Jaké nejlepší kousky se v minulém roce podle redaktorů musicserveru urodily na poli domácích videoklipů? Vybrali jsme jich pro vás hned šestnáct a najdete mezi nimi snímky od jmen jako Bára Poláková, Priessnitz či Ben Cristovao, ale i Bad Karma Boy, Hentai Corporation nebo Bruno Ferrari.
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy | objevy domácí scény
Priessnitz jsou vítanou zvukovou kulisou všech samotářů a samotářek.
"Muži a ženy jsou dva různý živočišný druhy." Umístěte tyto dva výroky na misky vah a ty zůstanou v nehybném pohybu dokonalé rovnováhy. Možná aby vůbec celý Vesmír setrval harmonizovaný, ale možná pouze v touze po pocitu totálního naplnění, rozumějte dopsání závěrečné kapitoly životního díla, potažmo udělání tečky za ní, vydali předloni jeseničtí lovci genia loci, kultovní Priessnitz, tu nejposlednější ze svých posledních desek. Po dekádě mlčení a odmlčení se nese ono velkolepé, přesto nadevše střídmé a přirozené loučení název
"Beztíže". Těžkost obsahu skrze lehkost formy. Bez výjimky, docela celá tuzemská hudební kritika nalezla pro hutnou atmosférou dokonale sevřenou zhudebněnou depresi nutně pouze pochvalné odstavce. Zkraje loňských prázdnin, termínově symbolicky, v době žhavých i žahavých letních lásek se Priessnitz s roadmovie k lovesongu "Žena" výrazněji připomněli dost možná úplně naposledy. Vizuál je nápadně podobný legendární
projížďce s The Cardigans, vyznění písně pak jak přes karbon opsané z nejintimnějších srdečních komnat každého z nás. Ta nepolapitelná chvíle, kdy se mezi jednorožci vznášíte na růžovém obláčku sdíleného štěstí a porozumění. Ta nepolapitelná chvíle absurdně absolutní zamilovanosti, kdy dochází k duchovnímu, duševnímu i tělesnému splynutí dvou bytostí. Jen vy a vaše
famfatálka - případně
homfatál. Jen vy a Ona - případně On. A Priessnitz. A co je víc? (Lukáš Benda)
Letní hit od
Bena, to je tutovka. Dancehall, hudební producenti The Glowsticks, retro auta, nekonformní zjevy a videotvůrce Tomáš Kasal, to nemohlo dopadnout zle. "Program" je přesně to video, které kdyby natočil
Major Lazer nebo
The Chainsmokers, má teď jednu miliardu zhlédnutí. Výborný song perfektně doplňuje, když promítá jak milostné pasáže, tak letní chill a v kontrastu i nevázané blbnutí a paření. Tvůrci si do klipu pozvali to nej z domácího alternativního Instagramu a dopadlo to neskutečně přirozeně. Živá kamera, vhodně použité slow motion, perfektní grading a zábavný střih pak dále přispěly k tomu, že v mých očích je právě "Program" počinem roku. (Petr Doupal)
ille - Dva kroky za tebou |
Kapela
ille navazuje tam, kde výborným debutem "Ve tvý skříni" - podle musicserveru
nejlepším domácím albem roku 2013 - skončila. Tedy ve světě krásné melancholie. Loňská novinka "Dva kroky za tebou" nás přenesla do trochu osamělého prostředí restaurace po zavíračce, ale především zaujala zimní náladou. Až mrazivě zimní. Kdyby vás zajímalo, kde ona zajímavá místa z klipu najdete, běžte na louky kolem Kytína v Mníšku pod Brdy a do pražského podniku Hurry Curry. Celou tuhle nádheru režíroval scénograf Antonín Šilar. Nová deska ille by měla být hotová během tohoto roku. (Josef Martínek)
Bad Karma Boy - Na dne rieky |
Na konci
októbra loňského roku vydali
Bad Karma Boy svou již třetí studiovou nahrávku, jež již svým pojmenováním neslibuje nic menšího než "Prekrásny nový svet". A víte co, já jim to věřím. Za šest let na scéně se
stále-ještě-mladé, neokoukané, nadějné, tříhlavé formaci z
Blavy podařil neuvěřitelný progres. Roku třináct se vše započalo eponymním soulovým debutem, o nemnoho měsíců později následovaným velkolepým, přitom nadále nízkonákladovým tripem, svým způsobem ke kořenům, totiž do teskných krajin country-folku, no a konečně nyní se zvukovrstvy opět zcela rozlily, energicky rozvibrovaly a razantně proměnily - nečekaně v experimentální elektroniku, poplatnou světovým trendům. (Bez kalkulu; v dobrém slova smyslu.) Obdivně tleskám a smekám.
