostaneme až téměř do současnosti). Velkou vzácnost pak představuje soubor stopětatřiceti písňových textů - před rokem 1979 v podobě výběru, po něm již kompletní -, v této podobě k dispozici úplně prvně.

Výsledek proto přesahuje formát biografického rozhovoru a stává se jakousi poctou jedné nepřehlédnutelné osobnosti. Uctivou, poctivou a vzácnou tím, že se na ní sám Robert Křesťan podílel. Svou duši před čtenářem tady otevírá do nečekaných hlubin.