Steven Wilson je hudební chameleon. Tato neustálá proměnlivost odráží jeho přirozené hledačství. To však naprosto zřejmě nevzniklo jako důsledek přístupu nevím co se sebou, ale přirozené snahy zkoušet, ohýbat, přetvářet, vědomě se hlásit k formativním vzorům a mít možnost vyzkoušet si určitý žánr, směr, styl. Diskografie Porcupine Tree zůstává v tomto ohledu mnohem konzistentnější, vedle ní ale běží i řada větví dalších projektů (No Man, Bass Communion, Storm Corrosion a další).

A pak tu máme samozřejmě sólovou dráhu, jejíž sedm dosavadních alb se každé rozbíhalo jiným směrem. Kupříkladu "Raven That Refused To Sing" bylo Wilsonovou variací na sedmdesátkový progresivní rock, "To The Bone" ohledávalo přístupné pop-rockové formy, "The Future Bites" hledělo do budoucnosti a přineslo futuristický artpop, "Harmony Codex" zase představilo vizi moderního progresivního rocku.

Aktuální deska "The Overview" se zase spíše ohlíží - a to hned ve dvou rovinách. Formálně se jedná pouze o dvojici delších skladeb opět v duchu monumentů zlaté éry progresivního rocku, Steven Wilson se ale dívá zpátky na svou vlastní kariéru. V obou opusech totiž lze zaslechnout odkazy na starší nápady, zvukové textury a střípky nálad. Ostatně sám titul, v překladu nadhled nebo přehled, k tomuto odstupu přímo vybízí.

Centrem konceptu obou skladeb, tedy "Objects Outlive Us" a "The Overview", se stal domnělý overview effect (efekt přehledu), kdy astronauti, kteří vidí Zemi z vesmíru, procházejí transformativní kognitivní změnou. Nejčastěji zažívají ohromující ocenění a vnímání krásy a zvýšený pocit spojení s ostatními lidmi a Zemí jako celkem.

Ne všechny zkušenosti jsou však pozitivní; někteří vidí planetu skutečně takovou, jaká je, bezvýznamnou a ztracenou v rozlehlém vesmíru, a lidskou rasu jako problémový druh. Album proto představuje obrazy a příběhy života na Zemi, a to jak dobré, tak špatné.

Jakkoliv streamovací služby nabízejí možnost pouštět si jednotlivé části obou větších celků - v prvním případě šest, ve druhém čtyři - , hlavní síla nahrávky stojí právě v nedělitelnosti. Posluchač má v dnešní singlové době, která nutí k hyperaktivnímu přeskakování a scrollování, možnost se zastavit a na třiadvacet, respektive osmnáct minut se nechat unést do jiných světů.

Představa alba coby uzavřeného a (ideálně) nedělitelného celku byla pro Wilsona nosná odjakživa - a tady ji dotahuje ze své diskografie asi nejdále. Posluchače v prvních taktech pomyslně naloží a vezme jej na cestu vesmírem, kterou přeruší jen otočení vinylové desky.

Tahle cesta ale není dobrodružná, na mimozemšťany zapomeňte. "The Overview" nabízí spíše meditativní zážitek, který se obrací do nitra posluchače - a příliš vstříc mu nevychází. Z výsledku čiší snaha nenabídout příliš singlových vějiček. Nejvíc se tomu blíží asi typicky křehká wilsonovská balada "A Beautiful Infinity", ale přirozené háčky, které nabízely starší skladby "Pariah" nebo "Nowhere Now" z kolekce "To The Bone", tu tak úplně nenajdeme.

Zvukovou krajinu osmé Wilsonovy studiovky zaplňují snové nálady a zabarvuje ji spousta elektronických zvuků, ta ale neztrácí svůj rockový základ. Ony jednotlivé části mají poctivé písničkové kvality, jejich síla přesto tkví právě v epickém celku, v jejich navazování a prolínání.

"Objects/Meanwhile" pracuje s mozaikovitým spojováním střípků obyčejného života. Připomene tím mistrovskou textařskou techniku Paula McCartneyho a osvěží ji čím dál tím vzdalující se perspektivou - do běžných dějů, jako je utržené dno nákupní tašky nebo vzpomínka na zesnulého manžela, se promítá nekonečnost vesmíru -, najednou ji však naruší hutná basová mezihra, aby se pak prakticky bezešvě vrátila zpět na zem. Doslova.

Umně se tu pracuje s gradací - "The Cicerones" se neustále rozpínají, text, nebo spíše temné zaříkávání, tematizuje návrat na zničenou Zemi a vědomí konce. Následující instrumentálka "Cosmic Sons of Toil" s prudce se střídajícími nájezdy kytar a kláves tuto bezvýchodnost ještě umocní.

Závěrečná věta první části, dvojskladba "No Ghost on the Moor/Heat Death of the Universe", se kruhem vrací k prvním slovům díla a postupně rozkvete do pinkfloydovsky zasněného - barvy "Shine On You Crazy Diamond" jsou tu velice patrné -, nesmírně imaginativního kusu, který "Objects Outlive Us" zakončuje skvělým kytarovým sólem Randyho McStinea. A pak přijde jen ticho.

Druhý song, "The Overview", otevírá neuchopitelná, amébická elektronická plocha (jako by tu opět zněla ozvěna "On The Run" Pink Floyd), nad kterou se vznáší hlas Wilsonovy manželky Rotem, recitující rostoucí a těžko představitelné rozměry hvězd ve vesmíru.

V kontrastu s tímto dramaticky vznešeným původem pak působí již zmíněná "A Beautiful Infinity" až nečekaně domácky - a přesto se zabývá těžkými existenciálními tématy. "I'm already gone, is there self? / Is this real or is this a dream? / There's no reason for anything / Just a beautiful infinity", ptá se Wilson, ponořen kdesi v nekonečné prázdnotě počátku vesmíru.

A pak už se kruh začne opět uzavírat, poslední slova alba znovu patří hvězdám a doslova ubohosti človíčka uprostřed vesmíru. Předchází jim výborné sólo Adama Holzmana na syntezátor Moog. V úplném finále se pak nad neurčitými plochami vznáší tetelivé saxofonové sólo, které jako by posluchače vracelo zpátky na zem. Snovost zůstává, ale opět přichází něco mnohem hmatatelnějšího, jistějšího, představitelnějšího.

Nahrávka "The Overview" neskrývá ambice. Nejenže Wilson natočil dva nejdelší hudební kusy kariéry, ale dokázal je ušít kolem docela těžkých a abstraktních témat. Neutopil se v nich. Naopak - zvládl jim vtisknout hudební formu, která působí svěže, ale zároveň chytře pracuje s vlastním zvukem. "The Overview" je deskou bez diskuze wilsonovská, ale zároveň sebe sama překračující.

Chybějící posluchačské háčky nahrazuje uhrančivé kouzlo, které čerstvý hudební materiál nabízí. Větší časová dotace a rozpité hranice jednotlivých vět umožňují hlubší ponor. Je to přístup, který se už dnes nevídá tak často. Pro Stevena Wilsona nefunguje jen jako samoúčelná hra s minulostí: nazývat ho jakýmsi progrockovým revivalistou by bylo nesmírně krátkozraké. "The Overview" můžeme označit za z podstaty současné album. A pro umělcovu kariéru v jistém ohledu i završující. Minulost s budoucností se tu totiž potkávají se silou velkého třesku.