Žánroví nacisté by jejich současnou podobu pravděpodobně ocejchovali označením 'východoevropští Imagine Dragons', aby BKB snáze zařadili do šuplíku s ušmudlanou nálepkou 'atmosférický, temně melancholický, jemně zasněný synth-pop s prvky indiefolku', což zní jako účinné zaříkávadlo pro vyvolání zívání, ovšem opak je pravdou. Patos? Klišé? Pro Bad Karma Boy termíny zcela neznámé. Originalita? Osobitost? Tak právě s těmito vílami parta kolem Juraje Marikoviče tančí. Pop nutně nemusí znamenat sprosté slovo, což slovenská hudba ctí. Také cítíte ten rozdíl oproti nám? Také vnímáte, kterak se každou další novou objevenou písní vzdaluje mladá slovenská nezávislá scéna té naší věčně stagnující šedošedi plné prázdnoty, nekvality a kopií jiných, přesto úplně stejných kopií? Smutné. Podobně jako píseň "Na dne rieky", doprovázená postrozchodovým, přírodou ukotveným videoklipem. Užívejte. I slzy se přece třpytí. (Lukáš Benda)
V našem
rozhovoru Boris Carloff přiblížil, jak netradičně komorní video k písni "Haunted" vlastně vzniklo. Natáčelo se v Londýně pod drobnohledem bratrské dvojice Madleyových, kteří napsali scénář o křehkých vazbách v přátelských rovinách a jak zlomek okamžiku toto vše může z ničeho nic pošramotit a navodit pocity viny. Samotné vyprávění má dvě roviny a skvěle pasuje k textu, ona paralela mezi navenek nezničitelným kamarádstvím a chvilkovou nerozvážností je pečlivě zpracována. Je to tak trochu krátkometrážní indie film, ve kterém studenti filmové školy perfektně podchytili pointu a nalezli si v písni vlastní příběh, jenž se může stát komukoliv. (Dan Hájek)
Cvak. Na mžik okamžiku pozapomeňte, že letošní kalendářní rok končí osmnáctkou. Důkladně se přehrabte ve své nostalgické krabici a zavzpomínejte, co jste dělali přesně před rokem, v polovině ledna sedmnáct?! Kupříkladu já jsem tehdy musicserveru přislíbil recenzi na báječné album "Dýchajúce obrazy" slovenských monstrsympaťáků
Billy Barman. Tímto se za roční prodlevu omlouvám jednak šéfredaktorovi, jednak samotné kapele, především však vám, čtenářům. Byli jste ochuzeni o možnost objevit jednu z nejlepších československých desek posledních let. Nahrávka
blavských hipstrů není běžným hudebním počinem, nýbrž manifestem generace Y. Pozná-li se opravdová kvalita alba tím, že se i po miliontém poslechu ani krapet neoposlouchá, lze považovat třetí řadovku BB "Dýchajúce obrazy", oceněnou mimochodem prestižní Radio_Head Awards jako nejlepší loňské slovenské album, za velevzácný majstrštyk. Naposlouchejte si singly
"Mladým chýba vojna" a
"Sloboda", a pak se vy hrdinové tvařte, jako že se vás ta atmosféra netýká a nedotýká. Cvak. Vítejte zpět v roce osmnáct. Billy Barman vloni vydali v pořadí již čtvrté
dýchající video, tentokráte se dostalo na krasosmutnění "Len šedá", jež poeticky a (dů)věrně popisuje vyhasínající partnerský vztah. Tam, kde skončil
Laco Lučenič před třemi dekádami s "Hádankami tiel", navazují s mladickým elánem a ráží Billy Barman. Vizuálně nápadité multi-generační zpracování pak písni o loučení dodalo zcela nový, nečekaný rozměr. (Lukáš Benda)
Dark Gamballe - Kult samorostu |
Rockeři
