Iveta Bartošová měla v průběhu své kariéry zástupy příznivců, ctitelů. Ti ji milovali pro její přirozený půvab, romantičnost, křehkost a zranitelnost. Hudební styl, kterému se věnovala, tomu také odpovídal: sladký pop s nekomplikovanými texty hlavně o vztazích a milé vystupování s úsměvem na rtech.

To byl ale zároveň jeden z důvodů, proč také mnoha lidem lezla na nervy. Na ně působila její produkce podbízivě, lacině, přeslazeně. Zranitelnost zpěvačky vnímali jako chladný kalkul. Její život (viz nedávný článek) se v mnohém podobal muzice, kterou vydávala. Vzlety střídaly pády a naopak.

Tento výběr si dal za úkol zmapovat její kariéru. Už během svého života vydala několik kompilací a vesměs nebyly kritikou přijaty dobře. O recenzovaném kompletu se již předem tvrdilo, že jeho součástí budou i písně s Petrem Sepéšim, proto by se dalo čekat, že nahrávka bude obsahovat především originální verze hitů. Ne vždy to však platí.

Právě po dvojici nejslavnějších duetů vzešlých ze spolupráce s Petrem Sepéšim - "Červenám" a "Knoflíky lásky" - totiž přichází série čtyř písní v novějším hávu, přičemž songy "To je naše věc" (v originále s Michalem Davidem) a "Hej, pane diskžokej" (Balet ve složení Petr Hejduk a Jindra Malík) zpívá Iveta dost nepochopitelně sama. Úplně nejhůř však dopadl hit "Když láska schází" - příšerné aranžmá, hrozivé tucání.

O to mrzutější je pak poslouchat povedené originály "Málo mě zná", "Dej mi ruku", "Dva roky prázdnin" či "P.S.", které působí jako opravdu důstojná vzpomínka na beskydskou zpěvačku. Dalším nepochopitelným úletem výběru je jeho závěr. Vešly se sem totiž rovnou čtyři písně z období let 2008 - 2012, kdy už Iveta pěvecky spíš živořila. Ještěže se na desce neobjevila skladba "Děkuji vám, andělové", která by tomuto výběru asi definitivně zlomila vaz. Místo písniček z nechvalně proslulého konce Ivetiny kariéry, včetně "Heja Heja", by fanoušci pravděpodobně ocenili více kousků z plodnějších etap jejího působení v naší pop music - proč chybí například "Tichá píseň"?

Na škodu tu naopak nejsou skladby z muzikálů, ve kterých Bartošová dlouho excelovala, a samozřejmě pohádkové záležitosti "Z pekla štěstí" a "Tři oříšky". Dohromady je to však jen průměr. S velkou pravděpodobností ale "Nekonečná" nebude posledním výběrem Ivety Bartošové. Snad se po totálně zpackané "Platinum Collection" a rozpačitém disku "Nekonečná" příště konečně podaří dát dohromady smysluplnou výběrovku.