Nahrávky Ellie Goulding se prodávaly dobře i bez toho, aniž by byla non-stop slyšet v rádiích. Jejímu prvnímu vyloženě popovému singlu "Burn" a tedy i reedici "Halcyon Days" se ale dařilo ještě lépe. Hity jako "Outside" s Calvinem Harrisem nebo filmová "Love Me Like You Do" zpěvačku nejspíše jen utvrdily v tom, že nejsnazší cesta k velkým úspěchům vede tudy. A tak tu před námi stojí šestnáctitrackový materiál, z něhož by se alespoň polovina dala poslat do éteru. Podívejme se mu na zoubek.

Desku otevírá vynikající "Intro". Z naprostého ticha se začne ozývat slabé úpění, které s přibývajícími sekundami sílí do husí kůži nahánějících výšek. Úvod bychom mohli označit jako přechod mezi temným "Halcyonem" a tanečními hitovkami, kterými je "Delirium" napěchováno. Hlasové exhibice končí, plynule přecházíme do "Aftertaste", chytlavé a velmi návykové záležitosti. Nutno dodat, že tato dvojice by mohla posloužit jako skvělý otvírák na turné, v rámci něhož k nám Ellie 30. ledna 2016 zavítá.

I přesto, že žádná píseň nepopře hitové ambice, Ellie se nevykašlala na kvalitní texty, nepočítáme-li pár výjimek typu "Keep On Dancin'". Téma skladeb se opět točí kolem vztahů, obzvláště povedený je text k "Army", příjemně gradující písni adresované nejlepšímu příteli. "Holding On For Life", výborná vytleskávačka s gospelovým sborem, také překvapí schopností vykřesat emoce.

V tracklistu dále nalezneme již zmiňovanou "Love Me Like You Do" a ať už se vám tento příspěvek do soundtracku k filmu "Padesát odstínů šedi" líbí, nebo ne, nejspíš uznáte, že mezi ostatními písněmi si hledá své místo jen stěží. Inu, na album se musí nějak nalákat. A když pilotní singl propadne a ten druhý se ještě nestihne uchytit, přihraje se potenciálním kupujícím něco, co dobře znají. Zvolit "On My Mind" jako první rádiovou vlaštovku byl zkrátka přešlap. (Ale když už nic, alespoň video se povedlo, ne?)

Docela škoda, že standardní verze končí se "Scream It Out", která svým názvem leckoho navnadí na energickou pecku. Jde ale spíše o nevýrazný průměr, u něhož se asi nemá moc smysl zastavovat. "Devotion", předposlední kytarově-taneční kousek, by ale kolekci uzavřel určitě lépe.

"Delirium" rozhodně není žádným experimentem, jedná se ale o dobře odvedenou práci a zabaví. Jistě, já také raději sáhnu po původní verzi "Halcyon" nebo "(Bright) Lights", ale pokud Ellie tvrdí, že její kariéra vedla přesně k tomuto albu, nemám problém jí to věřit. A co vy, přistoupíte na její hru?