V jednom z dřívějších rozhovorů jsi zmiňoval, že "Morphosis" je daleko víc založená na hudbě. Jak to vnímáš nyní s "The Solipsist"?

Myslím, že "The Solipsist" je ze všech desek nejvíc založená na textech a písničkách. Hudba je samozřejmě součástí taky, ale tak nějak slouží písničce. Většina věcí by se dala zahrát s akustickou kytarou.

Když jsem se do té desky více zaposlouchal, přišlo mi, že "The Solipsist" je přímočařejší, písničkovější, jak říkáš. Co tě k tomuto dovedlo? Nějaký zlomový moment, rozhodnutí?

V podstatě ani ne, nějak jsem to dělal jinak. Místo koláže a stavění struktur jsem pracoval více s klasickou písničkovou formou.

Neovlivnilo to i to, že jsi začal využívat jako další hudební nástroj i svůj hlas?

Je to možné. Vlastně tahle deska je nejvíc ovlivněna černou muzikou - gospelem, rhythm and blues a moderním indie r'n'b. A tam je to hlas a rytmus. Ta písničková struktura se potom přidává jako logická.

Co tě na té černé muzice tolik zaujalo, že jsi jí tolik propadl a vepsala se i do výsledného zvuku?

Mě bavila vždycky, ale začal jsem objevovat harmonie a postupy starých nahrávek z 20. a 30. let minulého století - kombinace tohohle spolu s tím, co mám z historie elektronické scény nejradši, ať už trip hop nebo dub, nebo house a techno.

Mně právě přijde "The Solipsist" i hodně elektronické, což je drobet protipól k původní černé muzice. Baví tě právě tyto opačné konce hudebního spektra spojovat?

Určitě. Líbí se mi pojem digitální blues, kterým se označují některé kapely. To zajímavé se dneska děje právě spojováním vlivů a mícháním různých věcí. Analogové synthy a lidský hlas v tisíce podobách. To jsem chtěl na desce použít především.

Myslíš si, že toto je všeobecný trend? Že mnohé v muzice bylo již řečeno, a pokud chce někdo prorazit, více zaujmout, že musí přijít právě s nějakou neotřelou kombinací, spojením žánrů? Máš třeba v tomto nějakého oblíbence?

Tak ono to bylo vždycky: rock se míchal s blues, s funkem, s jazzem, jazz s r'n'b, elektronika s rockem nebo folklorem, vždycky to tu bylo. Nové nástroje, nové způsoby tvorby - znamená to jen novou recyklaci.

"The Solipsist" má i silné téma - vytváření vlastních bublin, světů. Dovedlo tě k němu třeba i to, žes vlastně začal více tvořit sám za sebe než za nějaký projekt skupiny lidí?

Asi ano. Bublina, ve které jsem, mě jednoduše baví. Ono je vlastně strašně (někdy) hezké neohlížet se nalevo nebo napravo a nedělat kompromisy. Prostě si dělat pouze to, co mě baví.

Opakem tvé bubliny, kdy se uzavíráš do svého vlastního světa, lze chápat rozjetou aféru #MeToo, ke které se připojila třeba i Björk (ta obvinila jmenovaného/nejmenovaného dánského režiséra z obtěžování). Jaký máš na toto celé šílenství názor?

Úplně upřímně mě to nechává chladným. Samozřejmě celá historie zábavního průmyslu je plná zneužívání a manipulace mezi pohlavími. Oboustranného. Stačí si přečíst třeba pár historek z Hollywoodu éry němého filmu. Nevím, koho to překvapuje. Existuje platný právní systém, kde se oběti mohou domoci spravedlnosti. Víc do toho nevidím a nemám potřebu. Současný pocit z toho mám, že je to pro spoustu lidí pouze příležitost se zviditelnit. A že něco jako presumpce neviny moc neexistuje. Ale jak Solženicin řekl: "'Každý má právo vědět' je lživé heslo lživého století, protože daleko výš stojí jiné, dnes ztracené právo: právo člověka nevědět, nezaneřádit svoji Bohem stvořenou duši pomluvami, žvásty, hloupostmi." Jsem rád, že nemám potřebu tohle řešit, a když někomu podržím dveře, není to dosud bráno jako gender offensive jako v Americe.

Během natáčení i před ním jsi hodně četl poezii 19. století (William Butler Yeats). Co tě v ní nejvíce zaujalo, inspirovalo? A proč právě třeba tento časový výsek?

Tak těch autorů bylo více, nejen Yeats, ale i Coleridge a Kipling. Já myslím, že to, co mě zaujalo, nejlépe vyjádřím slovy nejstaršího z oné trojice S. T. Coleridge: "Fantazie není ve skutečnosti nic jiného než druh paměti osvobozené od řádu času a prostoru."

Desce dalo jméno odvození od solipsismu. Jak ses k tomu dopracoval?

Tak je to solipsista, což jsem trochu nejen já, ale částečně každý člověk osamělý a uzavřený ve svých virtuálních světech.

Má to třeba i souvislost s tím, že jsi část desky natáčel opět odděleně v Chorvatsku a neměl jsi u sebe žádného rádce, jako tomu bylo u desky "The Escapist"?

Já se na každé natáčení desky musím nějak uzavřít. Živím se hudbou, a abych začal dělat něco svého, musím někam prostě zmizet, aby mi nikdo nevolal a já nedával přednost práci před vlastními věcmi. Rádce jsem měl, ale myslím, že daleko důležitější bylo to, že jsme pět věcí z desky v základech složili s Janem Andrem. Což bylo pro mě podnětné, protože jako mizerný klávesák si ty věci píšu do not. A s Honzou to prostě bylo rychle a jednoduše. Ty věci samozřejmě prošly dost velkou změnou a některé by někdo v té původní podobě vůbec nepoznal, ale základní harmonie jsme udělali spolu.

Kromě tradiční spolupracovnice Terezie Kovalové, která je s tebou vlastně napříč všemi třemi deskami, jsi oslovil i zpěvačku Emi. Kdes na ni vlastně natrefil?

Emi mi doporučil kamarád z USA. Je to session r'n'b zpěvačka z New Yorku, které jsem poslal skoro hotové verze a ona do nich nazpívala vokály. Po Skypeu jsme se domlouvali na nějakých editech a vyměnili si několik verzí. Myslím si, že zpívá naprosto úžasně.

Dalším tvým tradičním parťákem je Martin Živocký. Jaká byla jeho úloha tentokrát?

Martin chystá kreslený a asi první VR klip k písničce "In The Sky". V lednu by to snad mělo být hotovo.

Na jeho vytvoření se peníze vybíraly na HitHitu - úspěšně. Jak to třeba vypadá s přípravou speciálního akustického koncertu? Jak se ti jeví tato forma sponzorování? Šel bys do ní znovu?

Mám z toho dobrý pocit, takže asi ano. Na akustický koncert začneme zkoušet po Novém roce. Ale prvotně musíme nazkoušet náš nový program. Elektricky. (smích)

V rámci odměn jsi tam měl možnost předplatit si remix/produkci nějaké skladby. Už jsi zjistil, kdo a co a zda to bude pro tebe nějaká výzva?

Jeden náš fanoušek tu cenu daroval místní kapele z jeho města. Myslím, že to berou jako příležitost, a jsem zvědav, jak hrají a co to vlastně bude.

Jaké máš s deskou další plány? Bude nějaké větší turné, festivaly, výjezdy do zahraničí?

Chtěli bychom na jaře udělat menší turné a v létě festivaly. Určitě budeme letos opět hrát ve Španělsku, další koncerty jsou teprve v jednání.

Vrátil bych se ke klipu "Haunted", který pro tebe natočila dvojice bratrů Madleyů . Jak s nimi vlastně probíhala celá práce na videu a jak vůbec došlo k vašemu spojení?

Můj kamarád Mike Samir učí na filmové škole v Londýně. Oslovil jsem ho s tím, že bych rád natočil klip, který by někdo udělal beze mě. Z jeho pohledu vnímání mé hudby. Za týden mi psal, že dvěma studentům se písnička moc líbí a že by to hrozně chtěli dělat, a poslali mi scénář. Byl jsem hrozně překvapený, protože mě by něco tak civilního k tomu klipu vůbec nenapadlo. A pak jsem si řekl: Proč ne.

Když jsi pak viděl výsledek, včetně hereckého obsazení, našel sis nějaké propojení s "Haunted"?

Ano, myslím, že ta atmosféra perfektně sedí k textu, v kterém je hlavním tématem vina a to, jak nás něco obsedantně nutí něco udělat bez ohledu na následky.

"The Solipsist" je třetí deska. Už tušíš, co bude dál, jakým směrem se vydáš?

Chystám instrumentální album, instrumentální vážnou hudbu s trochou elektroniky pod jménem HVRD.

Co říkáš na průběh letošního ročníku Slavíka? Jak třeba vnímáš českou scénu a její šance v zahraničí?

Slavík už měl dávno skončit. To, že tu soutěž lze lehko zmanipulovat, se může dovtípit každý. Nejvíc mě rozveselil Marek Ztracený, který někde řekl: "Český slavík je v současnosti v zásadě jediný pořad, v němž mohou umělci vystoupit." Já už se moc upřímně nechci ke konkurenceschopnosti české scény vyjadřovat. Bude to znít jako desátý pohled na českou hudbu černými brýlemi.

Tak třeba něco pozitivního?

Ze studia mám pocit, že lidé umí více hrát a zpívat. Že už méně převažují ambice nad schopnostmi. Česká scéna se uzavírá do sebe a hraje si na to, jak je velký úspěch zahrát si někde na showcase festivalu. Zas jsou tu kapely, z kterých mám pocit, pokud nemluvím o metalu, že se cílevědomě snaží jezdit ven - jako třeba Mydy Rabycad se svým manažerem Kuželem. Nebo v Praze žijící Peter Ariston, který jel turné po USA. A třeba je jich víc a neznám je. Jiné konkurenceschopné výborné kapely jako Fiordmoss nebo Deaths se už z Česka odstěhovaly a moc jim fandím. Každopádně díky za každého fanouška, kterého česká kvalitní hudba s dobrými texty v angličtině má.

Blíží se konec roku. Prošel ti během něj studiem nějaký zajímavý talent, na jehož desku se těšíš?

Myslím, že zajímavý a výborný zpěvák je Tomáš Boček. Pop vysokých standardů dělá Mikoláš Josef. Ezy zpívá skvěle a snad spolu doděláme zajímavou desku. A z folku bude bomba skupina Lua Vojty Jindry. A dělám taky na jedné zajímavé desce jednoho kytaristy, ale víc nemůžu ještě prozradit.

A které letošní české desky tě nejvíce oslovily?

Vyšlo celkem dost desek, které sice nejsou mým šálkem kávy, ale jsou asi povedené. Mně se osobně hodně líbí deska výše zmíněných Fiordmoss "Kingdom Come".