Dark Gamballe si kromě hudby dávali vždy záležet i na vizuální stránce své tvorby. Ať už se jednalo o booklety, přebaly desek nebo právě videoklipy. Jeden z jejich nejlepších natočil režisér Martin Ferko k nové písni "Kult samorostu", která by měla vyjít na novém, zatím bezejmenném albu ještě letos. Trikově a vizuálně oslnivý počin má nejen skvělé animované zpracování, ale i nepřeberné množství tvůrčích nápadů. Téma písně se inspirovalo zřejmě posledním žijícím keporkakem Migaloo, kterého chrání samostatný zákon. A ten se objeví i v tomto opravdu jedinečném videoklipu. (Ondřej Hricko)
Když o sobě tvrdí, že jsou nejsmutnějšími chlapci z Vinohrad, neberou žal do svých úst tak úplně nadarmo a nesnaží se falešně zahrát pozérskou elegii na umělou EMO strunu. Nechtějí lítost. Touží po soucitu.
Dukla - nejsmutnější chlapci z Vinohrad. Tohle jednoduché, jednoduše geniální tvrzení dokonale definuje jejich - zatím docela krátkou, doslova párminutovou - smutnotvorbu. Toliko mladí, a koliko jim to ladí, navíc tak rozehraní, zároveň však rozervaní, rezignovaní a retrográdně ztraceni v sebehledání. Nešťastné příběhy o nešťastných lidech, toužících po jediném, a totiž chiméře štěstí; nešťastné příběhy o panelákových polotovarech, které nikdo nikdy nenaučil žít vlastní životy. Čím více se snažíme od nich býti odlišní, tím více jsme dnes všichni stejně stejní. V sobě i k sobě lhostejní. Uvězněni ve zjizvených zdech železo-betonových pokojů, tam v nicotě, kde se nocí i dnem odehrávají duševní nepokoje, naše malé a ještě menší osobní revolty a sebeboje. Nežijeme. Jen hnijeme. Pokud se vám líbí
Prodavač, anebo ještě lépe samotný
STP (
Soubor tradičního popu), tohle nenápadné duo se zaručeně stane vaším každoranním soundtrackem k pozvolnému umírání. Celé loňské debutové EP
tu. A video? Nejednomu z vás se jistě bude zdát atmosférický záznam zasněžené reality přespříliš všední, jenže je něco vzácnějšího než naše holé bytí? I když, k čemu potřeba sebelepší klip, při poslechu Dukly přece stačí zavřít oči a na plátně si promítnout svůj vlastní divnopříběh. (Lukáš Benda)
FVTVRE jsou na scéně nováčkem, svým obsazením však připomínají spíše tuzemskou alternativní superskupinu. Kaye Buriánka totiž doplňuje bubeník Lukáš Přikryl, Petr Vaško a také "Vegy". Loni se vytáhli s EP "Mess", plným přímočaré, agresivní hudby. Doplňují ho však i zajímavé vizuály, jako tomu je například u titulní skladby. Video z rukou Štěpána FOK Vodrážky nabízí v hlavní roli Halku Třešňákovou a dvacet dětí na školním focení. Již od prvních vteřin spojení této syrové skladby s vizuálem visí ve vzduchu něco zneklidňujícího, co dodává celému snímku na dramatičnosti. Nic nakonec nepřijde, přesto máte chuť si dát celý "Mess" znovu. (Ondřej Kocáb)
Všechny majitele kočičích miláčků jistě potěšil
Pokáč. Jeho nakažlivý, až příjemně vtíravý hit "Mám doma kočku" zabodoval hlavně na internetu a upozornil na písničkářovu debutovou desku "Vlasy". A také obrazový doprovod stojí za pozornost. Milé animované zpracování nepostrádá vtip, nadsázku i úplně prostou kočičí roztomilost. Zdařilé ilustrace a animace klipu jsou dílem Alžběty Göbelové. I relativně málo někdy zkrátka může stačit na skvělý výsledek. Obzvlášť když Pokáč do klipu skryl ještě hádanku. Kočky v něm totiž rozházely písmenka. Schválně - už je někdo z vás správně složil a vyluštil tajenku? (Josef Martínek)
