Byli to právě Rudimental, kdo v roce 2012 dostal drum 'n' bass do rádií. Nebo alespoň jeho popovější, pro masy skousnutelnější podobu. Dnes už klasická trojice hitů "Feel The Love", "Not Giving In" a hlavně "Waiting All Night" tehdy po nadvládě Davida Guetty a Aviciiho otevřela dveře nové generaci tanečně-popové hudby. Objevila se Sigma, Sigala a řada dalších, kteří éter roztancovávají dodnes, a svět byl zase o trochu barevnější.

Debutová deska "Home" se stala klasikou a dodnes z ní těží všichni ti, kteří se na ní tehdy podíleli. Ať už to byla Emeli Sandé, John Newman, Ella Eyre či Alex Clare nebo dvojice Will Heard a Anne-Marie, která kapelu doprovázela při koncertech. Ty byly (a stále jsou) postaveny především na živých nástrojích, které dávají zvuku skupiny zcela odlišnou příchuť, a tak když u nás formace zahrála poprvé na Colours Of Ostrava, řada lidí odcházela rozladěná, protože čekala něco jiného.

Na duu vokalistů pak hodně stavěla i druhá studiovka "We The Generation", stejný úspěch už se ale nedostavil. Nebýt singlu "Lay It All On Me" s Edem Sheeranem, který album na poslední chvíli zachránil a který se opět dostal do vysokých rotací i v našich rádiích, dalo by se mluvit v podstatě o propadáku. Na přípravu třetího alba si tak Rudimental vzali místo dvou let dvojnásobek času a Willa Hearda i Anne-Marii až na výjimku v podobě "Let Me Live" nechali soustředit se na jejich vlastní kariéry. Také koncerty už se v posledních letech odehrávaly bez nich, jak jste se mohli dočíst například tady. Zda v podobném složení zahrají i v červenci na Rock For People, se zatím můžeme jen dohadovat, v mezičase si ale zhodnoťme, jak se jim třetí dlouhohrající počin povedl.

Největší změnou je, že na něm drum 'n' bass už skoro nenajdete. Jeho nejvýraznější zástupce v podobě "Adrenaline" se schovává až na deluxe edici, ostudu nedělá ani hitovým potenciálem obdařená "Summer Love" s Ritou Orou, jinak se ale zdá, že primární cíl byl navázat na úspěch "Lay It All On Me" s podobně stavěným popovým kouskem, což se v případě šťavnatého rozchodového megahitu "These Days" povedlo beze zbytku. Jess Glynne, Macklemore a Dan Caplen si můžou zatleskat. Také se pánové nechali hodně inspirovat svými asi nejvážnějšími konkurenty Major Lazer, a tak si je spolu s jejich dancehall a reggae rytmy pozvali do už zmiňovaného singlu "Let Me Live". A dál? Dál už je to všechno jeden velký guláš.

Když se do nových songů zaposloucháte, zjistíte, že by se Rudimental rovnou mohli stát výkladní skříní festivalu Sziget. Slova o jednotě, pospolitosti, odporu k rasismu a všech podobách lásky se prolínají většinou textů a vesměs to nejsou nějaká komplikovaná sdělení, nýbrž spíše jen takové nálady a hesla, která jsou jako dělaná pro plakáty a transparenty. Nejhlubší je v tomto směru protiválečná hip-hopová věc "No Pain", v níž si zahostovali Maverick Sabre, Kojey Radical a Kabaka Pyramid.

Hudebně je album pestrobarevné, skáče ze žánru do žánru, každá skladba má svou vlastní náladu a ve většině případů by sama mohla být úspěšným singlem. Chvíli posloucháte Afriku, pak zase Indii, nakonec se vrátíte do multikulturního Londýna. Nic se neopakuje, koncept nehledejte.

Vedle "These Days" skýtá obrovský hitový potenciál i písničkářský příspěvek Toma Walkera ve "Walk Alone" obdařené skvělým refrénem, singl "Sun Comes Up" umožňuje Jamesi Arthurovi přejít z jeho tradičních depresivních poloh do prosluněného refrénu, a jestli jste ještě neslyšeli nejnovější kousek "Scared Of Love", z něhož Ray BLK a Stefflon Don udělaly instantní hit, hned to napravte.

Zbývající věci, které si vlastní zmínku v recenzi nevysloužily, jsou spíše méně výrazné, pořád jsou ale o ždibec lepší než většina reprezentantů předchozího počinu. Dokážete-li tedy překousnout, že Rudimental už hrají drum 'n' bass jen sporadicky, mohli byste se s jejich novou kolekcí zase dobře zabavit.