Pro Rodriga y Gabrielu byl koncert v multifunkční hale Gong návratem na místo činu po tři čtvrtě roce. Dvojka s hbitými prsty byla jedním z největších zjevení loňského ročníku Colours Of Ostrava - tenkrát v parném červencovém odpoledni ovládli (mnoho) tisícihlavé publikum na největší festivalové scéně jen pomocí dvou kytar. Nyní, jen o pár stovek metrů dále v areálu Dolních Vítkovic, odehráli plnohodnotný koncert v menším prostoru a pro méně lidí.

K perfektnímu hráčskému výkonu jim pomohl výborný zvuk v hale (která byla zaplněna asi ze dvou třetin), decentní světla a velmi pěkné projekce - na velkém plátně jsme mohli pozorovat práci obou kytaristů pěkně zblízka díky nenápadným kamerám umístěným na pódiu i přímo na kytarách. Pódium bylo řešeno jako ostrov ohraničený odposlechy a bednami. K tomuto ostrovu se doslova na dosah dostala asi dvacítka posluchačů, které Rodrigo během jedné skladby pozval na pódium.

Způsobné sezení kromě tohoto výletu do blízkosti protagonistů nakonec rozboural i přídavek, když se diváci nahrnuli až ke scéně, a závěr tak vygradoval jako na řádném rockovém koncertě. Ostatně Rodrigova metalová minulost byla během večera připomenuta velmi důrazně - dvojici není takřka žádný žánr cizí, je schopna zahrát flamenco i thrash metal, a to pokaždé s obrovským nasazením a temperamentem.

Rodrigo se dvakrát prezentoval i jako zpěvák, hrál pomocí pivní lahve i s malou pomocí krabiček, aby mu to správně kvákalo. Oba překvapivě hodně mluvili k divákům, zejména v první polovině koncertu měli on i ona dlouhé monology o cestování na turné, poznávání nových míst a o tvorbě nového alba, z něhož předvedli i ještě nepojmenovanou ukázku.

Rodrigo y Gabriela jsou fenomenální muzikanti. Je úžasné pozorovat jejich mistrovství a nadšení, jejich hra je také náročným fyzickým výkonem, vždyť kytaru používají i jako rytmický nástroj po celé její ploše (zejména Gabriela). Divák má pocit, že muzikanti si opravdu po koncertě musí naložit ruce do ledu, jak je mají potlučené po hodinu a půl trvajícím vystoupení. Je to poctivá práce v plném nasazení, ale stále plná radosti a vděku.