Hentai Corporation - Až ti řeknu |
Pro
Hentai Corporation byl loňský rok ve znamení druhého alba "Intracellular Pets". Ještě předtím, na samém počátku roku, jim ovšem vyšel videoklip ke coververzi skladby
Davida Kollera "Až ti řeknu", kdy kapela netradičně využila mateřského jazyka. Stalo se tak v rámci projektu David Koller & Friends, kdy Hentai Corporation byli jedněmi z přispívajících. Obdiv ale nezaslouží pouze zajímavé hudební pojetí Kollerova hitu, ale také černobílý videoklip, který kapela pojala nezvykle vážně. Hororový minifilm sleduje lídra formace Radka Škarohlída v boji proti upírům. Klip je pojat syrově, atmosféricky a nepochybně patří k tomu nejzajímavějšímu na tuzemské scéně. (Ondřej Hricko)
Barbora Poláková - Po válce |
Leckdo by čekal, že po obrovském úspěchu "Nafrněné" se pokusí
Barbora Poláková na druhé album upozornit znovu za pomoci nějaké satirické hitovky. Chyba lávky. Místo toho totiž podpořila podzimní melancholii zadumanou baladou "Po válce". Mimo jiné v ní sděluje, že čas neexistuje, a tuto myšlenku podpořila klipem, který natočila pozpátku. A ačkoliv sledovat trhání společné fotky či podpálení dřevěného nábytku vypadá obráceně vskutku působivě, zpěvačce to nestačilo. A tak se rozhodla v klipu ostříhat, na což měla samozřejmě jen jeden pokus. Polákovou navíc zpívat pozpátku asi skutečně chytlo, neb natočila k písni ještě jeden klip. Do "Po válce Vánoce" si přizvala několik známých osobností a vánoční chaos, který se v něm odehrává, zvládla natočit na jeden záběr. Na novou desku "Země", která vyjde 9. března, tedy nalákala naprosto skvěle. (David Böhm)
Bruno Ferrari - Dívka z korporátu |
Podzimní deska "Ayahuascero" devadesátkové narkoalkorelikvie
Samira Hausera aka
Bruna Ferrariho? Skřípejte zuby sebevíc, jasná adeptka na piedestal pro letošní nejzásadnější tuzemskou dlouhohrající nahrávku vůbec! (A to prosím podotýkám, že při hodnocení šlo
naše kdysi-možná-až-přes-čáru-časté spolupotkávání se na toaletách a vzájemné nastavování si zrcadel zcela stranou.) Samire, Samire, škoda jen, že dneska už vůbec, vůbec, ale vůbec nikoho nezajímáš. Když jsi před lety, při návratu
Vanessy, vyměnil perník za
koperník, piko za
pikain,
čeko za mezokain, podařilo se ti tím svým pověstným
zlokultem oslovit - kromě hrstky přeživších EBM veteránů, jimž jsi umožnil, alespoň než jim najede dojezd, navrátit se do zlatých časů - také sociálně veleaktivní minibublinku pražského hipstrpanku (rozuměj PR kreativce, markeťáky, taky Markétu Lukáškovou, trendsettery, opinionmakery a podobné virtuální
fejkry). Přímé, agresivní, invazivní, přitom toliko lascivní, laciné, spotřební a bezhodnotné dark-elektro, v jehož rytmu se perfektně souloží, to vždycky bylo, je a bude sexy. Jenže poté jsi kdesi v pralesích spásl šamanské liány, rozhodl ses být snad vůbec poprvé za svou kariéru upřímný, smutný, upřímně smutný, opravdový. Oprostil ses od sexu a drog a ultranásilí a kvazišokování a přehrávané dekadence; vlastně působíš tak naivně, až nevinně - což je to vůbec poslední slovo, které bych si byl kdy v souvislosti s tebou vyhalucinoval. Natočil jsi krásné, nešťastné album, které křičí šeptem. Pláčeš, ale nebrečíš. Bolíš se. Sebedrásáš. Vyvrcholením proměny budiž tvá empatická masturbace ve vše vystihující "Dívce z korporátu". No jo, škoda jen, že vůbec, vůbec, ale vůbec nikoho nezajímáš. Vanessa je mrtvá, ať žije ještě mrtvější Bruno Ferrari! (Lukáš Benda)
