Slovenská Hviezda nahrála pohodové poprockové album "Nič sa nemení"

16.01.2016 08:00 - Ondřej Hricko | foto: facebook interpreta

Bratislavská skupina Hviezda je dalším koněm ze stáje slovenského vydavatelství Slnko. Nyní přichází se svým druhým albem "Nič sa nemení", které je kolekcí jednoduchých, ale nikoliv prostoduchých písní. Hviezda totiž zdatně balancuje na pomezí mainstreamu a alternativy.
7/10

Hviezda - Nič sa nemení

Skladby: Figaro, Chce sa mi spať, Modré auto, Otec povedz, Zlaté piesky, Podkrovie, Môj malý Balkán, Púha dúha, Anča, Červená električka, Nič sa nemení
Vydáno: 04.12.2015
Celkový čas: 40:53
Vydavatel: Slnko Records
Ač skupina Hviezda, pocházející z hlavního města našich východních sousedů, přichází teprve s druhou deskou, členové Tomáš Ďurovka (zpěv), Peter Hajdin (kytara), Peter Prekop (baskytara) a Roman Lauko (bicí) jsou mnohem protřelejší muzikanti, mající za sebou již zkušenosti z dalších kapel. Na albu "Nič sa nemení" a vlastně i na jejich debutu "Tu v Bratislave" je to znát. Hudebníci se nesnaží šokovat, nekladou si přehnané ambice a nechtějí se posluchači za každou cenu zalíbit. Přesto s nadhledem připravili zajímavou a příjemnou nahrávku, která rozhodně nemůže urazit.

Příběhovými texty s důrazem na emoce a pocity se sice přibližují rádiovým No Name, ale oproti košickým kolegům mají jejich písně větší hloubku a v posluchači nevytváří dojem lacinosti. Budování atmosféry v konkrétních reáliích je pro Hviezdu v mnoha skladbách naprosto zásadní ("Červená električka", "Modré auto"). I když nejsou podobně laděné balady zastoupeny na desce nikterak významně, patří mezi nejvýraznější kusy.

Nechybí ovšem ani podařené svižnější pecky. Druhá píseň "Chce sa mi spat'", ač s hitovými ambicemi. působí příjemně retro, zvláště svým osmdesátkovým disco refrénem. Podobný feeling má i závěrečná titulní "Nič sa nemení", čemuž napomáhá i lehce nostalgický text. Za nejvýraznější píseň druhé řadovky Hviezdy lze ovšem považovat úvodní "Figaro", která se snadno vryje do paměti a posluchač má co dělat, aby si ji už po druhém přehrání neprozpěvoval.

Jedenáct skladeb vzdává hold klasickému slovenskému pop rocku v tom nejlepším slova smyslu a úspěšně se vyhýbá abstraktním textovým klišé i laciným popěvkům, na které jsou v poslední době experti již zmiňovaní No Name. Raději než nucenou strojovou hitovost svým písním vtiskli tradiční národní poetiku a přirozenou písničkovost bez kýče. Novinka "Nič sa nemení" je svému předchůdci podobná, kapela se nijak neodvrátila od nastaveného stylu a předkládá pop rock dle svého nejlepšího mínění. Takto příjemných a pohodových desek, které si na nic nehrají, je pomálu, a proto vždy minimálně potěší.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY