Z Eda Sheerana se postupem času z někdejšího sympatického písničkáře stal popař se stále slabšími alby, na kterých se skoro nic zajímavého neděje (ano, můžete to vidět úplně jinak). Když ale zůstane sám s kytarou, pořád umí chytnout za srdce. A když k tomu vyrazí do New Yorku a jeho kus během hodiny projde v jednom souvislém kamerovém záběru, vznikne z toho skutečně zábavná podívaná.

Prvotní nápad k natočení "Na první dobrou" (v originále "One Shot") prý přišel po zhlédnutí seriálu "Adolescent", který vedle tíživého děje zaujal i unikátní natáčecí technikou - každý díl funguje jako malá divadelní hra natočená na jediný záběr. Jeho režisér Philip Barantini má podobných projektů za sebou víc, takže si chtěl spíše odpočinout u klasičtější režie. Jenže možnost zachytit na cestě světovou hudební hvězdu ho zjevně nenechala chladným a bylo rozhodnuto.

Diváci se během jednašedesáti minut stanou svědky okružního výletu z prázdného sálu, kde Sheeran za hodinu odehraje koncert. Vydá se na něj taxíkem, sveze se vyhlídkovým autobusem s turisty, zvládne i jednu stanici metrem, stihne zahrát u žádosti o ruku a nechá se kousek svézt autem kolegyní a kamarádkou Camilou Cabello.

Do toho všeho samozřejmě brnká na akustiku a zpívá své hity i méně známé skladby. Občas, když nestíhá, si popoběhne a je vidět, že mu to dává fyzicky zabrat. Ani hudebně na to není vždycky úplně sám: v irské hospodě si s kamarády střihne "Galway Girl", s pouličními hudebníky v metru zase "Sapphire", která tak získala nečekanou jiskru.

Díky způsobu natáčení, kdy nešlo nic střihnout ani dodatečně opravit, se do filmu dostala i řada opravdu vtipných momentů. Na ulici muzikanta zastavují fanoušci se žádostí o selfíčka, a když míří výtahem na střechu, kde se slaví narozeniny, pobaví až absurdní, několik desítek sekund trvající tichá scéna s (náhodným?) spolucestujícím.

Jediný malý - a navíc přiznaný - podvod na diváky nastane při jízdě vyhlídkovým autobusem. Ed ve voiceoveru přizná, že nečekali takovou dopravní zácpu a plánovaných pár minut se protáhlo na čtvrt hodiny. Celou tu dobu ale turistům opravdu hrál, jen to tvůrci ve filmu vyřešili zrychlením obrazu.

U snímku najdete i informacemi nabitý jedenáctiminutový dokument o natáčení. Dozvíte se třeba, že štáb měl celkem tři šance speciál pořídit, a uvidíte, jak obří množství lidí se na téhle jednozáběrové jízdě podílelo. Výsledek každopádně stojí za to a díky krátké stopáži pobaví i ty, které Sheeranovy rádiové písničky už spíš iritují.