Někdy je potřeba sáhnout po přímočaré muzice, která má jasnou strukturu, zapamatovatelné melodie jako stvořené ke sborovému hulákání i potřebnou energii. A pokud nechceme sáhnout po současné prefebrikované rádiové produkci, zajímavou volbou mohou být Dánové Volbeat.

Jejich třináctiskladbová novinka má všechny parametry poctivého řemesla. Je jasně strukturovaná, písničková, zvukově jednotná, dynamická, poctivě šlapající. Jednotlivé skladby jsou na první dobrou zapamatovatelné - a to dokonce natolik, že po pouhých pár posleších budete znát i jejich pořadí - s jistým hitovým potenciálem (jmenovitě např. "Gates of Babylon", "Let It Burn" nebo "Goodbye Forever").

Hudební přímočarost je v tomto případě na místě. Přes všechnu nekomplikovanost však Volbeat nenatočili album metalových odhrhovaček. Pořád zde najdeme dost nápadů a hravých momentů, které desku posouvají do nadprůměru. Jsou to zejména neokázalé dotyky s folk-rockem irského typu - skladba "For Evigt", melodické náznaky východních kultur v "Gates of Babylon" a pak také povedený obal s atmosférickými malbami Karstena Sanda. "Seal The Deal & Let’s Boogie" dobře odsýpá.

Volbeat, ač poměrně svazováni nástrojovým obsazením v klasickém rockovém tvaru kytara - bicí - basa, jsou schopní stvořit řadu skladeb, které nesplývají jedna v druhou. Nezdržují se baladami, deska je kolekcí písní s výraznými riffy i (v rámci možností) nápaditými sóly.

Celé to solidně šlape, nutí k podupávání nohou a pobrukování s kapelou. Bohužel, album "Seal The Deal & Let’s Boogie" je trochu jako letní filmový blockbuster. Dýchá bezstarostnou atmosférou, je chytlavé, baví. Pustíte si ho jednou, dvakrát, občas po něm sáhnete jako po energické kulise a za nějakou dobu si na něj ani nevzpomenete. S tímto vědomím natočili Volbeat solidní album. Pokud chcete něco víc, hledejte jinde.