Zlé jazyky o plzeňské formaci sem tam prohlásí, že její koncerty stojí pouze na vizuálech a hudebně to vlastně není žádné terno. Není lepší způsob, jak takové hlasy umlčet, než nechat pro jednou skoro všechny efekty stranou a postavit se před publikum jen s tím, co dělá kapelu kapelou - písničkami. První ze dvou vyprodaných koncertů v Rock Café v rámci klubového turné dokázal, že Mandrage to zvládnou.

Večer, který svým setem otevřela předkapela Lety mimo s novým albem "Civilizace 3000", byl svižný, úderný a jednoduše zábavný. Mandrage už předem avizovali, že tentokrát dají prostor i skladbám, které zas tak často nehrají. A bylo to ku prospěchu věci - intenzivní klubová atmosféra totiž nutně nevyžaduje sypání hitu za hitem. Na malinké scéně tísnící se skupina, za jejímiž zády se skvělo velké písmeno M, proto zařadila třeba i letitý song "Sluníčko" ze své první velké desky "Přišli jsme si pro vaše děti" z roku 2007. I když za těch dvanáct let značně povyrostla, syrová energie je jí pořád vlastní.

Potěšil i četný výskyt songů z její možná nejpovedenější desky "Siluety" z roku 2013, která místy dosahovala až filmových nálad. Ukázalo se totiž, že nejen rádiové singly, ale i písně jako "Černobílá" nebo "Velký boty" mají potenciál dostat klub do varu. A také že jsou to nadčasové kousky, které mohou zaznít prakticky kdykoliv a kdekoliv.

Mandrage, kteří si ani v takto komorním pojetí neodpustili drobná zpestření v podobě chrlení kouře, udělali dobře, když koncert nijak nekouskovali. Vystoupení podobného ražení nepotřebuje žádné sáhodlouhé proslovy mezi písněmi, nejvíc vynikne, když zkrátka přirozeně plyne. Na pódiu strávili necelou hodinku a půl a za tu dobu nabídli vše, pro co si fanoušci přišli. Zpěvné melodie, rockový drajv a spoustu textových dvojvýznamů, včetně provokativních slov songu "Mechanik" i patrně dosud největšího hitu "Šrouby a matice". S ním neotáleli až do závěru koncertu, jak by kdekdo tipoval, ale zazněl už zhruba v jeho polovině.

Výhodou této plzeňské party je fakt, že na šesti řadových deskách se jí podařilo nastřádat bohatý a rozmanitý repertoár. Má v něm řadu přímočarých hitů typu "Hledá se žena", "Brouci" nebo "Františkovy lázně", ale i úsměvnou ódu na taneční dřeva "Travolta" z desky "Potmě jsou všechny kočky černý" ovlivněné disko kulturou nebo hravými tóny akordeonu rozkmitané "Endorfiny" z loňské řadovky "Po půlnoci". Díky tomu nejsou jejich koncerty o čekání na jeden dva hity, ale fungují od začátku až do konce.

Do konce, v němž přítomné spontánně rozezpívali podmaniví "Motýli", právem aspirující na Skladbu roku v rámci březnových Cen Anděl. Návštěvníci Rock Café si v tu chvíli nejspíš uvědomili, že vidět velkou kapelu v malém prostoru je skutečně vzácnost, které se jim nebude dostávat příliš často. Čtvrteční večer vzácný byl.