Je obdivuhodné, kolik toho zvládne jedna písnička. První hit "Young Blood" z roku 2010, v němž The Naked & Famous oslavovali mládí, katapultoval kapelu z Nového Zélandu do celého světa a udělal z nich novou synth-popovou senzaci. Slušný úspěch zaznamenal i další singl "Punching In A Dream", přesto je právě debutová skladba dodnes a asi už navždy jejich největším hitem.

S druhým albem "In Rolling Waves" zpěvačka Alisa Xyalith a spol. zamířili k poněkud umělečtějším formám hudby a zatímco čerpali z novozélandských lesů a gejzírů, pod rukama jim začala vznikat kolekce tu a tam blížící se žánrům jako post-punk, indie rock, noise pop nebo new wave a místo raných MGMT se blížili spíše takovým formacím, jako jsou například islandští Sigur Rós. Na musicserveru jsme nad druhou studiovkou jásali a udělili jí zasloužených 9 z 10. O nadšení z nezapomenutelného koncertu na Rock for People ani nemluvě. Třetí kolekce ale opět otáčí kormidlo jinam.

"Simple Forms" je vlastně poměrně příhodný název. Aucklandští rodáci na ní totiž svou hudbu dramaticky zjednodušili, vyházeli všechny artové pasáže a rozhodli se, že navážou na své komerční úspěchy z debutu. Album je proto kratší, údernější, kompaktnější a postrádá hloubku. Snaží se hrát na první dobrou, zaujmout jednoduchou melodií a silným refrénem, kašle na složitosti a druhý plán. Je to produkt k okamžité spotřebě.

Do určité míry za to určitě může i přesun působiště do Los Angeles v roce 2012. Tam přece na nějaké zdržování není čas. Buď máš co nabídnout, nebo padej. Muzikanti pojmenovaní podle Trickyho songu "Tricky Kid" se tedy rozhodli, že jejich novou modlou budou spíše kapely typu CHVRCHES, Years & Years, Hurts nebo Claire. Ústupek z umělečtějších kruhů vstříc žvýkačkové kultuře nelze brát jinak než jako krok zpět, na druhou stranu ale i tak "Simple Forms" nabízí pár záchytných momentů, které by bylo nespravedlivé opomenout.

Hned první singl "Higher" pojednávající o jednotě a povstání utkví v hlavě po prvním poslechu a je také asi nejzapamatovatelnějším dílkem celé skládačky. Boduje i "The Water Beneath Us", v němž zpívá i Thom Powers a vliv CHVRCHES je zde asi nejzřetelnější. Úspěchy by skupina mohla slavit i s "My Energy", který jako jeden z mála téměř zcela stojí na mužském vokálu, čímž se jednolitost desky na chvíli tříští. Velmi povedená je i sladká tečka "Rotten", která leckomu může připomenout popovější momenty Against The Current.

Disko rytmus elektronických bicích naopak pohřbívá "Last Forever" a elektroničtější kousek "Losing Our Control" je sice hudebně odvážnější, lehké experimentování ale paradoxně nevýraznému jádru skladby mnoho nepomohlo. Texty povětšinou nejsou příliš osobní, spíše se podobně jako už kdysi v "Young Blood" snaží o tématech jako samota, zrada, odpuštění a láska jaksi mluvit za všechny. A to i přesto, že tvorbu novinky poznamenal rozchod ústřední pěvecké dvojice. Hodně zvláštní je také rozhodnutí netočit k novince žádné klipy.

Ve výsledku "Simple Forms" rozhodně není špatná deska, oproti předchozím dvěma kouskům je ale doposud bezpochyby nejslabší. The Naked & Famous na ní začínají ztrácet svou výjimečnost, a i když na 1. února chystaný pražský koncert bude jistě opět perfektní, obavy o jejich budoucnost jsou jistě na místě. Natočili sice slušné album, svůj vlastní stín ale podobně jako jejich souputníci Empire Of The Sun tentokrát nepřekročili.