Pořád tu jezdí jeho "Bílej jezdec" a je jedno, jestli z ideologických (jako proto, že tomu Landa věří) důvodů, nebo z ekonomických (protože je tu na to poptávka a nějak se ty složenky platit musí) důvodů. Landa ale nemůže zapřít, že tady vychovává malé nové nácky a rasisty. A já mu nikdy nezapomenu, že to samé mohl vychovat i ze mě. Protože, co si budeme namlouvat, jeho chytlavá a jednoduchá hudba a přímočará hesla prostě fungují.

A teď ten Ortel. Dosáhl neuvěřitelné popularity a i díky vlně strachu z uprchlíků a lidí jiného než křesťanského (a asi taky ateistického, že jo) vyznání je vidět víc, než by si zasloužil. Než by měl. Přebírá žezlo deformování názoru lidí, stává se špatným vzorem a hlásá tu své pravdy, které názorově nemají v roce 2016 co dělat.

A lidi je poslouchají, lidi posílají hlasy do pochybných soutěží a umělci, kteří se těch soutěží účastní, ani nemají koule nějak na tuto skutečnost zareagovat. Pískat, bučet, nepřijmout svou cenu, něco udělat. Cokoliv.

A tak se hlas Ortelu dostává dál, mezi víc lidí, na televizní obrazovky. Podobně jako v devadesátých letech Orlík.

Ten, kdo tu dobu pamatuje, si určitě vzpomene, jak se to vyvíjelo. Na koncertech Landovy grupy (ale třeba i na Třech sestrách) se hajlovalo, Orlík nejdřív nazpíval "Álíb agil", na další desku už se nebál tu písničku zazpívat naplno jako "Bílou ligu" a následně neměl problém podílet se na kompilaci "Skin songs", kde vedle něj zpívaly ještě tvrdší kalibry. Krátký proces nebo Valašská liga s jasnými odkazy k fašismu (třeba Valmez über alles).

No a nebo skupina Braník, která si vydala taky rasistickou desku, kapela která byla kvůli svým textům u soudu a kterou si Vladimír Kočandrle a Monitor nebál vydat a je jedno, jestli pro prachy, nebo proto, že věřil stejným idejím.

Dnes je tu ale ještě jeden zajímavý fenomén. To Ortelovo žezlo se nebojí pozvednout i další muzikanti. U některých to člověk očekává a nediví se (zdravíme Aleše Brichtu), ale u druhých to zamrzí.

Aktuálně se na internetu objevily pozvánky na Megakoncert, kde kromě Ortelu a Brichty zahraje taky Nová Růže. Kapela, ve které se snoubí talent Viléma Čoka s mistrovstvím Oty Baláže. A čert ví, jestli si pánové uvědomují, že se účastí na těchto koncertech dostávají do stejné role jako v devadesátkách ten Kočandrle. A špinavou ortelí muziku po svém legalizují a předávají dalším posluchačům.

Jsem zvědav, kdo bude další. Ale ještě víc jsem zvědav, zda a jak budou vedle sebe fungovat Vilém Čok a Michael Kocáb v Pražském výběru. Skoro bych řekl, že už nemůžou vedle sebe stát na jednom pódiu. A nebo zase zvítězí pragmatismus a ekonomické důvody? Uvidíme. Ale člověk svého času nominovaný na Nobelovu cenu míru by měl jasně nastavovat morální hodnoty.