Pod přezdívkou Makak již řadu let operuje cellistka Kateřina Koutná. Opakovaně tento svůj projekt ukládala k ledu a křísila, přičemž poměrně radikálně měnila jeho hudební výraz. Postupem času se vyvinuly dvě hlavní podoby, z nichž jedna je elektronický sólo projekt, druhá je pětičlenná kapela, odlišující se pro jistotu druhovým jménem akustikus, což odráží skutečnost, že do nástrojového arzenálu hudebníků patří kromě violoncella také housle nebo mandolína. A právě Makak akustikus vydali na konci září u labelu Divnosti Tomáše Tkáče svou debutovou desku "Přátelství".

Název počinu může ve spojení s jeho utopickým obalem, zobrazujícím symbiózu světů zvířat, rostlin a lidí, budit představu sluníčkově optimistické skupiny. Ta je ale naštěstí mylná. V písních je sice cítit silné sepjetí s přírodou a v textech převládá přírodní lyrika, ta má ale často spíše temné podtóny a není zrovna konvenční, stejně jako hudba samotná. Ta má nejblíže možná k folkové mutaci taktéž brněnských Květů, ostatně jedním z členů Makaka je i bývalý houslista této formace Albert Novák.

Album symbolicky startuje song "Metasekvoja", ohlížející se za zmiňovanou minulostí Makaka. Stejnojmenná píseň totiž zahajuje i předchozí makakovské EP "Stromy", které vyšlo před šesti lety. Ačkoliv hlavní melodie a text (tvořený pouze opakováním slov "V horách metasekvoja") zůstává, jedná se o zcela odlišné skladby. Ta aktuální je díky kombinaci a vzájemné komunikaci jednotlivých nástrojů mnohem sofistikovanější, je v ní místo pro ambientně dronové, nebo naopak jakoby symfonicky rozmáchlé obrazotvorné plochy i názvuky folklóru.

S tím se Makak na "Přátelství" zaplétá nejvážněji v okamžiku, kdy do svého repertoáru přebírá lidovou baladu "Milenec vrah" v úpravě (taktéž s Brnem spjatého) skladatele Leoše Janáčka. Se čtyřmi a půl minutami se jedná o nejdelší, zároveň ale možná i nejpůsobivější položku kolekce. Svou potemnělou náladou a ostinátní figurou elektrické kytary může připomenout povedenou nahrávku "Balady" slovenských hudebníků Romana Pospiše a Martina Sillaye, která taktéž stojí na úpravách lidové hudby.

Od zbytku desky se liší také tím, že vypráví příběh, většina ostatních skladeb totiž ve svých textech pouze vykresluje obrazy nebo nálady. Stejně tak hudba samotná stojí spíš na barevné náladotvornosti, pozvolném budování vtahující atmosféry a nápaditém proplétání jednotlivých nástrojů a hlasů než na hitových melodiích. I když takové "Zřídlo" nebo "Píseň přátelství" mají určitý hitový potenciál. Je evidentní, že materiál zrál několik let a nevznikal narychlo ve studiu.

Kromě zmiňovaného Janáčka Makak akustikus do svého univerza integroval také zdánlivě zcela nehudební herní pokyny od Jaroslava Foglara nebo báseň "Pořád" ze sbírky "Smuténka" Jana Skácela. Za zbylými texty stojí Kateřina Koutná, pod hudbou jsou většinou podepsaní všichni členové. Výsledek přesto dokáže působit kompaktně.

Zatímco úvodní "Metasekvoja" byla ohlédnutím zpět, závěrečné "Kosti" působí jako pohled dopředu. Aranží se totiž tentokrát neujala kapela, ale producent Tomáš Tkáč (kromě sólové tvorby také člen Pris nebo Něco něco). Jeho snahou mohlo být vzájemné splynutí akustického i elektronického Makaka. Výsledkem je totiž až tribálně působící zvuková masa, která se výrazně liší od toho, s čím byl posluchač konfrontován stávající půlhodinu (i když podobné tendence jsou slyšitelné i v rockovějším "Permafrostu"). Je otázka, jestli se mělo jednat jen o bonus, nebo jestli toto uskupení do budoucna míří právě tímto směrem.