Queens Of Everything - Out Of My Mind And Out Of Time |
Pražská punkrocková parta
Queens Of Everything pod režijním vedením Ondřeje Lukeše natočila jeden z nejbizarnějších a nejzábavnějších videoklipů letošního roku. Ve velkolepé dobrodružné výpravě nechybí dinosauři, vzducholodě, brutální aktivistka i střílející pozouny. Jakási vojenská výprava se totiž rozhodne najít a zničit aktivistku Miladu, která chrání sopečný ostrov ukrývající dinosaury. Po přistání uniformované úderky vzducholodí Gegenburk nastává na ostrově pořádná válečná vřava mezi dinosaury chrlící oheň ze svých rudých očí a vojáky ozbrojenými právě střílejícími pozouny. Prostě plnohodnotný hollywoodský blockbuster. (Ondřej Hricko)
Pio Squad - Hranice / Tanec na hrobech |
Přiznávám, při výběru nejlepšího videoklipu do tohoto výběru nejlepších videoklipů jsem u
Pio Squad nedokázal rozhodnout, zda vám raději naservírovat beznaděj v "Hranici", jež tématicky nekompromisně ostří na téma uprchlické krize, anebo mezi elitu raději upřednostnit "Tanec na hrobech", který epicky glosuje naše životy a smrti. No co už; proč vám nenabídnout dva videoklipy v jednom příspěvku?!
Piokluci z Vysočiny si to zaslouží. Po osmi letech se na přelomu předloňského a loňského roku vrátili nesmírně silnou, statečnou, zcela ojedinělou a jedinečnou, nevídaně angažovanou i aranžovanou deskou "Stromy v bouři", kterou - ať již na prvou dobrou, anebo nyní, s notnou časovou distancí - neváhám označit za vůbec nejinteligentnější tuzemské hiphopové album historie. Zaznamenali jste onu nahrávku? Ano, já vím, že ne. Už jen proto si tyto bezesporu legendy, přesto svým způsobem šedé eminence českého rapu zaslouží výjimku. Hip hop se sociálně-politickým přesahem, přidanou edukační hodnotou a humánním poselstvím?
Piohiphop, nadčasová verze
2017 2018! Láska na první poslech. Garantuju. (Lukáš Benda)
Nemám rád Petra Marka. Nemám rád
MIDI LIDI. Nemám rád jejich nesmysl pro humor, potažmo smysl pro nehumor. Nemám rád
Ventolina, neb je z totožného vrhu. A už vůbec nemám rád tenhle klip, který mi platforma YouTube posledního půlroku našeptává a provokativně podsouvá, ať kliknu, kam kliknu. Náhoda? Nemyslím si. Oukej, občas tu fantasmagorii
jakdybyomylem rozkliknu, abych se opětovně přesvědčil, jak moc že se mi ten Ventolín hnusí. Asi. Tak či onak, ten jeho východoněmecký
psychopornoksicht už tak nějak neodmyslitelně patří k loňské klipové sezóně, opomenutí proto není na místě. Asi. Jako prevenci před demencí si před zhlédnutím perverzního videa prosím do očí odšťavněte limetku. Rovnou celou bednu. Díky. (Lukáš Benda)
zahraniční desky: 40-31 | 30-21 | 20-11 | 10-1
domácí desky: 20-16 | 15-11 | 10-6 | 5-1
zahraniční videoklipy | domácí videoklipy | objevy domácí scény
