Ač skupina Hviezda, pocházející z hlavního města našich východních sousedů, přichází teprve s druhou deskou, členové Tomáš Ďurovka (zpěv), Peter Hajdin (kytara), Peter Prekop (baskytara) a Roman Lauko (bicí) jsou mnohem protřelejší muzikanti, mající za sebou již zkušenosti z dalších kapel. Na albu "Nič sa nemení" a vlastně i na jejich debutu "Tu v Bratislave" je to znát. Hudebníci se nesnaží šokovat, nekladou si přehnané ambice a nechtějí se posluchači za každou cenu zalíbit. Přesto s nadhledem připravili zajímavou a příjemnou nahrávku, která rozhodně nemůže urazit.

Příběhovými texty s důrazem na emoce a pocity se sice přibližují rádiovým No Name, ale oproti košickým kolegům mají jejich písně větší hloubku a v posluchači nevytváří dojem lacinosti. Budování atmosféry v konkrétních reáliích je pro Hviezdu v mnoha skladbách naprosto zásadní ("Červená električka", "Modré auto"). I když nejsou podobně laděné balady zastoupeny na desce nikterak významně, patří mezi nejvýraznější kusy.

Nechybí ovšem ani podařené svižnější pecky. Druhá píseň "Chce sa mi spat'", ač s hitovými ambicemi. působí příjemně retro, zvláště svým osmdesátkovým disco refrénem. Podobný feeling má i závěrečná titulní "Nič sa nemení", čemuž napomáhá i lehce nostalgický text. Za nejvýraznější píseň druhé řadovky Hviezdy lze ovšem považovat úvodní "Figaro", která se snadno vryje do paměti a posluchač má co dělat, aby si ji už po druhém přehrání neprozpěvoval.

Jedenáct skladeb vzdává hold klasickému slovenskému pop rocku v tom nejlepším slova smyslu a úspěšně se vyhýbá abstraktním textovým klišé i laciným popěvkům, na které jsou v poslední době experti již zmiňovaní No Name. Raději než nucenou strojovou hitovost svým písním vtiskli tradiční národní poetiku a přirozenou písničkovost bez kýče. Novinka "Nič sa nemení" je svému předchůdci podobná, kapela se nijak neodvrátila od nastaveného stylu a předkládá pop rock dle svého nejlepšího mínění. Takto příjemných a pohodových desek, které si na nic nehrají, je pomálu, a proto vždy minimálně potěší.